~street love~

🤍four🤍

Ethan-slabě
Francesco- tučně
~~~~~~~~~~~~~~~
užijte si další kapitolku🤍
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Hladil jsem to malé klubko po zádech, aby se alespoň trochu uklidnil. ,, Samozřejmě maličký a pak ošetříme tu ránu." Usměju se, i s ním v neručí se zvednu a odnáším ho do koupelny kde mám záchod, jelikož sám by se tu nejspíš ztratil.

Když se semnou zvedne, silněji stisknu v pěstičkách jeho košili a zavřu oči. Projdeme snad celý tento obří dům než se dostaneme do koupelny. Postaví mě na mé rozklepané nohy, ujistí se že dokážu stát, odejde a zavře za sebou dveře. Vykonám svou potřebu, umyji si ruce a s třesoucíma rukama vezmu za kliku.

Stojím jen nedaleko ode dveří a vyčkávám dokud neotevře nejistě dveře. Usměju se povzbudivě a opatrně k němu přistoupím s nataženou rukou na náznak, aby se mě chytil.
Opravdu po delší době co váha si vloží dlaň do té mé a ja s nim pomalu začnu couvat zpět do koupelny, kde ho posadím na pračku. Opláchnu si svou ruku od krve a začnu hledat lékárničku.

Ostražitě sleduji každý jeho pohyb a krok, namočí si nějaký hadřík, vezme lékárničku a prejde ke mně. Začne mi čistit ruku tim hadrem a poté mi ji vydesinfikuje a zaváže.
Divím se že to neštípalo, ale tim se mi ulevilo a ja teď koukal co se mnou udělá.

Úlevně jsem vydechl, že jsem se s nim nemusel prát. ,, Ani to nebolelo viď? Půjdeme ti udělat oběd a pak se podíváme na nějaký film, co ty na to?" bylo na něm vidět že mi stále nevěří, ale už se alespoň tolik nebál. Přikývl s pohledem na své ruce, byl nervózní. Pohladil jsem ho po tváři a vzal si ho znovu do náruče, odnesl jsem ho do kuchyně, kde jsem ho posadil na barovou židli a ujistil se, že nespadne.

Seděl jsem na té židli a nevydal ani hlásek. Pozoroval jsem ho jak něco připravuje a u toho si pobrukoval. Stáhl jsem ouška k hlavě a potichu pronesl: ,, M-mohl bych d-d-dostat vodu p-prosím?" Se vším prestal a docela prudce se na mě otočil. Strachy jsem se přikrčil, ale zůstal jsem sedět na místě i když jsem měl malý hlasek v hlavě, že mám utéct.

Aish, moc prudce jsem se otočil a to ho vylekalo. ,, Ale samozřejmě. Pokud budeš chtít na záchod dojdi si, nebo jídlo či pití, nemusíš se mě ptát ano?" Napustil jsem mu vodu a postavil jí před něj, rychle jsem dodělal jídlo, nandal ho na talíře a dal je na stůl. Váhavě se na mě podíval s otazkou v očích. ,, Jen jez, dobrou chuť. " A sam jsem se pustil do jídla.

Vypil jsem celou sklenku, jelikož jsem měl vážně žízeň. Vážně to můžu sníst? Se sklopenými oušky jsem to očichal a vložil si první sousto do úst. MŇAM, nikdy jsem snad nejedl lepší jídlo. Šťastně jsem zamňoukal a začal hltat a hazet to do sebe, dokud jsem neucítil jak mě chytl za ruku.

To trdlo začalo hrozně hltat a ja se bál o jeho zdravý. Zasyčel na mě když jsem ho chytil za ruku, ale hned strachy sklopil ouška. ,, Maličký jsem rád, že ti chutná, ale nehltej to tak ano? Mohlo by se ti udělat špatně." Hned na to ho pustím a on začne zase pomalu jíst. ,, Maličký..budu tě muset vzít k lékaři, aby tě vyšetřil a podíval se na tvé zranění. "

Uklidnil jsem se a začal normálně jíst. Netrvalo dlouho a já se po jeho větě napnul jako struna, oči se mi zúžili do úzké linky a ja se začal nekontrolovatelně klepat. Doktory ne, prosím. Dřív mi jen ubližovali a slizce osahávali. Z očí mi začali vytékat slané vodopády.

Byl jsem v šoku. Rychle jsem k němu přešel, chytil ho za ramena a otočil k sobě. ,, To nic, ššš mám moc hodného doktora, neublíží ti. Už ti nikdo nikdy neublíží, ano?" Trvalo snad věčnost než z vyčerpání usnul. Nenapadlo mě, že by mohl mít z doktorů takový strach. Vzal jsem ho do náruče, přešel s nim na gauč kam jsem ho položil, přikryl dekou a sedl si na druhý konec, dopřávajíc mu tak osobní prostor.
Zapnul jsem na telce nějaký film a byl tak nudný,ze jsem v půlce usnul.

Probudil jsem se když už měsíc osvítil celou místnost, televize stále běžela a ja na chvíli dostal šok kde jsem a co se stalo, když ale zaznamenám kudrnáče na druhé straně gauče, malinko si oddechnu. Co nejtišeji se vymotam z teplé deky a mířím do kuchyně. Krom televize a mých bosích chodidel dopadajici na podlahu, je naprosté ticho.
Chvíli pátrám po vypínači, ale nakonec světlo zabliká a rozsvítí se když nahmatám vypínač.
Prohledal jsem skříňky, vzal si sklenku, napustil si vodu a na ex ji vypil, v zápětí jsem si napouštěl další.

Vzbudilo mě jak se zvedal, mám hrozně lehke spaní, chvíli jsem ještě zůstal ležet, vypnul telku a pak se pomalu odebral do kuchyně za ním. Otočil se, opřel se zády o linku a nad něčím par minut přemýšlel. Po chvili nejspíš vycítil nebo zeregistoval jak stojím opřený o fura, tak rychle sklopil ouška a málem upustil sklenku, omluvně se na mě podíval. Byl to pohled jak kdyby udelal něco hrozného a teď toho litoval. Mrňousek malinkatý, pomalu se k němu rozejdu, ale on se přikrčí a v jeho očích se mihne strach. ,, Neboj maličký, to nic, nechci ti ublížit. Pšš, pojď ke mně." natáhl jsem k němu obě ruce a zůstal stát.

Chvíli jsem na něj zíral, bál jsem se. Bojím se mu věřit protože vim jak to skončí. nakonec mě jen využije, zmlátí a vyhodí zpátky na ulici. Po chvilce váhání jsem však položil sklenku na linku a pomalu se odsunul od linky, třesoucíma rukama jsem se dotkl jeho dlaní a on si mě přitáhl k sobě. Mírně jsem se třásl a doufal, že nemá v úmyslu nic zlého. Z boků mi sjel na záda kde mě pohladil a začal sjíždět dolů. Napnul jsem se jako struna, rychle zavřel oči a stisknul ruce v pěst obávajíc se co teď přijde.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
tahle kapitolka je nic moc, já vím, příště snad bude lepší.
~Vája <3