Bohatá dívka která jede na prázdniny do OuterBanks. Kde potká nové kamarády a kdo ví možná i lásku...
To všechno se dozvíš v tom to příběhu😉. Užijte si čtení...
PS: Tohle je moje první kniha a moc moc se omlouvám za případné chyby...
Jsem v nemocnici už skoro 4 týdny. Protože po druhé výsledky z EEG nebyly moc dobré. Ale do třetice už byly v pořádku tak dneska konečně jedu domů. " Tak jdeme ?" Zeptala se mě mamka a já kývla hlavou. Ještě mi moc nejde chodit tak jsem dostala vozík a budu muset chodit na rehabilitace. Ale to už v L.A. Victor před třemi dny odjel do L.A. protože mu tady praxe skončila. Nastoupila jsem do auta a jela už na letiště.
Jak jsme dorazili k letadlu tak tam na mě čekali mojí kamarádi. Mamka mě přivezla na vozíku k nim. "Budete mi moc chybět." Řekla jsem. "Ty nám taky " řekla Sarah a objala mě. "Dávej na sebe pozor" řekl Pope a taky mě objal "neboj." Řekla jsem a usmála se " hlavně až budeš mit po rehabilitacích. Tak Nezapomeň surfovat a příští prázdniny poznám jestli jsi mě poslechla nebo ne." Řekl pobaveně Jony B a objal mě "na surfování se těším zpíš ty trénuj jako nic moc tvoje surfování." Řekla jsem pobaveně. " Nezapomeň psát. moc nám budeš chybět." Řekla Kie a taky mě objala "vy mě taky... možná mě už tady uvidíte na vánoce..." mrkla jsem na ně a usmála se "JJ je vůl mohl se s tebou aspoň rozloučit" řekla Sarah. " Budete mi moc moc moc chybět. Tak se mějte " řekla jsem a poslala vzdušný polibek. A zamávala jsem jim. Pak už mi do. letadla pomáhali tátovi muži a dveře za mnou se zavřely.
Bláznivé na tom všem bylo že až toto léto jsem se seznámila s Pogues a zrovna oni jsou mí nejlepší kamarádi. JJ se ani neukázal v nemocnici což mě zamrzelo asi nejvíc ale na druhou stranu je to asi dobře. nevim jestli ho chci vidět.
Po přistání nás vyzvedlo auto. Taťka mi pomohl nastoupit a jeli jsme domů. "Luno nechceš jít semnou ke kadeřnici taťka s Maxem pojedou domů my dvě si zajdeme k kadeřnici. Co na to říkáš?" Zeptala se mě mamka a já s radostí souhlasila. Pak auto zastavilo taťka vytáhl můj vozík a pomohl mi do něj sednout. Pak jsme mířili přímo do kadeřnictví.
S výsledkem jsem byla spokojená. Jsem pořád nemohla uvěřit že jsem v L.A. Moc mi chybí Outer Banks a přátelé. "Děje se něco?" Zeptala se mě mamka. Když mě přistihla že zírám do blba. Já na ni upřela pohled "Ne... Jen jsem unavená" řekla jsem a usmála jsem se falešně. Moje nejčastější výmluva která vždycky fungovala.
Doma jsem si vybalila věci, nebo jsem se aspoň o to pokusila. Dokud mi do mého pokoje nevtrhla mamka a všechny věci mi uklidila. Pak odešla. Bylo to docela, dost divné. Přijela jsem na vozíku k oknu a tam jsem se dívala z okna. Bydleli jsme v mrakodrapu. Takže jsme neměli zahradu a ani balkon. Jen stupidní výtah který nenávidím už od jak živa. Pak jsem se podívala na telefon který mi zavibroval, podívala jsem se na displeji
Victor: Ahoj moje pacientko z Outer Banks. Jaká byla cesta?
Já: Ahoj mladý doktore. Byla celkem unavující.
Victor: chtěla bys jít semnou někdy ven?
Já: klidně. Jen teď budu mít takové dva týdny rehabilitace celkově s tělem... Tak až budu mít po nich ráda s tebou Zajdu. Ráda tě zase uvidím pak😊
Victor: možná dřív než čekáš😉
A na to už jsem nestihla odpovědět protože mě volala mamka. Přijela jsem na vozíku k pokoji od bráchy, kde byla mamka "copak?" Zeptala jsem se mamky. "Zítra v 10h tady bude tvůj doktor na rehabilitace. Tak na to nezapomeň. Já tady nebudu ani tvůj otec jen Max. Dobře?" Oznámila mi mamka a já kývla hlavou. "Jen nevim jak, budu sjíždět ty schody dolů s tím vozíkem" zeptala jsem se mamky. "Jo to už mám taky vyřešené... Prostě se na chvíli přestěhuješ do pokoje pro hosty" řekla mamka. Nečekala ani na moji odpověď a šla do mého pokoje pro věci, aby mi je mohla dát do pokoje pro hosty. Pak mě vzal z vozíku Max do rukou a nesl po schodech. "Kolik vážíš? Tunu?" Řekl těžce Max když mě nesl po schodech dolů k pokoji "Já vážím min než si myslíš ale jen ty a to tvoje ''cvičení'' nějak nezabírá" řekla jsem a začala jsem se smát a Max po mě hodil vražedný pohled.
Pak mě posadil na postel a odešel. Já si lehla a usla ani nevím jak. Pak jsem se ráno vzbudila a nějak jsem se dostala na vozík, a jela přímo do koupelny. Kde jsem měla namířeno do sprchy. V ní jsem měla nachystánou stoličku kde jsem si mohla sednou a osprchovat se. Svlékla jsem se a sedla si na tu stoličku a spustila sprchu.
Po sprše jsem si oblékla župan a jela do ložnice kde jsem si šla vybrat oblečení Vybrala jsem si to to:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
A oblékla jsem se i když to moc nešlo. Pak někdo zazvonil, a Max šel otevřít. Nejspíš to bude můj fyzioterapeut.
"Victore?" Když jsem ho viděla ve futrech od pokoje. "Já ti říkal že mě uvidíš dřív než si myslíš" řekl, usmál se a vešel dovnitř. "Co tady děláš?" Zeptala jsem se ho a pořád jsem se na něj dívala. "Co by. Jsem tvůj fyzioterapeut" řekl a pořád se usmíval. "Počkej vždyť... Ale.... Jak?" Nemohla jsem ze sebe vykoktat ty správné slova. "Můj otec je tvůj fyzioterapeut a já jsem jeho asistent když nejsem v Outer Banks" řekl mi Victor na já na něj zírala. "Tak začneme" řekl po chvíli ticha protože já byla stále bez slov. Ale pak jsem se naštěstí vzpamatovala. Victor mě vzal do ruk a položil na připravenou žíněnku. Musím říct že mě vzal jako pírko. A položil mě jako porcelánovou panenku. "musím říct že ti to neuvěřitelně sluší." Řekl mi Victor a sjel mě pohledem od shora až dolů. "Ty taky nevypadáš k zahození" řekla jsem a usmála se. Co to dělám? Po chvíli vešel dovnitř pán. " Jmenuji se Dr. Williams Patric. Ale říkej te mi jak chcete. Vidím že mého syna Victora už znáte..." Řekl Dr. Patric a já s úsměvem kývla hlavou a moje rehabilitace začala. Byl velmi opatrný Dr.Patric a dával si pozor na místa kde mě to ještě pořád bolí. Victor se díval a sem tam vystřídal svého otce v rehabilitaci.
