Kouzelná kráska a Černé zvíře

1.

Marinette právě zbudil kohout co oznamuje že je čas vstávat.
Musela se usmát, protože se jí zdál krásný sen o tom jak ji krásný mladík žádá o ruku. Řekla mu ano protože byla jistá že on ji z celého srdce miluje.

Ale teť je čas vstávat. Marinette si oblékla punčochy, na košilku Spodničku, na Spodničku šaty a na šaty korzet a zástěru. Poté si nazula botky a učesala si dva culíky, které zakryla šátkem.

,, Marinette!" zavolal na ni její otec.,, Už běžím papá." Marinette seběhla schody a cestou si ještě uvazovala šátek na hlavě.

,, dobré ráno papá.",, tobě také dceruško. Víš, dneska zajedu pro mouku.",, Pro mouku? Vždyť starý mlynář opustil náš svět a neměl žádné potomky. Kam chceš jet?" Řekla Marinette zaskočeně a ustrašeně svému otci.,, Pojedu jen o kousek dál než jindy, ale nemusíš se o mě strachovat." Marinette se hlasitě nadechla a vydechla. Přistoupila k otci blíž aby ho mohla obejmout.,, Jen mi slib že budeš opatrný." ,,Budu, dceruško." Začal ji hladit po vlasech.,, A slib mi že nepojedeš temným lesem." Marinettin otec si vzdychl.,, Jiná cesta než přes les není, to moc dobře víš má milovaná Marinette." ,, Jistě že je a to přes hory." Marinettin otec se na ni usmál.,, To by mi ta cesta trvala o mnohem déle a ty moc dobře víš že si to nemůžeme dovolit." Otec si od Marinett odtáhl a povzdychl si.,, Přál bych ti dát vše co si přeješ........ale jsem jen chudý pekař." ,, Vždyť mám vše co potřebuji......tebe." Usmála se na svého otce.

______

Otec už odjížděl se svým vozem který táhl kůň. Marinette za ním mávala. Když otec se ztratil z jejího dohledu, Marinette se rozešla do města nakupit pár maličkostí.

Na tržnici mezi davem si jedna slečna všimne krásné modré látka, aby si ji mohla prohlédnou natáhne po ni ruku. Však než se ji stačí dotknout, jiná dívka už po té dané látce chňapla a přitáhla si ji k sobě. První dívka se naštvaně podívá na zrzavou slečnu která drží její látku.,, Lilo! vrať mi tu látku!" ,, Ale Chloé, vždyť by ti ani neslušela." ,, Phhh! Náhodou mi sluší všechno protože jsem to nejkrásnější děvče v tomto maloměstě." Řekla Chloé s nosem pěkně nahoru. Lila se jen ušklíbla a pravila: ,, Jestli jsi ta nejhezčí tak proč ten nejhezčí, nejbohatší, nejsilnější nápadník nemá oči jen pro tebe..........ale pro ni." Lila pohlédla na danou osobu. Chloé se ohlédla směrem, kam se dívala Lila.

Okolo procházela ona dívka na kterou všechny svobodní dívky záviděly. Ano byla to Marinette a ano, měl na ni zálusk ten nejpohledávanější mladík ve městě.

,, Směšné, naprosto směšné. Vždyť já jsem dcera rychtáře. Na mě by měli muži stát frontu a ne na tu malou ubohou pekařku." ,, Božínku, je tady!" Lila si olízla prst, kterým si následně přejela po obočí, poté si vlasy přehodila dopředu a začala je rukou česat. Chloé se na ni divně podívala.,, Lilo, co to vyvádíš?" Však když spatřila mládence, o kterém před chvílí mluvily, jak projíždí okolo nich tak se přidala k Lile. Nadzvedla si poprsí, udělala koketní pózu a našpulila rty aby byla co největší.

Bylo jim to houby platné. Onen mladík si jich ani nevšiml neboť se bavil se svým věrným přítelem.,, Jaký to krásný den, no nevím co by ho mohlo ještě zkrásnit." ,, O něčem bych věděl příteli, přítomnost krásné Marinette" S obdivem sledoval Marinette jak nakupuje.,, Marinette ti moc přeji kamaráde, je to ta nejhezčí dívka ve městě a navíc skvělá pekařka, po těch dobrotách se můžu utlouct." ,, Jednu růži prosím." Přešel ke stánku s květinami.,, Děkuji." Řekl prodavačce, když mu podala růži.,, Zůstaň tady." Řekl svému věrnému příteli, ten je přikývl. Následně si to mířil k Marinette.

Marinette si prohlížela krásné žluté šaty, obdivovala na nich střih kterým byly ušity. Marinette nebyla nikoliv marnivá, jen by chtěla navrhovat oděvy. Však v malém městečku obyčejná pekařka nemůže být ikonou módy. Jedině kdyby byla návrhářka v Paříži, to by lidi zajímala protože Paříže je město módy. A nebo..., ale to je ještě méně pravděpodobné, kdyby byla významná osoba, třeba kněžna, hraběnka nebo dokonce královna.

Nad tím si Marinette povzdechla, její sen může být splněn jen v představách. Najednou před jejím obličejem se objevila bílá růže.,, Pro tebe Marinette." Marinette se podívala kdo ji podává růži.,, Kime?" Řekla Marinette překvapeně. Kim se na to usmál a stále ji podával růži.,, Pro tebe Marinette, pro tebe všecko." Marinette nevěděla co na to říct, tak jen rozpačitě okolo něj prošla. Kima to však nijak nezastavilo a pronásledoval ji.,, Ale noták, odmítáš mě už dlouho. Už jsem pochopil že nejsi laciná, tak už nemusíš dělat drahoty. Však lepšího muže v okolí nenajdeš, jsem nejsilnější, nejlepší lovec, nejsvalnatější a náš dům klidně postavím holýma rukama." ,, Nedělám drahoty Kime. Jen...myslím že se spolu nehodíme."

Hlavní důvod proč ho odmítá je ten, že Marinette i když si to sama nechce připustit, tak čeká na svou osudovou lásku. Nikdy nebyla na plané lichotky a ti ji Kim dopřával každý den.

,, Dobře Marinette, dávám ti ještě čas na rozmyšlenou. Maxi, jdeme lovit do lesa!" Kim odchází se svým přítele Maxem do lesa. Marinette dokoupí věci a jde domů.