Až do mé smrti (Tom Hiddleston FF)

Kapitola 4.: ,,My tě najdeme''

Další den ráno jsem vstávala kolem 7h. ráno. Ustlala jsem postel a převlékla se do domácího oděvu,což byly tepláky a volné triko. Dnes jsem měla v plánu zůstat doma. Přešla jsme do kuchyně a vzala si nějaké jídlo. Sedla jsem si na gauč a pustila televizi. Přepínala jsem různé kanály,ale pak jsem tam nechala MTV.

Večer jsem šla spát celkem brzo,jelikož ráno odjíždím na letiště a potřebuji být vyspalá.

Následují den jsem vstávala už v 5h. ráno. Rychle jsem ustlala postel a přešla jsem do koupelny,kde jsem si vyčistila zuby a udělala si vysoký culík. Pak jsem se převlékla do černého tílka, maskáčových kalhot a kanad. Vzala jsem svou tašku a vyšla jsem před dům a málem jsem sebou sekla.

,,Ahoj'' uculil se Tom, který se opíral o dveře auta a koukal na mě

,,Ahoj, co tu děláš?'' zeptala jsem se s údivem

,,Myslíš si, že bych tě nechal odjet bez rozloučení?'' položil spíše řečnickou otázku a já se pouze usmála. Tom přešel ke mě a vzal mi tašku z ruky a následně ji dal do kufru. ,,Budeš tam jen tak stál, nebo si nastoupíš?'' usmál se a otevřel dveře na straně spolujezdce a já si nastoupila a vzala si pás. Tom přešel na stranu řidiče a nastoupil. Dal klíčky do zapalování a vyjeli jsme.

,,Je to od tebe milé'' řekla jsem po chvilce cesty. Tom se pouze usmál a dál se věnoval řízení.Chvilku jsem se na Toma dívala. Dívala jsem se na jeho ostřeře zané rysy, na jeho ruce, které svíraly volant, ale občas musel jednu dát pryč na řadící páku. Ale když se na mě podíval,jak si všiml, že na něj koukám usmál se a nic neříkal za což jsem byla velmi ráda, jelikož jsem v té chvíli trochu zrudla.Když jsme dojeli na letiště bylo něco kolem 6h. Vystoupili jsme z auta a Tom ho zamkl. Vešli jsme do haly a sedli si tam na židle a chvíli si povídali.

,,Slečna Colins?'' optal se hlas,který jsem hned poznala, byl to můj kamarád Steve

,,Co tak vážně?'' zasmála jsem se a vstala jsem ze židle a objala ho

,,Ahoj'' opětoval mi objetí. Když jsme se odtáhli podíval se na Toma

,,Steve, to je Tom. Tome, Steve'' a podali si ruce

,,Sophi, nechci nic říkat, ale už budeme muset jít'' řekl Steve. Já jsem Toma rychle objala

,,Dávej na sebe pozor'' šeptl mi do ucha Tom

,,Neboj, budu'' řekla jsem a pomalu jsem odešla za Stevem ,,Ahoj!'' křikla jsem ještě na Toma a zamávala mu, on udělal to samé. Já jsem šla směrem k našemu letadlu, které nás odveze na dané místo. Asi bych vám měla říct, kam vůbec letím na tu misi. Letím do Íránu, respektive do Teheránu. Právě sedím v našem letadle a pomalu odlétáme.Stočím hlavu směrem k okýnku a koukám na pomalu se vzdalující letiště. Dál si nic nepamatuju, jelikož jsem usla. Vzdudil mě až Steve, který mi cloumal s ramenem. Já si odepla pás a vzala svou tašku. Když jsme byli v hale napsala jsem Tomovi zprávu:

Ahoj, teď jsme přiletěli do Teheránu. Myslím na tebe. Sophi.

Mobil jsem následně uklidila do kapsy u kalhot. Z letiště jsme šli asi kilometr pěšky a došli jsme do naší základny.

,,Sophi'' křikl generál ,,Rád tě vidím'' usmál se a objal mě

,,Já tebe taky'' řekla jsem a objetí jsem mu opětovala ,,Tak, co se tu děje? Nikdo mi zatím nic neřekl'' zvážněla jsem

,,Vidíš to, málem bych na to zapomněl, pojď'' řekl a šel směrem ke své kanceláři. Když jsem za sebou zavřela dveře, automaticky jsem se posadila na židli a čekala jsem, co bude. Mark, generál, se opřel o stůl a v ruce svíral nějakou složku, kterou mi následně mlčky podal a já ji otevřela a začala jsem si ji číst. Bylo tam hlášení, které bylo tři dny staré.