Ona. Krásná, chytrá, vtipná žena.
On. Chytrý, pohledný a idol mnoha žen či dívek.
Ona je dobrodružná povaha, která by obětovala svůj život za jiné.
On je herec, který je milován mnoha fanynkami.
Ona, Sophi, se s ním čirou náhodou potká, jenže neví...
,,Takže, ty, Sophi, asi víš co po tobě chceme...'' začal jeden z nich anglicky ,,Ale co se tebe týče, Thomasi, ty si jenom naše pojistka, aby se támhle ta, o něco nepokusila.'' vysvětlil a mířil směrem ke dveřím ,,A nepokoušejte se utéct'' řekl a zmizel za dveřma, které následně zamkl.
,,DOST!'' křikla jsem, když dali Tomovi asi po desáté pěstí.Vím moc dobře o co jim jde. Chtějí, abych přišla o jediného člověka, na kterém mi záleží.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Změnila si názor?'' zeptal se s jemným úšklebkem
,,Přidám se k vám....'' začala jsem ,,Ale! Necháte na pokoji všechny, které mám ráda, nebo mi na nich záleží!'' souhlasila jsme nakonec. Hned mi sundali ty provazy a já si promnula zápěstí.
,,Tome, moc se ti omlouvám'' hlesla jsem k němu a chytla jeho tváře do dlaní
,,Nedělej to'' koukl na mě
,,Musím, pro tvé dobro'' řekla jsem a dala jsem mu letmou pusu na rty. Poté ho rozpoutali a mě odvedli nahoru. Dali mi tupou ránu do hlahy. Vítej krásné bezvědomí.
Tom
Byla to hrůza. Když Sophi odvedli, nebyl jsem schopen pohybu.Rozhodl jsem se vstát asi po dvaceti minutách. Pomalu jsem se rozešel k sobě domů. Stále jsem nevěřil, že by to udělala.Hned co jsem přišel do domu, musel jsem se vysprchovat a trochu se vzpamatovat.
*rok po incidentu*
Sophi
Rok. Rok jsem v této díře, která se nazývá Teherán. Je noc.Nemůžu spát. Každý večer, každou noc probrečím. Stýská se mi po Tomovi, ale vím, že mu je beze mě líp. Je v bezpečí.Jelikož jsem tu ze všech nejlepší, posílají mě na jejich mise samotnou. Jen když pomyslím, že jsem se stala tou, proti kterým jsem vždy bojovala, je mi ze sebe samé zle. Chce se mi ze mě zvracet. Ale jedno ''pozitivum'' to má. Když jsem se osvědčila nasvé první misi, Která byla po půl roce, co jsem tu byla, dovolili mi napsat dopis. Vím, že jsem asi neměla, ale napsala jsem ho Tomovi, jenže jsem ho nikdy neodeslala. Nevím proč asi jsem se bála. Nebo jsem měla strach, že kdybych ho poslala, znova by mu ublížili. To jsem nechtěla. Stále mám onen dopis u sebe. No símho v kapse u kalhot. Stojí v něm
Milý Thomasi,
je mi opravdu líto, co se tehdy stalo. Doufám, že už se máš dobře, beze mě. Když tam nejsem nemohu ti už svou přítomností nijak ublížit.Kdybych mohla vrátit čas, udělala bych to. Záleží mi na tobě,Tome. Mám tě ráda. Každou noc tu probrečím, když si vzpomenu na tvou tvář, která byla celá od modřin. Doufám, že mi to někdy odpustíš. Doufám, že se někdy v budoucnu opět potkáme. Doufám, že už bude u Tebe vše jen dobré a krásné. Možná je to naivní, ale já, Tome, tě mám ráda víc, než ''pouhého'' kamaráda. Možná je to mé pouhé přání, ale i tak si přeji, abych ti to mohla říct, to vše, co k tobě cítím, abych ti mohla říct, jak si tě nesmírně vážím, a ne jenom za to, jak ses mě ujal, když jsem poprvé přiletěla z Teheránu, ale za všechno. Ale také ti chci moc poděkovat, za to, že jsem měla tu čest poznat tak skvělého a talentovaného herce, jako jsi ty.
Děkuji ti.
S láskou, Sophi.
Dopsala jsem dopis a ukápla mi slza.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
