Kouzelná kráska a Černé zvíře

6.

Marinette se ráno vzbudila ve bílo zlaté posteli s nebesy.

Včera večer byla tak unavená, že si nebyla jistá, jak se sem dostala. Ale jedno věděla jistě, nikdy nespala na tak měkké posteli.

Zvedla se do sedu, aby si mohla prohlédnou místo, kde přespala noc.

Komnata byla prostorná, se spoustou nábytku a měkkých křesílek, ze všech místností byla nejsvětlejší.

Marinette roztáhla závěsy. Nato se celá místnost rozzářila světlem. Díky světlu, místnost už nebyla šedá, ale byla vybavená překrsáními barvami, odstíny světle růžové, bílé a zlaté.

Marinette nikdy neviděla takovou krásu. Tento pokoj ji připadal vhodní i pro princeznu.

Nato si uvědomila že, pán zámku musí být velice bohatý. Marinette nevěděla co si o něm má myslet, přeci jen doufala že ho dnes potká a že zjistí proč tu žije sám jen se stvořeními nazývajících kwami.

Marinette bylo divné že tu nejsou kwami.

Chtěla je najít, protože bez kwami si tu připadá tak moc sama, pomlau se začíná samoty děsit. Tak se vydala je hledat.

Procházela mnoho chodeb a sálů, vyšla a zašla spoustu schodů jen aby našla kwami, ale marně. Zámek je příliš veliký na to aby ho prošla celý.

Když stála ve chodbě rozhodoval se mezi dveřmi u kterých její intuice tvrdila že němi má projít a mezi mohutnými dvoukřídlými dveřmi. Nakonec zvolila dvoukřídlé dveře.

Když je otevřela, před sebou viděla pouze šedo.

Marinette si po chvíli uvědomila že otevřela dveře do zahrady, která však kvůli mlze nešla vidět.

Marinette zapomněla na hledání kwami. Teď hlavně chtěla nemít nad sebou strop. Potřebovala čerství vzduch.

Pravda, Marinette nemohla vidět slunce kvůli mlze, ale je to že je venku ji stačilo.

Marinette sešla schody a ucítila pod sebou štěrkovou zem.

Zjistila, že v zahradě jsou cestičky, aby náhodou nešlápla do záhonů. Marinette se vydala po cestičce. Když se po pár kroků za sebou ohlédla, tak kvůli husté mlze neviděla dveře, které jsou tři metry od ní.

,Dobře, hlavně se tady v té mlze nesmím ztratit.' Řekla si pro sebe a vydala se dál hlouběji do zahrady.

Marinette si užívala čerství vzduch, sice byl studení ale i tak byla ráda že je venku.

Procházela se po cestičkách a zároveň si prohlížela exotické keře které nikdy předtím neviděla.

Z ničeho nic, ji vyrušil zvuk štěrku za jejími zády.

Rychle se za zvukem otočila. Ale viděla pouze mlhu, cestu a keř. ,Keř! Musí být za keřem.' Pomyslela si Marinette, sice nevěděla kdo by za ním měl být, ale bylo ji nepříjemné nevědět kdo je tu s ní.

Marinette se rozešla ke keři aby se za něho mohla podívat. Však po třetím Marinettiním kroku, se za keřem ozval další zvuk štěrku, avšak toto byl odstupující zvuk. Někdo za keřem udělal krom zpátky.

Marinette, když zvuk zaslechla, znehybněla. Po chvíli se vzpamatovala a udělala další krok.

Ten někdo, opět udělal krok zpátky.

Marinette se roztlouklo srdce, Nebyla si jista co má dělat. „Haló! Je tam někdo?"

Nikdo neodpovídal.