~street love~

🤍six🤍

Ethan-slabě
Francesco- tučně
~~~~~~~~~~~~~~~
jsem tu s další kapitolkou, hezke cteni🤍

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Opravdu jsem k doktorovi nechtěl, mám z nich hrůzu. Měl jsem stále sklopená ouška až mě z toho začínala bolet. ,, Ethan.." špitnul jsem a stále ho pozoroval. Cítil jsem tu dokonalou vůni jídla až mi z hladu zakručelo v bříšku. Pohladil mě po stehně, usmál se a sundal mě z linky. ,,Bojím se..." Sklopil jsem pohled na své ruce.

Dal jsem svou ruku na jeho tvář. A povzbudivě se usmál. ,, Ale zlatíčko, nemáš se vůbec čeho bát, pan doktor ti neudělá nic zlého, je to můj přítel a je moc hodný, neublíží ti a zjistí co máš s pacičkou. Určitě tě bolí. " pohladil jsem ho po tváři.
,, Utíkej si sednout, napapkáš se a vyrazíme. Budu tam s tebou, neboj se."
Ještě jsem mu nalil mléko do sklenice, podal mu jí a já sám si napustil vodu. Zasedl jsem s kocourkem za stůl a pustil se do jídla.

Zasedl jsem za stůl a pustil se do jídla,bylo to vážně moc dobré. Stejně jsem se toho doktora bál. Oba jsme dojedli, já vypil sklenici mléka a pak jsme se oba odebrali do jeho ložnice. Začal se prohrabovat ve skříni, ja si mezitím sedl na postel. Pozoroval jsem jeho svalnatá záda a nervózně si kousal ret.

Našel jsem to nejmenší co ve skříni mám, položil to vedle něj na postel a vytáhl svůj béžový oblek. ,, Obleč si to a přijď dolů, ano?" Odešel jsem dolů se převléct aby měl soukromí. Upravoval jsem poslední detaily v zrcadle, mam radši když je všechno dokonalé. Otočil jsem se na přicházejícího Ethana, kterého jsem zahlédl v odraze zrcadla. ,, Jsi krásný kocourek, půjdeme?" natáhl jsem k němu ruku a usmál se když se jí chytil. Byl tak rozkošný jak na něm vyselo mé oblečení až mi proběhla hlavou myšlenka, že bych z něj to oblečení nejradši strhal. Rychle jsem ale tu myšlenku vyhnal z hlavy a mířil s ním do garáže, kde jsem vybral mého černého Mustanga.

Červenal jsem se od doby co mi složil kompliment. Poté co jsme se usadili do auta, kde mi mimochodem otevřel i dveře mně po pár minutách chytil za stehno a různě ho hladil. Přiřadil jsem to k tomu, že mě chce pouze uklidnit. Čím častěji jsem začal vídat značky směřující k nemocnici a následnou nemocnici, jsem byl více nervózní a začal se nepatrně třást. Zastavil na parkovišti a ja sklopil ouška s prosebným pohledem, jestli si to náhodou ještě nerozmyslí.

Zastavil jsem na parkovišti před nemocnicí, vypnul motor a podival se na toho klepajiciho prcka, který mě pohledem jasně prosil abych to otočil a jel kamkoliv jinam. ,, Ale notak maličký, opravdu se nemusíš ničeho bát, budeš pro mě hodný kocourek a já tě pak někam vezmu. Co ty na to? "  Usmál jsem se poplácal ho lehce po stehně, vystoupil  a přešel na druhou stranu otevírajíc mu dveře.

~~~~~~~~~~

Když jsme vycházeli, stíral jsem si slzy, ktere se mi spustili ze strachu z jehel a z bolesti která přišla. Pán mě musel držet, nebyl jsem hodný a ze strachu ho podrápal a pokousal.
Přesto se mě snažil uklidnit. Oba jsme se usadili do auta a ja doufal, že bujdeme co nejdříve doma.

Samotná prohlídka a vše okolo proběhlo v pořádku, dostal dlahu a nějaké vitamíny. Myslel jsem, že to bude vše, ale to jsem se šeredně mýlil. Doktor mu musel ještě dát dvě očkování a vzít mu krev, aby věděl, že je vše v pořádku. Na ten pohled do jeho očí nikdy nezapomenu, takovou hrůzu neměl ani když jsem ho našel na ulici. Ty dvě injekce jeste nebyla takova hrůza, ale když mu bral krev, skončil jsem podrapany na stehne, zadech a nekolika kousanci na rameni a paži. I presto byl ale šikovný a byla moje chyba ho vystavit tomu všemu, nemam mu to za zlé, jde vidět že si to vyčítá a stále mu tečou po tvářích slzy.
,,Byl jsi moc šikovný kocourek. Teď si zasloužíš odměnu, zajedeme do centra a tam si budeš moct vybrat cokoliv budeš chtít."  Usmál jsem se a nastartoval.