Created just for you.

20.

Najednou jsme zastavili a já cítila jak mi někdo sundává šátek. beztak to je Max protože s tím šátkem zapasíl jak někde na bojišti kde byly pro ti němu moje vlasy. "AU!!!!" zakřičela jsem když jsem ucítila jako by mi někdo utrhl půlku vlasů z mojí hlavy. "Nic tak hrozného se nestalo" řekl Max a sundal mi z očí šatek. já viděla před sebou nádherné bílé auto.

"Všechno nejlepší Luninko" řekla mamka veselým tónem a já zůstala na místě stát s nechápajícím výrazem. "Audi RS7 Sportback. Je to tvoje nové auto. Hlavně ho nerozbil hned první den." řekl táta když viděl můj výraz "Ne to nemůžu" řekla jsem a podívala jsem se na rodiče "Ale ano můžeš. Nechci aby sis pořád půjčovala moje auto. A navíc dárky od rodičů se nikdy neodmítají." Řekl táta a podal mi klíčky od auta já jsem se na něj podívala a vykouzlila veliký úsměv na tváři "Ííii.. Děkuji moc moc moc moc moc" řekla jsem a skála na místě radosti div se ty podpatky podemnou nezlomily. Přiběhla jsem k nim a silně je objala. "Není zač dcerunko " řekla mamka v obětí.
"Tak co? Můžem vyrazit na plavbu? Zachvili tady budou Cameronovi." Řekl táta a už nastupoval na jachtu.
Jachta je vyzdobena moderně. Všude to je ozdobené balónky s modrou, perleťovou a černou barvu. A stužky byly v tentýž barvách. Stmívalo se takže šli pomalu vidět krásně i světla na lodi.

Po chvíli jsem uslyšela známý hlas a šla jsem za ním. "Tadyyy je naše oslavenkyně" řekla Sarah a šla mě obejmout. "Ahoj Sarah" řekla jsem s úsměvem na tváři v obětí. "Proč jsi mi neřekla že máš tak obrovskou jachtu!" Vykřikla Sarah a ohlížela se kolem sebe dokud se nezastavila pohledem u mého hrudníku kde visel můj náhrdelník od JJ. "Ooo, od koho jsi to dostala?" Zeptala se a nadzvedla můj náhrdelník. "Od jednoho kamaráda " řekla jsem a aniž by Sarah stihla nějak zareagovat tak nás volal taťka ať si jdeme sednout za stůl kde měla být večeře.

Po večeři jsem se omluvila. A odešla si užit ten širý oceán který byl tak tichý. Přišla jsem a opřela jsem se lokty o zábradlí a hleděla jsem do oceánu. Pořad si říkám co by se asi stalo kdyby mi tehdy na té pláží nezavolala mamka nechal by to dojít k - "Luno" ozval se zamnou hlas a já trochu sebou škubla. Otočila jsem se a stal před mnou Rafe. "Potřebuješ něco Rafe?" Zeptala jsem se ho a dávala jsem se mu do jeho modrých očí. "Všechno nejlepší " řekl a podal mi čalouněnou krabičku. Otevřela jsem ji. Žasla jsem co v ní bylo...

Byla tam skleněná růže

vypadala překrásně ale musela být draha. "Rafe" Došly mi slova. "Nemusíš nic říkat. Budu jen rad když si to necháš. Víš, já si pamatuji jak jsi jednou říkala Sarah v pokoji že miluješ růže. Že jsou krásné a jejich krasu si zaslouží jen ten kdo je ochotný se kvůli té krase i zranit. Jen aby jí získal." Řekl a odešel. Já jsem byla překvapená že si něcotakového zapamatoval. Pak jsem se zahleděla do té růže. Když v tom začne na mě volat Sarah ať jdu za nimi. Pak mi kuchař přinese tři patrový dort a všichni zpívají narozeninovou písničku. Dřív než sfouknu svíčky na dortě si něco přeji a doufám že se to vyplní. Pak mi zavibruje telefon a já se kouknu na displej. Píše mi Kie

Kie: Čau kočko. Jak to že jsi mi neřekla že máš dneska narozeniny?! No nic nech to být. Ale počítej stím že zítra uspořádáme party tak se zítra připrav v sedm buď u Jona B.

Já:😂😂 dobře budu tam

Pak odložím telefon a věnu ji se rodičům kteří teď debatuji o tom jak jsem byla malá a v nových šatičkach jsem na oslavě spadla do kaluže a moje šatičky byli zničené. Všichni se tomu smáli. Akorát Rafe někde zmizl. Po pár hodinách jsme se vrátili do přístavu a všichni odjeli domů.

Doma jsem se odlíčila a osprchovala jsem se. Lehla jsem si to teplé postele a zavřela oči.

Rano mě vzbudil budík. Mám s tou chuti to rozbít o zeď ale překonán se a neudělám tak. Vstanu z postele a jdu rovnou do sprchy. Pak si vezmu na sebe oblečení a jdu do školy.

Ve škole jsem šla prvně za ředitelem.
Zaklepala jsem na dveře a čekala na odpověď. Po chvíli se ozvalo že můžu vstoupit. Uviděla jsem staršího pana okolí čtyřicítky " a ty musíš být Luna. Dobrý den já jsem James. Ředitel této školy " řekl ředitel a podal mi ruku kterou jsem přijala. "Moc mě těší" řekla jsem a usmála se "Tady maš nachystané učebnice a vše potřebné. Tvou třídu ti ukáže jeden student který by měl každou chvíli přijít" řekl a já si mezi tím prohlížela učebnice.
Po chvíli se ozvalo zaklepání na dveře a vstoupil on...