Kouzelná kráska a Černé zvíře

7.

Když se zrovna Marinette oplachovala ze své pokožky mýdlo, přiletěl k ní Nooroo a vyřídil ji vzkaz od Pána.

Marinette tomu nemohla uvěřit, byla ráda že se s ním konečně seznámí.

„To je báječné, že ho konečně uvidím." Řekla když se zvedala z vany. „Tikky, kam ji mi dala moje šaty?" Marinette stála ve vaně, rukama zakrývajíc co bůh stvořil, se rozhlížela po svém ošacení.

Přiletěla k ní překvapená Tikky podávající ji osušku. „Tvé šaty? Kdepak na tu večeři si musíš vzít něco více...vhodného."

„Ale já nic jiného nemám." Odpověděla Marinette už zabalená v ručníku.

„Vždyť já vím. Nebojse mám pro tebe přichystané šaty."

Marinette a Nooroo se na sebe překvapeně podívaly. Poté se ona naráz otázaly: „Šaty?"

„Ano, šaty. A neboj se budou se ti líbit. Je to moje dílo, ušité přímo pro tebe, vytvořila jsem je když jsi spala." Tikky před Marinette a Nooroo přitlačila krejčovskou pannu, na nichž byli ti nejkrásnější šaty na zemi.

Byli ušité z látky lehké jako peříčko, takže se sukně složená se spousta vrstev, krásně točila. Pas krásně odepínal Marinettin. Ramínka byla mírně spadlá, na to Marinette nebyla zviklá, tak si připadala dost obnažená.

Tikky ji ozvláštnila dekolt krásním náhrdelníkem z drahých kamenů. K tomu přidala i náušnice a do účesu diadém, který ji Tikky také vytvořila.

A střevíčky jako z Popelky.

Nyní Marinette vypadala jako princezna, a možná že i líp. Tikky mohla být na své dílo právoplatně hrdá a taky že byla.

„Tak je čas." Zvolala Tikky.

Marinette se rozbušilo srdce. Byla nervózní. Sice si nebyla zcela jista proč, ale byla.

Tikky ji pomohla dostat se do jídelny.

Marinette se pohybovala tak elegantně jako lesní víla, obzvláště na schodech vypadala úchvatně.

Když byly v jídelně, Tikky ji pomohla se usadit, ale poté ji pošeptala ať tu zůstane a odletěla pryč.

Bylo ticho.

Marinette jen seděla napnutá na židli.

Pouze čekala na příchod svého Pána.

Tentokrát byla jídelna osvícena víc než jindy, ale i tak to moc velká sláva nebyla. I když jsou v místnost zapálení dva lustry, svíčky nemohou dostačit na celou místnost.

Další svíčky byly na jídelním stole, bylo na něm také spoustu ubrousků, sladkých dobrot, pohárů a skleniček společně s prostíráním pečeními bažanty a rybami.

Marinette byla nervózní, hodně nervózní. Nečekala, že uvítání bude tak formárný.

Když si Marinette v hlavě trénovala konverzaci s jejím zaměstnavatelem, tak se za ní otevřely dveře.

Rozbušilo se jí srdce, bylo to nervozitou.

Dále uslyšela kroky, blížící se k ní.

Marinette měla plán, že ho pozdraví až ho uvidí nebo až proběhne oční kontakt, který jistě proběhne až si on bude sedat naproti ní.

Už se blížil k její židli.

‚Až nebude za mými zády tak ho pozdravím' Řekla si pro sebe Marinette plán.

Už byl u její židle a ona se už nadechla pro pozdrav.

„Vítejte v mém paláci slečno Marinette." Řeklo zvíře za její židlí, tak tajemně a velkoryse.