𝗔𝗚𝗘𝗡𝗧 𝟬𝟬𝟵 ᵀᵒᵐ ᴴⁱᵈᵈˡᵉˢᵗᵒⁿ

o4.

V minulé kapitole ;

,,Nuže...", odmlčela se. ,,Zřejmě děláte tu správnou práci. Děláte to často?", nenechala se vyvést z míry.

,,Co přesně?", otázal se.

,,Přemýšlení nad cizími životy a odhadování jejich minulosti.", napomohla mu.

,,Když je to nutné.", vysvětlil.

,,A teď to nutné bylo?"

,,Ano. Neznám Vás, takže nevím, zda Vám mohu věřit Juliet Pine.", ušklíbl se a opět se vrátil k nedopité skleničce.

Pak už po zbytek letu vládlo jen ticho. Každý se utápěl ve svých myšlenkách, tentokrát nad svými životy. Tom po několika letech čelil bledým a matným vzpomínkám na poměrně bezstarostné dětství. Tak nerad se do těch časů vracel. Moc dobře totiž věděl, že to vše už je pryč. Díky tomu ale už nebyl ten slabý a zranitelný hoch jako dříve.

=

03.6.2013
Praha

22:03

Po dvouhodinovém letu se letadlo konečně položilo na přistávací rampu letiště v Praze a Tom se mohl opět postavit na pevnou zeminu pod nohama. Hned se cítil mnohem sebevědoměji a jistěji.

Neuběhla ani minuta, když před pražským letištěm zastavilo těsně od dvou agentů auto. Stříbrná Škoda Octavia. Tom zpozorněl a byl připraven vystřelit.

Z vozidla vystoupil hnědovlasý, vysoký mladík. ,,Juliet Pine? Rád tě opět vidím.", pozdravil anglicky mladý muž s úsměvem a přistoupil k Juliet.

,,Já tebe také, Šimone.", věnovala muži upřímný úsměv a poté jej obejmula.

Očividně Čech, pomyslel si Tom a pohledem stále nedůvěřivě skenoval vysokého bruneta.

,,A kdopak je tenhle mladý muž?", stočil svůj pohled na Brita.

,,Tom Hiddleston. Můj kolega.", představila jej pohotově Juliet.

,,Wow, opravdový Brit. Je mi ctí, pane.", potřásl ihned energicky Tomovi rukou. ,,Já jsem Šimon.", usmál se a poukázal na dva řádky bělavých zubů. 
,,A pokud dovolíte, odvezu vás na hotel.", řekl po chvíli a vzal oboum tašky, které začal nakládat do kufru auta.

Tom, který byl stále napnutý jako tětiva, se rty sevřenými do úzké linky, sledoval nepokojně mladého muže české národnosti. ,,Nebojte.", chytila Juliet agenta 009 za loket a přitáhla si jej blíže k sobě. ,,Je to můj známý.", pošeptala mu do ucha a poté pomalým krokem vyšla naproti Šimonovi, který byl připraven k odjezdu.

Hiddleston lehce nadzvednul pravé obočí a pak se usadil na zadní sedadlo vedle Juliet.

Auto se pomalým tempem rozjelo a za chvíli už míjeli českými uličkami, které byly ozářené pouličními lampami.
,,Jsem tak rád, že jsi opět v Česku, Jul.", ozval se po pár minutách Šimon a nahlédl na dívku ve zpětném zrcátku.

,,To já také.", přitakala a pak se ohlédla zamyšleně z okna.

Jako by na něco zavzpomínala, napadlo Toma. ,,Mohu se na něco zeptat?", pohlédl na Juliet po chvilce přemítání.

,,Jistě."

,,Byla jste tu už někdy. Že ano?"

,,Správně. Já jen žasnu nad Vašemi schopnostmi. Hádejte dál, baví mě to.", zasmála se a ruce zkřížila na prsou.

,,Myslím, že tu máte rodinu nebo tak něco. Citové pouto k této zemi chováte.", odhadl.

Než stihla na to něco odpovědět, auto se zastavilo a s ním i vzduch, který na ně proudil z otevřených oken.

,,Nerad vám dvoum kazím zábavu, ale jsme tady.", řekl Šimon a otočil se dozadu na jeho pasažéry.

,,Je na čase vystupovat.", popohnala Juliet svého kolegu a vystoupila elegantně z auta.

Tom udělal totéž a rozhlédl se okolo sebe, aby se trochu zorientoval. Stáli před pražským hotelem. To bylo to jediné, co ve tmě rozpoznal. I když tady byl hlavním tahounem akce on, měl pocit, že toho ví stále o hodně méně než Juliet. Jako by to byla její osobní akce.

,,Moc děkujeme za svezení.", obejmula dívka opět bruneta, tentokrát na rozloučenou. ,,Víš něco o něm?", špitla mu opatrně do uší, aby si toho nikdo nevšiml. Tom byl ale jeden z těch, kteří to zpozorovali hned. Šimon jen zavrtěl hlavou a od dívky se odtáhl.

,,Není zač.", řekl, přičemž dělal, že se jeho známá na nic předtím nezeptala. Podal oběma kufry a naposledy se ohlédl. ,,Hodně štěstí!", mávl a v tu chvíli odjel.

,,Kohopak postrádáte?", zeptal se Tom zvědavě a uchopil svou tašku.

,,Bratra.", odpověděla ostře bez jakýchkoliv detailů, vzala svou tašku a vydala se do hotelu.

Tom to nehodlal dále rozebírat. Podle jeho názoru je Juliet napůl Češka, tak to poznal podle rysů v obličeji a akcentu, který nebyl čistě britský. Takže logicky zde má rodinu či nějaké příbuzné, které hledá. Jen ta nálada se jí krapet zkazila, na což musel být Tom opatrný. Naštvané ženy jsou někdy mnohem horší, než ti lidi, kteří se jej snaží zabít.
Pomalým krokem, a i přesto všechno s klidnou myslí, následoval dívku před ním.

Jakmile vešli do hotelu, Toma do obličeje praštil osvěžující pocit. Venku bylo horko, ale v hotelu byl příjemný chlad, který se mu vkrádal pod spocenou košili. Sundal si sluneční brýle a pořádně se rozhlédl kolem sebe. Luxusní hotel s velkým lustrem, francouzskými okny a spoustou návštěvníků.

,,Dobrý den. Máme tu rezervaci na jméno Birch.", vysvětlila Juliet s úsměvem recepční za skleněným pultem, mezitím co se Hiddleston kochal okolím.

,,Dobrý den. Ano, pokoj s manželskou postelí. Zde jsou klíče.", vložila Juliet klíče do rukou.

,,Manželskou postel? Spíte na zemi, pane Hiddlestone.", oznámila otráveně brunetka Tomovi, jakmile se zastavili společně u výtahu.

,,Aha.", to bylo to jediné, co ze sebe Tom vypravil.

Po kratší jízdě ve výtahu se stroj zastavil ve třetím patře. Oba vystoupili a prošli dlouhou chodbou podloženou červeným kobercem, až k posledním dveřím s číslem 21.
Juliet jedním pohybem odemknula dveře a vklouzla do jejich společného bytu.

V tu chvíli začala malá prohlídka místa, které jim MI6 zarezervovalo. Tom pečlivě procházel všechny pokoje, zjišťoval kde co je a jaký mají výhled. Vše se zdálo poměrně uspokojivé. Jakmile ale vešel do ložnice, zaskočila jej jedna maličkost, která v pokoji rozhodně být neměla.

=