Kouzelná kráska a Černé zvíře

15.

Kwamiím společnost Marinet nepřestávala neomrzovat, tak si jí velice hýčkali. Připravovali ji dobrou snídani, po snídani jí ukazovali všelijaké zákoutí paláce, po přehlídce následoval objeď s třemi chody, odpoledne procházka po zahradách a k pozdnímu poledni Tikky Marinett rozšiřovala šatník, například jako byl pláš pro chladné procházky venku, nová růžová sukně a noční košilka.

I přesto že celý den byl báječně naplnění i tak Marinette byla celou dobu myšlenkami jinde. Obávala se večeře. Opět uvidí to hrozné zvíře.

Hrozně se toho bála a čím víc se blížil večer její strach se stupňoval. Svíral se jí krk, klepala se, nemohla se na nic soustředit a pořád si říkala, že by chtěla vrátit čas a o tomhle místě navždy nevědět.

Večer Kwami Marinett ustrojili do krásných bílých šatů. Už odmalička snila o krásných šatech jako pro princeznu, ale teď když je má na sobě, si to ani trochu neužívala, jelikož se až moc obávala večeře se strašivým zvířetem.

Marinette seděla u toaletního stolku se zrcadlem a Tikky ji česala vlasy a přitom mluvila o večeři s Černým Zvířetem, což Marinettímu stresu moc nepomáhalo. „Marinett, v těch šatech vypadáš tak překrásně, určitě našemu pánovi se budou líbit. Hlavně tam nesmíš přijít pozdě, musíš tam být za čtvrt hodiny."

„Cože? Ale ne, to už je třičtvrtě na sedm?" Opět se Marinettě sevřel žalůdek.

„Ano to je, Marinett."

„Ale ne." Zasmutnila Marinetta a opřela se loktama o stůl a zahleděla se do zrcadla.

Tikky si všimla v odrazu Marinettina smutného výrazu, tak se pokusila jí udělat radost. „Víš co si myslím že k tomu ještě chybí?" Ale Marinette nereagovala a stále prázdně hleděla na svůj odraz v zrcadle.

Tikky na chvilku odletěla a pak se vrátila s perlami, které přiložila Marinett ke krku. Marinette je překvapeně vzala do ruky a pořádně si je prohlédla.

„Tikky, to je krása. Jsou to jako korále ale lesklé. To jsou perle?" „Přesně tak, Marinett." Tikky byla ráda že Marinett odreagovala od pochmurné nálady.

„Ukaž, já ti s nimi pomůžu." „Děkuji ti Tikky" Perle Marinett zastudili, ale jen na okamžik, pak si na ně zvykla.

„Nemáš za co a už bys měla jít." „Cože to už bude sedm?"

Tikky: „Vlasně právě teď je sedm, tak honem už běž." Snažila se Tikky popohnat Marinett. Marinette nijak zvlášť nepospíchala, a pořád si přizvedávala sukni jelikož se bála že by mohla hrozit možnost, že by v těch obrovských šatech upadla a také pochybovala že by v těch šatech prošla dveřmi, pro Marinett bohužel se protáhla a tak mohla v pořádku pokračovat dál do jídelny.

Jídelna byla osvícena spousty svíčkami, na stole bylo spoustu jídla a květin. Když Marinette přišla Černé Zvíře tam už na ni čekalo.

„Dobrý večer slečno Marinette."

„Em.. d-dobrý večer." Řekla nejistě.

Černé Zvíře přešlo ke židli v čele stolu, kterou odsunul od stolu.

Marinette ho důsledně pozorovala a v hlavě pořád objevovala důvody proč by se ho měla bát.

„Marinett, Vy si nesednete?" Zeptalo se Zvíře, stále v drápech svírající opěradlo židle.

„Ou,.. jistě." Marinett si připadala mírně trapně že ji nedošlo že tu židly odsunul pro ni a místo aby si tam sedla jen stála na místě.

Když se Marinette na židli usadila, tak ji Černé Zvíře přisunulo ke stolu a sám si sedl naproti ní.

Když si Černé Zvíře také usadilo, tak zvedlo velkou stříbrnou poklici, která chránila vystydnutý hráškové polévky. Marinette napodobila Černé Zvíře a také zvedla poklici.

Černé Zvíře už začalo jíst.

Marinette: „Dobré chutnání Vám přeji."

Černé Zvíře se překvapeně podívalo na Marinette, ale pak se usmálo, také ji popřál dobrou chuť a opět začalo jíst. Marinette se ušklíbla a také se začala věnovat své polévce. Vedle talíře leželi příbory ze zlata, Marinett opatrně vzala lžíci, jako kdyby hrozilo že jí rozbije a také začala jíst.

„Jaký jste dneska měla den?" Zeptalo se z ničeho nic Černé Zvíře. Marinette se tak lekla že mírně sebou škubla a trocha polívky se jí vylila ze lžíce, kterou nabírala polévku.

Marinette se podívala na druhý konec stolu který byl poměrně daleko, tam na ní hledělo zvědavě Černé Zvíře.

„em.......dobře?" Po chabé Marinetti odpovědi, chvíli na sebe koukali a poté to zkusilo Černé Zvíře znovu. „A co máte ráda, máte třeba nějaké koníčky?"

„Krom pečení chleba nemám moc času na koníčky." „och aha."

Marinette si připadala špatně za její odpovědi, které nijak nepodporují konverzaci když se on tolik snaží. „Vlastně, mám takovou vášeň, ale nikomu jsem o ní neřekla, jelikož by se mi smáli, když jsem z tak prostých poměrů."

„Já Vám nikdy Váš původ nebudu zazlívat, nikdo si nevybírá kam se narodí." „Nebo jako co se narodí." Řekla potichnu Marinetta. Černé Zvíře zakašlalo aby rozpustil aktuální téma. „Tak co je ta Vaše vášeň?"

„Je to móda i když jsem jen chudá pekařka. A co je Váš koníček?" Marinette si uvědomila že není až tak špatný.

„Lov a jsem v něm velice dobrý"

„To samé tvrdí Kim, hrozně se tím chlubí."

Černé Zvíře: „Kdo je Kim?" Zeptalo se Zvíře bleskovou rychlostí.

Marinette: „Kim je z mého města, každý den mi nosí květiny a chlubí se co všechno ulovil."

Černé Zvíře nevědomky začalo ruce svírat v pěsti. „A je hezký?"

Marinette se zamyslela: ‚Proč se na to ptá? Tak ošklivý není.' „Jo je hezký."

Černé Zvíře jak to uslyšelo tak si prudce stouplo a svůj talíř vztekle hodilo na zeď, o kterou se rozbil.

Marinette vykřikla, ale toho zalitovala, jelikož se kvůli tomu na ní Zvíře podívalo a Marinette viděla v jeho očích tolik zuřivosti, že dostala strach jako nikdy předtím. Ale černé zvíře se na ní podívalo jen na půl vteřinky a rozzuřeně odešlo.

Marinette si v duchu řekla: ‚Že není až tak špatný? Co mě to napadlo? Vždyť je strašný!' A s pláčem utekla do své komnaty.

...

Černé Zvíře rozzuřeně vpadlo do svého pokoje a přistoupil k prasklému zrcadlu, kdo kterého se zahleděl. „No jo, jsem tak odporně strašlivé zvíře a ten její," Zašklebil se. „Kim je hezký mezitím já musím žít s touto podobou." Rozzuřeně shodil zrcadlo na zem, ale to mu pro úlevu nestačilo a pustil se i do dalších věcí.

Když jeho komnata byla ještě v horším stavu než předtím, si Černé Zvíře posadilo na postel a schovalo si tvář do dlaní. „Proč si připadám ještě hůř než předtím, když se zmínila o tom klukovi? Proč mám potřebu se s ním srovnávat? Ach jooo." Zvíře si lehlo a vzalo si polštář do kterého zabořil obličej.

„Cítím se teď tak sám a Marinette asi se mnou nebude chtít mluvit jelikož jsem ji nechtíc vyděsil a Pleggovi jsem řekl ať se mi neukazuje, ale stejně ho nechci vidět.

Prosím bože, ať Marinette nemiluje Kima."