~street love~

🤍five🤍

Ethan-slabě
Francesco- tučně
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Malé nebohé kotě, citil jsem jak se napnul a sálal z něj strach. ,,Neboj se maličký." myslel si že mám nějaké zlé úmysly, ale to vubec ne.. Chytil jsem ho pod zadkem, pevněji si ho přitáhl do náruče a vydal se do ložnice, zhasínajíc všechny světla i lampičky.
,, Půjdeme spinkat dobře?" usmál jsme se líbl ho na spánek a po příchodu do ložnice ho opatrně položil mezi přikrývky.

Uložil mě do postele, zakryl dekou a usmál se. Byl jsem zmatený v mých pocitech, v jeho náručí jsem se cítil tak bezpečně a zároveň se bál.. Chtěl odejít a já aniž bych přemýšlel, jsem sklesle kňukl a chytil ho za rukáv košile.
,, J-já..no.. um..m-mohl." nedokázal jsem se vykoktat, vážně jsem se bál a zároveň chtěl aby tu zůstal. Otočil se na mě s úsměvem a když si nějak domyslel co bych po něm chtěl, kývl a obešel postel.

To malé kotě chce, abych tu zůstal a mě to zahřeje na hrudi. Obejdu postel a začnu si rozepínat knoflíčky u košile, která mi sklouzne z ramen, začnu si rozepínat pásek a podívám se po tom kotěti. Zorničky má zúžené strachem, začíná se klepat a do očí se mu hrnou slzy. Co se stalo? něco ho bolí? Sakra co teď.

Jistě jak jsem tušil, když neco chci musím si to odpracovat. Tak jako u otce, přes veškerou nechuť a strach, si k němu přilezu na 4rech. Třesoucíma rukama mu rozepnu pásek a knoflík s úmyslem rozepnout a stáhnout celé kalhoty. Zastaví mě jeho ruce na svých a lítostivý pohled. Překvapeně se mu podívám do očí i kdyz přes slzy toho moc nevidím.

Takže oni ho i zneužívali? Nebohý chlapec, tohle bude chtít víc než týden volna. ,, Zlatíčko, copak to děláš, nedělej něco proti své vůli, půjdeme spinkat dobře? nemusíš se strachovat, ani tě neobejmu pokud nebudeš sám chtít." Vysleču se do boxerek, odsunu maličkého dál do prostřed postele a sám ulehnu na kraj. Jeho provinilí pohled mi vypaluje díru do hrudi a zaroven vidím, že mi očima děkuje. Roztáhu ruce do objetí a on se mi i po menším šoku a váhání vrhne do náruče. ,, Už ti nikdo nikdy neublíží, slibuju." Hladím ho po hlavičce a zároveň zádech.

Je to tak příjemné, že se k němu co nejvíc namáčknu a začnu vrnět. Doufám že co nejdříve oba zapomeneme co se před chvílí stalo. Snažím se zklidnit můj zrychlený dech, jelikož na tohle opravdu nejsem zvyklý a stale mám ještě trochu strach. Ucítím jak mě pohladil po zádech,dal pusu do vlasů a do pár minut spal. Do chvíle se také odebírám do říše snů.

~~~~~~~~

Ráno jsem se vzbudil jako první a nemohl se vynadívat na to malé kotě, které spalo tak klidně a lehce se mu třepotali ouška. Nemohl jsem odolat a jemně ho po nich pohladil, on zavněl a vice se ke mně namáčkl. Málem jsem se roztekl, ale musel jsem ho ze sebe opatrně sundat a udělat mu snídani. Obvolal doktora a ujistil se, že ve firmě všechno klape,tak jak má. Měl jsem dnes nějaký blbý den a vsechno mi padalo,takze jsem neustále pronášel nějaké sprosté slova a nekdy si neuvědomil, že je nahoře spící prcek a občas s něčím naštvaně třísknul. ,,Do prdele s tím už!" Hodil jsem s nějakou dózou, zapřel se rukamao linku a snažil se rozdýchat ten vztek.

Probudil mě hluk z dolního patra a nadávky. Váhal jsem jestli jít vůbec dolů, protáhl jsem si celé svalstvo v těle,oklepal se a moje zvědavé kočičí já mi nedalo a šlo se podívat co se děje.
Potichu jsem docupital a podival se na ten bordel všude kolem. Sklopil jsem ouška a i přes mírný strach se rozešel k němu. ,, P-pane? jste v p-pořádku?" Stál jsem hned vedle a pozoroval jej, jak se snaží uklidnit, Poté co jsem promluvil sebou lehce cukl a podíval se na mě. Jeho výraz se hned zjemnil, přestal křečovitě svírat kraj linky a natahl ruce ke mně. Stáhl jsem ouška a o něco se k němu přiblížil.

Jsem idiot, pomalu aby se nelekl jsem ho uchopil za boky a vtáhl si ho do objetí. ,, Omlouvám se, že jsem tě vzbudil koťátko. A neříkej mi pane,nejsem žádný tvůj pán." Opatrně jsem ho posadil na linku, pohladil po tváři a začal odklizet ten bordel co jsem nadělal. ,,jsem Francesco, nebo mi říkají Rossi, jak chceš. Dodělám snídani, ty se hezky napapkáš a pojedeme k tomu doktorovi. " Zachvíli jsem už dával talíře na stůl. Ani nevím jak se jmenuje, jaksi na to nebyl čas. ,, jak se jmenuješ ty kotě?" chytil jsem ho za ruku a usmál se, aby věděl že se nemusí bát.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Tahle kapitola je o nicem, snazila jsem se ji vylepsit, ale stejně se nezadarilo, pravděpodobně ještě prepisu.

Vája <3