~street love~

🤍three🤍

Ethan-slabě
Francesco- tučně
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Po dlouhé době se mi spalo jako v pohádce, probudil jsem se až ráno.
Vyhrabal jsem se z nadýchaných peřin a pomalu se syčením vstal. Hned jsem se ale svezl na kolena. Celé tělo bolelo, tak moc, neměl jsem sílu.

Bylo brzo ráno a já už byl na nohou.
Připravoval jsem mu snídani a kakao, holt si polévku dá potom, když včera usnul. Když jsem, ale ze shora uslyšel dutou ránu, tak jsem všeho nechal a rychle se vydal do své ložnice.

Když jsem zaslechl kroky, sklopil jsem uši, ocásek si přitáhl k noze a začal tiše vzlykat. Určitě mě teď zmlátí, že jsem tak neschopný a neumím ani vstát. Je mi zima, jsem nahý. Co když mi udělal něco když jsem spal? Celý se klepu jak strachy, tak zimou.

Otevřu dveře a podívám se na tu hromádku neštěstí.
,,Maličký, copak je? Spadl jsi? "
Pomalu k němu dojdu a zvednu si ho do náruče. Je lehce ledový, musím ho obléct.
Položím ho do postele kde ho zakryju dekou. Zamířím do koupelny kde vezmu věci ze včera boxerky, tepláky, a jemňoučký svetr, který ho nebude kousat ani nic.

Když mě zvedne a položí do postele, rozklepu se snad ještě víc. Pak ke mě dojde s věcmi, položí je na postel a sundá ze mě deku.
,,N-Ne p-pros-ím. "
Bojím se ho, tak moc.

Chudinka maličký, muselo mu tolik lidí ublížit.
,,Neboj se maličký neublížím ti. "
Usměji se na něj povzbudivě a začnu ho navlekat do svetru.
,,Dokážeš se obléct sám hmh? Počkám za dveřmi."
Pohladím ho po jemných vláskách, poté odejdu za dveře.

Raději ho poslechnu a obléknu se, pak zakňučím na náznak, že jsem hotový.
Vejde sem, dojde ke mě a vezme mě do náruče, kde se začnu klepat strachy. Kam mě to nese?!

Odnesu ho do obyváku na měkkou pohovku.
,,Počkej tu. " Usměju se a odejdu do kuchyně pro jeho snídani a kakao. Donesu mu to, položím před něj na stůl a sednu si naproti němu do křesla. Chci mu dát prostor. ,,Tak papej."

Donese přede mě dva krajíce chleba se šunkou, sýrem a něčím v hrnku.
To je pro mně? Můžu to sníst? Kouknu se na něj s nadějí v očích a natáhnu ruku pro jeden krajíc, pořád ho však sleduju.

Koukám jak se do toho hladově pustí, usmívám se a natáhnu ruku k němu. Výhružně na mě zasyčí, ale pak sklopí ouška a rychle odloží nedojedený kousek chleba zpět kde byl.
,,To nic neboj, jen jez. " Začnu ho hladit ve vlasech. Lehce se přikrčí, ale po chvíli když zjistí že mu tím nějak neublížím, se natáhne pro chleba a začne zase jíst.
Pomalu si presednu vedle něj na gauč, hladím ho ve vláskách a za ušima. Začne tiše vrnět a já se celý rozplývám nad tím, jak roztomilé to stvoření je.

Stále se bojím že mi ublíží, ale to jak mě hladí je vážně moc příjemné..dojim posledni zbytek krajíce a chytám do ruky hrnek s tou zvláštní tekutinou, ale v tom pánovi zazvoní telefon. Leknu se a upustim hrnek ktery se rozbije na milion kousků a ta tekutina ze rozlije až na malý bílý koberec kousek od gauče.

Chvili jsem myšlenkami uplne jinde, ale když uslyším telefon a nasledne tříštění skla. Vyšvihnu se do stoje a příjmu hovor, koukajíc na to malé kotě co se vrhá na zem s úmyslem to sebrat.

Hned jak uvidím jakou to udělalo spoušť, sklopím ouška, ocasek si obmotám kolem pasu a vrhám se na zem s úmyslem to uklidit. Začnou mi téct slzy ze strachu, co se mnou teď bude a ja se zoufale rozvzlykám a při myšlence nad tím že bych měl pro mé bezpečí utéct, si pořežu dlaň, avšak nevydám ani hlásku přesto, že to pálí jako čert.

Hned jak jsem viděl jak se hroutí, píchlo mě u srdce. ,, Zachvili zavolám." s tím jsem hovor položil a kleknul si na zem. ,, Hey, hey, koťátko " chytil jsem mu opatrně obě ruce, přičemž z jedné se mu zacala valit krev a tu druhou mel namodralou. Musím ho vzit k doktorovi.
,, Ššš zlatíčko, to nic, nic se neděje,to se stane.. můžeme koupit nový hrnek, aji koberec, neplakej" pohladil jsem ho po tváři. Opatrně aby se moc nevydesil jsem si ho vydvedl do náruče a posadim jsem se s nim na křeslo.

Moc jsem se bál že mi ublíží a vubec nevnímal jeho slova. Málem to se mnou seklo když mě vzal do náruče a ja se rozklepal ještě víc. Celý uplakaný a usoplený jsem se na něj po nějaké chvíli natiskl. Vnímal jsem každý jeho dotek dokud jsem nezačal pociťovat, že potrebuju na záchod. ,,P-p-pane? mohl by-ch č-č-čur-at? p-pros-ím"

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

snad se vam to zatím líbí, tak zase příště,papa 🤍

~Vája<3