𝗔𝗚𝗘𝗡𝗧 𝟬𝟬𝟵 ᵀᵒᵐ ᴴⁱᵈᵈˡᵉˢᵗᵒⁿ

11.

V minulé kapitole ;

Stál před dveřmi do koupelny. Všude kolem něj byla již světla zhasnutá. Jen malá lampička v rohu obýváku vydatně svítila a pokoušela se alespoň trochu té temnoty pohltit svým žlutým pruhem světla.
Neslyšel vůbec nic. Jako by se ocitl na konci světa. Neprojížděla tudy ani auta či vlaky. V okolí chaty žádné další stavení nebylo. Dokonce i cvrčkové hráli opatrně, aby nerušili to hrobové ticho. Tom pomalu začínal litovat toho, že se nevrátil do Londýna.

Když se ale pořádně zaposlouchal do tiché noci, vyrušila ho tekoucí voda v koupelně. Když však nahlédl pod dveře, světla byla zhasnutá.

=

04.6.2013
Česko

01:54

Opatrně sáhl po klice. Věděl, že někdo klidně mohl jen zapomenout a nechat puštěnou vodu tekoucí z kohoutku. Ale pořád taky byla možnost, že tam někdo byl. Pootevřel dveře a slepě nahmatal vypínač. Jakmile se světlo rozprostřelo po koupelně, dlážděnou oranžovými, zastaralými kachličkami, okamžitě našel zdroj hluku tekoucí vody. Vše vycházelo ze sprchy, společně i s tichými vzlyky. Poznal, že se jedná o Juliet. Žádná jiná dámská společnost v chatě ani nebyla.

,,Juliet?", vyslovil její jméno, snad poprvé k ní s citlivostí v hlase.
Věděl, že jestli chce zjistit informace, musí si jí získat.

Udělal dva kroky kupředu a zastavil se u sprchového koutu, který byl ohraničený pouze lehce průhledným sklem. Díky tomu viděl rysy těla dívky, která stále ještě v rudých šatech seděla na dlážděné podlaze a nechala na sebe prudce téct vodu. Pomalu dvířka odhrnul a pohled mu spočinul na emočně zlomenou brunetku. Kolena měla přitažené pevně k tělu. Byla celá smáčená, s rozmazanou řasenkou na tváři.

,,Je pryč...", špitla, jako by tomu stále nemohla uvěřit.

Tom nic neřekl. Stál a mlčky se z vrchu díval na nešťastnou Juliet.

,,Odešel...", pokračovala a zkousnula si ret, silně až do krve.

,,Juliet, vím, že je to těžké.", navázal s ní své sympatie a ještě stále v černém natrženém smokingu, se usadil vedle ní pod sprchu.

,,On jediný tu pro mě opravdu byl. A teď jsem na vše sama.", zamumlala a tím Tomovi vyvolala nešťastnou vzpomínku. Hiddleston, stojící na mostu. Byla to věc, na kterou si nikdy nevzpomněl. Snažil se dělat, že se to nikdy nestalo. Že od té doby žil jiný život. Jeho vlastní slabost se mu protivila. Znal ten pocit prázdnoty v srdci. Tu díru, kterou neměl čím zaplnit. Jen jednou byl na hřbitově za svou mámou. Víckrát už se tam neodvážil. Tohle bylo ale něco, o čem nikdo nevěděl.

Tom netušil, co na to dívce odpovědět. Chlácholení slovy "bude to dobré", bylo podle něj naprosto zbytečné a hloupé. Všichni věděli, že to není pravda. Bolest ze ztráty nikdy nebude dobrá. Tak nějak vás to poznamená, celý život to jde s vámi.
Namísto zbytečného plácání hloupostí proto dívku jemně chytil kolem ramen a přitáhl si jí blíže k sobě. Ona svou mokrou hlavu opřela o jeho mužné rameno a tiše plakala. Hiddleston jen seděl, prázdně koukal před sebe a nechal na sebe téct proudy vody, jenž smýval z těla pot a krev. K tomu všemu i podivnou bolest v srdci, která se tam po nečekané vzpomínce objevila.

=

02:38

Uplynula nějaká doba od jejich tichého sezení pod sprchou. Juliet se vyplakala Tomovi na rameno a poté bez poděkování, s ručníkem omotaným okolo svého bolavého těla, odešla do pokoje. Hiddleston tam ještě chvíli zůstal sedět. Jako by jej pohltila minulost a on se nemohl ani pohnout.

Když se cítil dosti vymácháný a začínala mu býti zima, převlékl se do suchého, pohodlného černého trička a spodního prádla. Učesal si rozcuchané kudrnaté vlasy, které podědil po předcích a vyčistil si zuby. Už zbývalo si jen alkoholem polít krvavé rány na rukou, aby se zbavil možné infekce.

Po bolestivém procesu, který pro něj ale nebyla žádná novinka, se konečně
zachumlal do bílé deky a pokoušel se o požadovaný spánek. Netrvalo dlouho, když to poměrně mladý agent vzdal. Prudce se posadil na postel a pohlédl na svou tašku. Nemohl si pomoct, ale pocit nevědomosti o tom, co se vlastně stalo na gala večeřu a koho to vůbec zabili, mu nedala za žádnou cenu spát.

Přelezl manželskou postel na druhou stranu, kde mu u stolku ležela taška s osobními věcmi, včetně zbraně, kterou si odnesl jako suvenýr z noci.
Vylovil z tama mobilní telefon a bez váhání vytočil známé číslo.

Uběhla nějaká chvíle, než mu to konečně dotyčný zvedl. Co by taky ale očekával. V Londýně bylo půl druhé ráno.

,,Hiddlestone?", ozval se ospalý Eddie a k tomu si ještě zívnul. Ten má být z čeho tak unavený, protočil modré panenky Tom, kterému se pod nimi již rýsovaly táhlé kruhy.

,,Eddie, potřebuji, aby jste okamžitě zjistil všechno o Munsonovi, jeho lidech. Prostě cokoliv.", začal ihned naléhat.

,,Vždyť máte ale dovolenou?", vyznělo to spíše jako otázka. Tom s tím musel více než souhlasit, ale bohužel pokud by si nebyl jist, že neudělali žádnou chybu, nedokázal si představit žít s tím dál. Hiddleston byl perfekcionista a pokud se jednalo o jeho případy, tím obzvláště.

,,Dokud se nedozvíme vše o něm, tak ne.", vysvětlil a dlaní si přejel po vypracované hrudi.

,,Předpokládám, že tohle je tajná akce..."

Agent 009 to mohl jen potvrdit.

,,Ah, tohle jestli zjistí pan B, je ze mě bezdomovec.", zakňoural hnědovlasý mladík.

,,Takže jdete do toho?", optal se Tom. Potřeboval mít jistotu, že se o tomhle nikdo nedozví. Jak pro Eddieho, tak i jeho vlastní dobro.

,,Co bych pro Vás agente 009 neudělal.", řekl a Tomovi tím vykouzlil úsměv na tváři.

,,Díky Eddie.", vrátil mu za to slušné gesto a poté zavěsil. Aby si alespoň chvíli mohl dopřát spánek.

A to platilo i pro Toma samotného. Tentokrát lehce uklidněn, si lehnul, hlavu si podepřel pravou paží a za chvíli již oddychoval. Vypadal tak nevinně. Stejně jako když byl mladší.

=