Pokračování knihy Teacher and Me.
Nečtěte bez prvního dílu!!
____
Hazz?" kouknu na něj a lehce mu zmáčknu ruku.
„Ano, miláčku?" stočí na mě pohled.
„Já jenom, bože, já nevím jak to říct..." vydechnu a zakroutím hlavou. Harry si stoupne naproti mě...
Já jsem tak strašně šťastný, že budeme mít dvojčátka. Tak moc se na ně těším. A až budeme vědět pohlaví, tak začnu dělat pokojíky.... No vlastně nezačnu, jelikož už není kde, je udělat. Kurva.
„Zlato, nad čím tak usilovně přemýšlíš?" vyruší mě Louiho hlas.
„Nemáme kde udělat pokojíky pro mimča!" vyhrknu. „Musíme se pokoukat po nějakém novém větším domě." řeknu rozhodnutě.
„Hazzy, teď si s tím nedělej hlavu, ano?" pousměje se na mě a sedne si na můj klín.
„Jenže máme už málo času na sehnání nového domu." povzdechnu si.
„Dobře, v klidu, tak najeď na nějaké stránky a najdeme nějaký hezký domeček, nedaleko Holmes Chapel a tenhle si necháme jako chatu, ano lásko?" koukne se na mě s úsměvem.
„Jo." pousměju se a políbím ho na rty. S úsměvem začnu na počítači hledat nějaké inzeráty na domky poblíž Holmes Chapel a v přírodě.
Po hodině hledání, přičemž mi Louis usnul na klíně jsem našel dva baráčky, které jsou jak nedaleko Holme Chapel, tak i v přírodě.
„Lásko, našel jsme dva vyhovující domečky." zašeptám Louimu do ucha.
„Erhm, tak mi je ukaž." zašeptá a líně otevře oči.
„Tady je první," zašeptám a překliknu na první domek. „Je v Chesteru, je to hodina cesty odtud a stojí 170 589 £. Což není málo, ale to zvládneme zaplatit." (Je to v zaokrouhlení 5 000 000 Kč.)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Ten je hezký. Vážně se mi líbí. A i za zahrada, tam by se dalo vysadit hodně ovocných stromů." usměje se Louis.
„No a druhý je v Buxtonu, je to taky hodinka cesty odtud, ale stojí 272 942 £, což mi přijde už moc." vydechnu, přičemž koukám na onen barák. (V zaokrouhlení to je 8 000 000 Kč.)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Ten je sice hezký, ale přijde mi takový moc luxusní a takový divný. Nevím, nějak moc nevyzařuje tou utulností nebo tak. Chápeš ne?" zeptá se mě s uchechtnutím.
„Jo, chápu to neboj. Ale jo, taky se mi líbí spíš ten první," pousměju se na něj a pohladím ho po bříšku. „Tak já zavolám tomu prodejci a domluvíme se na nějaké prohlídce, co na to říkáš?"
„Jo, to zní jako dobrý nápad." usměje se na mě a zvedne se ze mě.
„Kam jdeš?" zeptám se ho a jemně ho chytnu za zápěstí.
„Chystat oběd." uchechtne se a rozejde se do kuchyně.
„Chceš nějak pomoct?" křiknu směrem do kuchyně.
„To je v pohodě, ty zavolej tomu majiteli!" křikne nazpět.
S úsměvem najdu telefonní číslo na onoho majitele domu a začnu mu volat.
„Dobrý den, u telefonu Joshua Winston, co potřebujete?" ozve se hlas muže kole třicítky.
„Dobrý den, tady Harry Styles. Volám kvůli tomu inzerátu na koupi domu v Chesteru." řeknu do mobilu.
„Oh, ano. Pokud chápu dobře, tak o něj asi máte zájem, že?" zeptá se přiblble.
„Ano chtěl bych se domluvit na prohlídce." promluvím svým typickým profesionálním hlasem.
„Dobře, jste vlastně jediní zájemci, kteří se o dům přihlásili, takže si určete, kdy se Vám to hodí." řekne mile. Mobil si oddělám od ucha a odběhnu k Louimu do kuchyně.
„Prohlídku dáme asi na víkend, ne?" zeptám ho šeptem. Louis jenom přikývne. „Tak jestli by šlo zítra v sobotu?" zeptám se muže na druhé straně telefonu.
„Samozřejmě, tak zítra kolem druhé, půl třetí? Šlo by?" zeptá se mě.
„No možná až kolem té třetí. Sice to máme hodinu k Vám, ale děti se potřebují najíst a takhle." řeknu.
„Samozřejmě, takže kolem třetí Vás tam budu čekat." řekne přičemž je slyšet úsměv na jeho tváři.
„A byl byste tak hodný, a vzal i plány k tomu domu, prosím?" zeptám se rychle než to zavěsí.
„Ah, jistě. Jestli to bude vše, tak nashledanou zítra."
„Nashledanou." s tím odložím mobil na stůl a dojdu zpět za Louim do kuchyně.
„Tak zítra ve tři máme být tam." zamumlám Louimu do krku, když ho obejmu kolem pasu.
„Dobře. Běž prosím zavolat děti na oběd. Po obědě bychom jim mohli říct, že se budeme stěhovat." řekne Lou a koukne na mě přes rameno.
„Jasné už jdu." řeknu a s poplácáním jeho zadku odejdu nahoru. Prvně zaklepu na Freddieho dveře, načež se ozve dále a já vlezu dovnitř.
„Zlato, pojď na oběd." usměju se na něj skrze dveře, když sedí na zemi a staví si z lega.
„Jo, už jdu, jen to tady dodělám." řekne a s úsměvem na tváři se na mě koukne.
„Dobře, tak já dojdu pro broskvičku a pak vezmeme rovnou i tebe, jo?" zvednu obočí.
„Dobře." usměje se a přivřu mu dveře, načež se otočím přes chodbu a zaklepu na dveře May.
„Ano!" zakřičí Mabel, načež se zasměju a vlezu do jejího pokoje, načež ji uvidím, jak sedí na posteli s jejím miminkem a hraje si s ním.
„Ahoj princezno moje." usměju se na na dojdu k ní načež si čupnu před postel.
„Ahoj tatínku." usměje se na mě.
„Půjdeme na oběd ano? Tatínek už dovařil." usměju se na ni.
„Dobže." usměje se na mě a odloží miminko bokem načež seskočí z postele a obejme mě.
„Co ty lenochu. To tě tam mám vzít v náručí?" zeptám se se smíchem a polechtám ji na boku na žebrech.
„Ploším." zamumlá a dá mi uslintanou pusu.
„Tak jo, jdeme, ještě cestou vyzvedneme brašku jo?" kouknu na ni a pohopsnu s ní v náručí.
„Jo." usměje se, načež se společně rozjedeme z jejího pokoje, přičemž nemusím ani klepat znovu na Freddieho dveře jelikož on na na už čekal před pokojem.
„Jdeme?" usměju se na něj a natáhnu k němu ruku. Freddie jen přikývne a chytne mě za ruku. Bože, na to že je mu devět let, tak je pořád náš hodný kluk a nevadí mu mě chytnou za ruku. Bojím se těch dní, kdy nás bude s Louim nenávidět. Doufám, že se to nestane.
„Tatínku!" zakřičí Mabel, když dojdeme do kuchyně, přičemž ji položím na zem a rozběhne se za Louim, který na ni už čeká.
„Ahoj zlatíčko." usměje se na ni a pohladí ji po vlasech, když ho objímá kolem nohou.
„Ahoj tati." usměje se na něj Freddie a taky ho obejme, jen kolem bříška, na které dá pusinku, přičemž Louis vypadá, jakoby se rozbrečel.
