Až do mé smrti (Tom Hiddleston FF)

Kapitola 14.: Co se zase děje?

Tom dnem i nocí přemýšlel, jak se jeho plán bude vyvíjet. Přemítal si různé scénáře. Ale co když mě nakonec pošle do háje? Sophi viděla Tomáš čím dál tím víc zamyšleného a nevěděla proč. Po pár dnech to chtěla prolomit...

,,Co se děje?" Zeptala se, když tom koukal na něco v počítači

,,Nic" a rychle počítač zaklapl s nevinných výrazem v obličeji, který tak dobře uměl. Sophi si povzdechla a odešla. Už neví, co si má myslet. Přemýšlela i tom, zda Toma už nepřestala bavit, zda ho stále přitahuje, zda se s ní nechce třeba rozejít...důvodů by měl přeci hodně. Rychle tyhle myšlenky vyhnala z hlavy a rozhodla se jít do sprchy. Vyšla schody do patra. Dala odtéká vodu ve sprše, mezitím se svlékla a v ručníků kolem sebe přešla do koupelny a zavřela za sebou dveře. Ručník pověsila  a vlezla si do sprchy. Voda byla krásně teplá. Nechala si ji chvíli téct po obličeji. Následně vzala šampón a umyla si vlasy, na které dala i kondicionér. Nakonec si umyla i zbytek těla. Opláchla ze sebe pěnu, ale ještě se jí nechtělo opouštět tu horkou vodu, zůstala tam a přemýšlela. Stále si říkala čím si tohle všechno zasloužila... Přeci ho kvůli mě málem zabili. Miluju ho, ale co když už on, díky tomu všemu, mě už ne? Měl by na to právo mě opustit. Mám mu dát prostor o všem přemýšlet a jít na pár dní zpátky k sobě? Byl by to dobrý nápad? Nebo by se utvrdil jen v tom, že beze mě mu je líp?

Omotala si kolem sebe ručník a koukala na sebe v zrcadle... skoro všude nějaká jizva. Líbílo se mu vůbec takováhle? Opustila koupelnu. z patra se koukla na Toma, který stále seděl na stejném místě a určitě ani nepostřehl, že Sophi někam zmizela. Šla do pokoje, kde se oblékla do černého trička a legín. Vyfoukala si vlasy. Chvilku přemýšlela, zda má jít jen na balkon, nebo se někam projít ven. Byla už celkem tma na to, jak málo bylo hodin, tak usoudili, že balkon bude stačit. Vzala si s sebou malou krabičku a zapalovač... nikdy nekouřila, ale tohle ji naučil až Teherán. Díky tomuhle se snáž dostala do řeči s těmi, co ji odvedli, a kolikrát se dozvěděla zajímavé věci... nicméně šla na balkon, kde měla i menší popelník. Hodně dlouho už po této věci nesáhla, ale teď potřebovala nějaký čas pro sebe a své myšlenky. Otevřela krabičku vzala si jednu cigaretu a dala ji do úst a škrtla zapalovačem. Byl to divný pocit po dlouhé době cítit cigaretový kouř, ale zároveň to bylo i uklidňující. Sedla si do křesla, dala nohy pod sebe a jen tak koukala z balkonu ven.

,,Co se děje?" Ozvalo se za ní. Ani nepostřehla, že by slyšela Tomovy kroky. Stál tam ve dveřích na balkon s rukama skříženýma na prsou.

,,Nic" odvětila a otočila pohled opět před sebe. Tom jen zakroutil pro sebe hlavou a šel před Sophi.

,,To vidím" a pohledem ukázal na giraretu, kterou měla mezi prsty

,,Však říkám, že nic. Akorát jsem přemýšlela." Odvětila skoro s nezájmem. Tom si otočil druhé křeslo tak, aby byl přímo naproti mně, sedl si a položil mi ruce na kolena

,,Teď ale vážně... co se děje?" Zeptal se mírně ustaraně. Já naposledy potáhla z cigarety a típla ji

,,Nic, jen jsem přemýšlela. Ani stejně jako ty, když jsi přede mnou zavřel počítač tak rychle, že jsem nestačila ani mrknout." Odvětila jsem, zvedla se a šla pryč. Chtěla jsem jít ven se nakonec projít, ale musela jsem běžet do koupelny, začalo se mi chtít zvracet... asi už toho je na mě moc...