~street love~

🤍one🤍

Ethan-slabě
Francesco- tučně
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Ležel jsem schoulený v klubku, v rohu uličky v obrovské krabici kde jsem měl z různých kusů starých špinavých látek pelíšek.
Byl jsem hladový a slabý, protože jsem včera ani dnes nesehnal nic k jídlu. Rodina mě nekolik let zpátky týrala a byl jsem denně bitý a slýchával urážky,jednou se mi však povedlo utéct. Dlouho jsem se schovával a poté se snažil si najít jakoukoliv práci, abych se nějak uživil. To se mi, ale bohužel nepodařilo, jelikož mám kočičí ouška a ocásek.

Bylo pozdě večer a já jsem si chtěl udělat něco k jídlu, jenže lednice byla i se skříní úplně vybílená, tak jsem si vzal peněženku,telefon a klíče, nazul si boty, navlékl kabát a vyrazil do města. Chvíli jsem se jen tak toulal jelikož byl příjemný podzimní večer a i presto že nefoukal moc vítr, bylo chladno. Po menší procházce jsem zašel do nějaké večerky.

S velkou námahou, bolestí celého těla jsem  se zvedl a vyšel jsem z uličky a kulhal se městem s úkolem najít alespoň něco malého k jídlu. Občas narážím na opilce či lidi co mě jen tak zmlátí nebo si do mě kopnou, jako to bývalo u rodiny. Někteří se mě párkrát pokusili i znásilnit..
Prohledal jsem minimálně 4 popelnice a našel jsem jen plesnivý chleba.
Když jsem se vracel zpátky do mého skromného příbytku, na druhé straně přes silnici jsem zahlédl něco lesklého. Peníze!

Když jsem si nakoupil vše potřebné, vyšel jsem z obchodu a razil si to zpět domů s úmyslem že si uvařím něco ze své oblíbené Italské kuchyně.

Vkročím do silnice, udělám několik kroků ale hned se leknu, když začne troubit auto, místo útěku strnu na místě a najednou slyším jak piští gumy. Pak cítím jak do mě auto narazí a ohromnou bolest z levé strany, která se hned rozlévá do celého těla a přední packu mám v jednom ohni.

Z ničeho nic uslyším troubení a pištění gum. Rozběhnu se ke zvuku, ale hned jak to vše uvidím, strnu na místě. Před autem leží tělo. Kočičí hybrid. Jsou vzácní a velice drazí, lidsvo je bere jako pouhé děvky a uklízečky.

Začnu tiše kňučet a poté co si plně uvědomím situaci tak mi po odeznění šoku mi začnou téct slzy z té neuvěřitelné bolesti. I přes veškerou bolest se vyzvednu na 3 a dokulhám na druhou stranu přičemž mi při každém sebemenším pohybu vystřelí bodava bolest do celého těla. Když se dostanu na kus travnaté plochy, okamžitě se do ní položím a zadržuji chuť se rozkřičet bolestí.

Bez dechu sleduji jak se snaží dostat na druhou stranu, řidič ujede a ja si tiše zakleju, co je to za idiota. Váhavě přejdu silnici abych pomohl tomu stvoření. Leží na trávě, svíjí se bolestí a snaží se o tichý pláč a krčí ruku. Nebo spíš packu? Ubohe malé stvoření. Musím se o něho postarat.

Přes zaslzené oči zahlédnu kus ode mne minci, pro kterou se zdravou rukou rychle natáhnu a skryji ji v dlani, kterou si stáhnu k hudi. Když však uslyším pohyb jen půl metru ode mne a závětřím člověka, tak stáhnu uši k hlavě a začnu se i přes bolest zvedat. Jelikož jsem takhle víc zranitelnější a nevím jestli bych další rány přežil.

Bojí se. Proto k němu opatrně natáhnu ruku. ,,Ššš..maličký, lež. "
Úplně se rozklepe strachy když k němu udělám dalších pár kroků a on se odevzdaně položí zpět. Kolik toho chudáček musel zažít? Je úplně drobounký.
Když se snažím dotknout jeho hlavy cukne sebou a křečovitě rychle zavře oči.

Tiše vzlyknu když ucítím dotek na hlavě a rozklepu se ještě víc. Stáhnu svůj ocásek mezi své nohy a uši ještě víc k hlavě, že nejdou skoro vidět. Když ke mě natahuje i druhou ruku, ze strachu se pomočím a kolem mě se začne dělat menší loužička. Znovu vzlyknu ale hlasitěji. Nikdy jsem snad neměl tak obrovský strach jako právě teď,co se mnou udělá?

Když k němu natahuji i druhou ruku, za úkolem ho zvednout a pomoct mu, pomočí se a udělá se kolem něj louže. Pres veškerou nechuť a zápach z moči si k němu kleknu a pohladím po zádech ve snaze ho alespoň trochu uklidnit.

Začnu tiše prosit aby mne nebil. Pak mě to napadne.
Natáhnu k němu ruku s mincí a před jeho nohou ji upustím. ,,O-Omlou-vám s-se že j-jsem vám ji v-v-zal.." Kňuknu tiše.

Je tak moc vyděšený. Proč bych ho bil? Hnusní lidé. Natáhne ke mne hnusnou minci.. ,,To ale není moje, nech si ji. "
Vložím mu ji zpět do dlaně. Pořád ho celého prohlížím. Musí žít na ulici. Je celý špinavý, vyhublí, potrhaný a zapáchá.

,,Děkuji." Zašeptám a v pěsti si ji schovám opět k hrudi. Sleduji každý jeho pohyb. Čekám už jen kdy mi vlepí facku nebo do mě kopne.

Po chvíli ticha jsem se rozhodl ho vzít k sobě. Podebral jsem ho a vyzvedl do vzduchu, začal sebou házet a naříkat až mi skoro spadl. Chytl jsem ho pevněji a snažil se ho uklidnit.

Když mě zvedl do vzduchu. Hrozně jsem se bál co semnou chce, začal jsem se škubat jak mi síla stačila, ale byl jsem moc slabý a on moc silný. Slzy mi tekly proudem a já vzlykal a těžce dýchal. Tohle je konec? takhle umřu? odnese mě někam a tam mě znasilni a pak zabije?

Chytil jsem si ho tak aby měl nohy okolo mého pasu a držel jsem ho pod zadkem aby mi nespadl.
,,Neboj se maličký, neublížím ti. Chci ti pomoct, vezmu tě k sobě domů a tam tě ošetřím, ano?"
Pousmál jsem se a vyšel směr můj dům.

Hrozně jsem se bál že spadnu, tak jsem v jedne ruce stiskl jeho košili v pěst až mi začali bělat klouby, druhou jsem si bolestivě držel u hrudi a odevzdaně si hlavu položil na jeho rameno. Byl jsem tak moc unavený, ale hlavou se mi honili myšlenky co se mnou udělá. Určitě si ze mně udělá děvku, nebo mě zabije hned co nebudeme na očích. 

Když jsem došel až k mé vile, chvíli jsem zápasil s odemčením, ale nakonec se povedlo. Doma jsem pohodil tašku někam na botník a rozešel se do obýváku, kde jsem ho opatrně položil na gauč.

Roztřasl jsem se, když jsme vešli do té ohromné vily a on mě položil na gauč. Teď mě znásilní a pohodí někam kde mě sváže.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Ahojte vsichniii. Omlouvám se pokud se tudma najde nějaká chybaa,  snad mi to odpustíte, kdyz je to ma prvni knizka. 💕