Kouzelná kráska a Černé zvíře

10.

Marinette ležela už v posteli a okolo ní panovala tma. Nemohla usnout, musela myslet na Tikkyna slova: Láska si nevibírá. 

Marinette poprvé přemýšlela jaké to je někoho milovat a tím nemyslela otce. Myslela lásku k muži. 'Jak se tatínek asi cítil když miloval maminku?'

Opět s v ní probudil stesk po otci.

Rozblečela se zteskem, až na konec v slzách usnula.

...

S probuzením přichází nový den. Tikky opět chtěla Marinette nabídnout krásné šaty jako pro princeznu, ale Marinette je odmítla. Místo nich si vzala obyčejné šaty pro sluštičku, které tu dříve nosili všechny slušky jako stejnokroj. Ale pro ni byly i tak dost švihádské, ani její nadělní šaty nebyly tak zdobné.

Její den probíhal jak každodení den bohaté šlechtičny.

Ráno snídala v jídelním sála. Na stole bylo tolik jídla, že kdyby Marinette všechno jídlo co s otcem snědli za rok by stůl nebyl tolik plný, jako tady jen kvůli jedné snídani jen pro jednu osobu.  

Dopoledne bloudila v paláci a odpoledne po obědě se procházela zahradmi.

Bylo pod mrakem a foukal mírný větřík. Někdy šlo v dáli  zaslechnout nějakého dravého ptáka.

Marinette se procházela společně s kwami po štěrkové cestičce. Všude okolo nich byly keře zasázeni v řadách do geometrických obrazců, avšak  keře nebyli několik let stříháni, to trochu ubívalo na efektu souměrnosti.

Marinette si sedla na okraj fontány na kterou narazila po dlouhém bádání zahrady. Fontána byla z kamena a vní byly vytasány mýtické bytosti, kterým z pusy vytékal malý proud vody. Kvůli malému proudu vody byla voda v kašne docela zelená.

"Nechci být troufalá, ale přeci jen když tu musím být tak bych chtěla vědet víc." Řekla vážně Marinette.

"Co bys chtěla vědet?" Začal panikařit Wayzz.

"Ale noták, ať se klidně ptá, Wayzzi. Má právo na otázky, obzvlášť co se tíká našeho pána." Řekla Tikky uvolněně a v poslední věte na Wayzze spiklenecky mrkla. Tikky chtěla aby se Marinette o Černé Zvíře zajímala.

"No vlastně se chci zaptat na našeho pána." Řekla Marinette nesměle, zatímco šťouchala do lekníku jesli se nepotopí.

Tikky se začala usmívat jako sluníčko. "Tak se ptej. My ti rádi odpovíme."

"Tak dobře. No..... chtěla jsem se zeptat jesli..... no víte, váš pán... je tu dosela sám, tada nikoho jiného krom něho jsem tu neviděla...když počítám jen lidi, protože vy lidé.. no ..nejste.....no takže....jsem se chtěla zeptat....jetli....tu...má..někoho...jako-"

Tikky: "Neboj Marinette, nemáš konkurenci."

Marinette nechala lakník leknínem a prudce se otočila na Tikky: "Emm..COŽE?" 

Tiky: "cože?"   'Ona se neptala jesli je single?'

Barkk (ten pejsek): "to bylo trapné"

Následovalo trapné ticho, avšak po chvíli se Marinette odhodlala znova zeptat:

"Takže tu nikdo krom mě, jeho a vás není?"

Wayzz: "Ano, Marinette ... on tu je docela sám."

Marinette se začli lesknou oči. 'On je tu sám. Musí se cítit stejně tak sám jako já'

"Ale proč vlastně tu je tak sám?"

Všichni kwami ztuhli a zbělali. Nevědeli co mají odpovědet, jestli pravdu nebo si něco vymyslet.

Slova se ujmul Wayzz: "Em... no.....no on náš princ je-" Však byl přerušen.

"Princ? On to je PRINC?!" Zeptala se až moc nahlas. "Proč mi to nikdo neřekl?!"

Všichni na ni koukali, vlastně slovo koukali je slabý výraz, oni na ni přímo civěli.

Marinette toto zjištění stále nemohla rozdíchat: "Já jsem mluvila s princem a ani jsem o tom nevěděla.

Kwami si uvědomili, že ji zjištění že je Černé zvíře princ, tolik uchvátilo, že zapoměla na svou původní otázku, což jim hrálo do karet.

Wayzz: ,,Ano náš pán je princ. Kdyby nebyl princ, tak by nebydlel v královském paláci."

Marinette: ,,To je pravda, ale já si královský palác představovala jinak."

Všichni se na Mainette zaskočeně otočili a zaptali se jak si ho teda předsavovala.

Marinette se nevině usmála. ,,Když mi tatínak s maminkou vyprávěli jako malé pohádky o princích a princeznách, vždy zámky byly krásné, uklizené a žilo se v ních dobře. Tedy mi to příde jako vězení." Zasmutněla Marinette.

Kwami se na sebe smutně podívali. ,,Víme že se ti stíská, ale můžeš si tu žít jako princezna. Můžem ti vařit, uklízet, strojit tě a plnit ti všechni přání."

,,Ale proč by jste to pro mě dělali?"

"no, protože.." Tikky si vzdychla. ,,nechcem abys odešla."

Marinette chvíli nic neříkala.

,,Tak proč neodejdete se mnou za otcem do naší pakárny?"

Všichni kwami na Marinette smutně koukali.

Wayzz: ,,Marinett to nejde, mi jsme k tomuto místu přivázeni kouzlem."

Marinette se na ně lítostně dívala. ,,Och to je mi moc líto."

Všichni vypadali jakoby každou chvíli propadli pláči, ale Tikky zatřesla hlavou jako by chtěla z hlavy vytřepat smutek. ,,Ale kdyby jsme tu nebyli tak by našemu pánovi zbyl jen Plagg."

Marinette: ,,Plagg? Proč zrovna on? Vždit jste říkali že je to mrzout."

Wayzz: ,,Ano to je, ale Plagg našeho pána přesvědčil že on je jeho jediný přítel."

Barkk: ,,Kdyby jen to, ale on ho dokonce přesvědčil, že je jeho svědomí."

Daizzi: ,,Ve skutečnosti bychom mu měli všichni dělat společnost, plus k tomu mu sloužit."

Tikky: ,,Ano, každý z nás má svůj úkol. Třeba já miluju módu, takže šiju šaty."

Mullo: ,,Já zase ráda vařím."

Barkk: ,,Já zase hlídám."

Kaalki: "Já se starám o stáje"

Všichni kwami naráz řikali Marinett co mají v paláci za ukol a co je baví. Marinette se snažila všechni vnímat najednou aby nikoho nepřeslechla, ale bylo obtížené. 

Mullo: ,,Plagg měl za úkol uklízet, ale jak jde vidět tak to nedělá."

Opět kwami začali dělat hluk, páč si začali stěžovat na Plagga.

Marinette je utišila a navrhla jim plán: ,,Co kdybych zašla za naším pánem a řekla bych mu o Plaggovi, protože ani mě se nelíbí jak to tu vypadá, navíc vy všichni děláte svou práci dokonale, tak proč by Plagg měl být vyjímka?"

Kwami po Marinettiním proslovu začali jásat, obímat se a tančit. Marinette se podívala do kašny, kde se odrážel její obraz a v duchu se ptala, když je to ten princ, jestli bude tak krásný jako se říká v pohádkách že princové bývají. Avšak že ji čeká stejné sklamání jako se zámkem, vůbec netuší.