𝗔𝗚𝗘𝗡𝗧 𝟬𝟬𝟵 ᵀᵒᵐ ᴴⁱᵈᵈˡᵉˢᵗᵒⁿ

o3.

V minulé kapitole ;

Z jeho myšlenek o odhalených ženách, které byly schopny se pro něj klanět a vynášet jej do nebes, ho vyrušila náhlá přítomnost další dívky.

Ta, která se měla nejspíše stát jeho "partnerkou". On by ji ale raději nazýval přítěž.

=

Nízká slečna štíhlé postavy si to pomalu namířila k jeho sedadle u stolku. Mladému agentovi neunikly nejisté pohledy plné očekávání, které na sobě dala znát. Rozhlížela se a snažila se zřejmě vyhledat svého kolegu. Tom se ale rozhodl, že dívku trochu potrápí a nebude se k ní hlásit. Nechá ji hledat jeho samotného.
Moc dlouho se ale nebavil. Jakmile jej spatřila, nejistý výraz z její tváře zmizel. Schovala se za masku sebejisté agentky. Umělá to dobře, to na ní musel nechat.

,,Je tu volno?", zeptala se odhodlaným hlasem a pečlivě si prohlédla agenta 009.

,,Jistě.", odpověděl a pobídl ji, aby se posadila naproti něj. Zatímco si přerovnávala věci v tašce, přes zatmavené sluneční brýle si dívku prohlížel a snažil se co nejlépe ji identifikovat.

Dlouhé hnědé vlasy se jí na konci vlnily do prstýnků. Na sobě měla sako olivové barvy a stejného typu i kratší sukni, díky které na sebe lákala pozornost. Pod sakem měla černé tričko, které jen perfektně podtrhlo její poprsí. Na krku pár stříbrných šperků. Plné, rudé rty a čokoládové panenky. Vzhledem v obličeji mu dívka připomínala toho mladíka, jehož fotku měl zastrčenou v kapsy od košile. Nijak tomu ale nehodlal věnovat pozornost. Měla jemné rysy v obličeji a jakmile na něj upnula svůj pohled, Tom zpozorněl.

,,Myslím, že bych se měla představit.", zastrčila si pramen vlasů za ucho a lehce se pousmála. Hned v tu chvíli si Tom všiml, že dívka má ďolíčky.
,,Jsem Juliet Pine.", řekla a ukázala mu kartičku se svým jménem, kterou pečlivě vytáhla z černé kabelky.

,,Já jsem Tom. Tom Hiddleston.", řekl již nacvičenou větu a vzal Juliet její pravou ruku, aby mohl políbit její hřbet. Bylo to slušné vychování, které v něm z toho starého Toma ještě trochu zbylo.

Nedokázal pochopit, proč mu na takovou akci přiřadili dívku, zhruba kolem pětadvaceti let, která vypadala spíše na učitelku v mateřské školce než na tajnou agentku britských služeb. Její křehká duše, kterou se snažila pečlivě zamaskovat, nebyla vhodná na zabíjení lidí. Brit si nedokázal Juliet představit se zbraní v ruce.

,,Mnoho jsem o Vás slyšela Tome.", řekla a lopatkami se opřela o ne příliš pohodlné sedadlo. ,, Samozřejmě v dobrém.", doplnila ihned.

Tom poprvé za celou dobu nadzvedl jemně svůj pravý koutek rtů směrem nahoru. Tímhle se Juliet lehce poodhalil. Pokud si ho chce získat, musí mu čechrat ego. Dívka totiž hned poznala, že Tom není z její přítomnosti nadšen.

,,Mohu se zeptat, co tu vlastně děláte?", položil otázku, která mu už od začátku jejich setkání vrtala hlavou.

,,To stejné, co Vy.", obešla chytře jeho otázku a tím jej lehce zaskočila.

,,A co myslíte, že tu dělám?", nedal se.

,,Zabíjíte lidi, kteří si to zaslouží.", řekla a na chvíli mu pohlédla do akvamarínových panenek. ,,A dost možná prahnete po pomstě."

Tomovi se při této větě rozšířily zorničky a svůj pohled upřel přímo na Juliet, která nebude až tak hloupá, jak si zprva myslel. Pobaveně jí sledoval a čekal, co dalšího se dozví.
,,Rozveďte to.", pobídl ji.

,,Myslím, že jste naštvaný na celý svět za něco, co se Vám v minulosti stalo. Proč jinak by jste dělal tak nebezpečnou práci?", položila otázku, která byla ale spíše řečnická. ,,Proto jste tu. Chcete ukázat světu, že nejste slabý.", řekla a Tom se s úsměvem zabořil více do sedadla.

,,To jsou zajímavé úvahy slečno Pine. Mohu se tedy zeptat -", byl donucen svou otázku utnout.

,,Zdravím. Mohu vám nabídnout něco dobrého?", objevila se usměvavá letuška s vozíkem nabízející jídlo i pití.

Tom krátce pohlédl na Juliet a pak svou pozornost stočil zpět k letušce. ,,Ano. Prosím dvakrát bílé šumivé víno.", řekl a žena hned na to s přikývnutím vytáhla ze spodní části vozíku láhev v ledu a dvě skleničky na šampaňské. Opatrně každému nalila a pak se vytratila do zadní části letadla.

,,Tak na co připijeme?", zeptal se brunet a uchopil skleničku do ruky.

,,Na Vás.", odpověděla krátce a s úsměvem si s ním přiťukla.

Agent si lehce usrkl šumivého nápoje ze sklenky a hned na to jí položil na stolek. ,,A teď bych rád vyložil karty já Vám, jestli smím.", nenechal se Tom odbít a vrátil se ke své nedopovězené otázce.

,,Zajisté. Jen do toho.", řekla Juliet a během toho opatrně točila se skleničkou, čímž vytvářela malý vír z vína.

,,Podle mě jste tady z pomsty.", načal své teorie a lokty se opřel o stůl, aby Juliet viděl lépe do očí. ,,Děláte nějakou obyčejnou práci, ale z důvodu, že máte pocit, že víte o koho se v této akci jedná, tak jste se vrátila do terénu. Abyste dokončila to, co jste kdysi neudělala.", dořekl hrdě a v tu chvíli si všiml drobného zaskočení dívky ve tváři. Odhadl vše správně.

,,Nuže...", odmlčela se. ,,Zřejmě děláte tu správnou práci. Děláte to často?", nenechala se vyvést z míry.

,,Co přesně?", otázal se.

,,Přemýšlení nad cizími životy a odhadování jejich minulosti.", napomohla mu.

,,Když je to nutné.", vysvětlil.

,,A teď to nutné bylo?"

,,Ano. Neznám Vás, takže nevím, zda Vám mohu věřit, Juliet Pine.", ušklíbl se a opět se vrátil k nedopité skleničce.

Pak už po zbytek letu vládlo jen ticho. Každý se utápěl ve svých myšlenkách, tentokrát nad svými životy. Tom po několika letech čelil bledým a matným vzpomínkám na poměrně bezstarostné dětství. Tak nerad se do těch časů vracel. Moc dobře totiž věděl, že to vše už je pryč. Díky tomu ale už nebyl ten slabý a zranitelný hoch jako dříve.

=