Až do mé smrti (Tom Hiddleston FF)

Kapitola 5.: Díky, Bože.

Steve

,,Musíme ji najít!'' křičel jsem nepříčetně

,,Vždyť ji najdem'' ujiš'ťoval mě Mark. Na to jsem mu už nestihl odpovědět, jelikož zazvonil Sophi mobil, který si tu nechala, podle označení Tom Hiddleston jsem poznal, že ji volá ten Tom, kterého jsem poznal na letišti. Chvilku jsem přemýšlel, jestli to mám zvednout, ale nakonec jsem to vzal.

,,Haló?'' ozval se Tom

,,Ahoj Tome, tady Steve''

,,Ahoj, kde je Sophi?'' zeptal se

,,No, víš, Tome......'' začal jsem

,,Co se stalo?'' začal být nervózní

,,Sophie unesli. Respektive nás vyměnila za sebe''

,,Počkej, jak jako vyměnila, co se tam děje?!'' začal trochu vyšilovat

,,Promiň Tome, sám nevím víc, než to, co jsem ti teď řekl. Ale my ji najdem, to ti slibuju'' řekl jsem a zavěsil. Jak jsem slíbil, tak také udělám.

Sophi

Jsem tu už asi týden. Nepoznám to,jelikož tu není, jak jsem již řekla, okno. Za tu dobu měně kolikrát zmlátili, byla jsem několikrát v bezvědomí i mě dvakrát znásilnili. Bráním se, ale už nemám sílu, nenechají mě pořádně vyspat, polívají mě ledovou vodou. Můj obličej vypadá příšerně. Mám monokl, roztřený ret, zlomený nos a modřiny. Mé tělo vypadá nějak podobně, samé modřiny a naraženiny. Pomalu začínam ztrácet naději, že by pro mě kluci přišli. Rozhodla jsem se alespoň na chvilku se vyspat, než zase příjdou.

Tom

Je to týden, co jsem se to dozvěděl.Od té doby jsem téměř nespal. Byl jsem všude možně, jen abych zjistil, co se vlastně přesně stalo. Byl jsem na ministerstvu obrany, zahraničí, všude. A všude mi řekli, že jim to je líto,ale že nemůžou nic dělat. Pomalu ztrácím naději, že s tím já něco udělám. Stále nedokážu pochopit jak se to mohlo stát.Když tak přemýšlím zazvonil mi mobil.

,,Ano?'' zeptal jsem se, aniž bych se podíval, kdo volá

,,Tome? Tady Steve, máme Sophi. Za ctyři hodiny buď na letišti'' řekl a hned poté zavěsil. Stále jsem tomu nevěřil. Našli ji. Našli Sophi. Okamžitě jsem se zbalil a nasedl do auta a vyjel jsem směr letiště.

Steve

Byl to týden, co se Sophie za nás vyměnila. Pomalu jsme ztráceli naději, když jsme dostali typ, kde by se mohla nacházet. Okamžitě jsme se tam vydali. Když jsme došli opatrně na místo, pořád jsem myslel na to nejhorší.Vběhli jsme dovnitř a všechny jsme zastřelili. Prošli jsme celou budovu a našli jsem jedny dveře. Otevřel jsem je. Byla tam dlouhá chodba. Šli jsme až na konec. Další dveře. Zase jsem je otevřela byla tam. Sophi. Ležela na podlaze a byla celá pomlácená.Opatrně jsem k ní přišel a chytl ji za rameno a jemně s ní zatřásl.

,,Sophi'' zatřásl jsem s ní znovu.Pomalu otevřela oči a když viděla, že jsme pro ní přišli i přes potíže, se usmála.

,,Steve, já.....'' snažila se něco říct, ale já ji přerušil

,,Nemluv'' řekl jsem a vzal ji do náruče. Odnesl jsem ji pryč.

Když jsme přišli zpět na naší základní, šla Sophi na ošetřovnu. Byla tam asi dvě hodiny. Pak přišla Sophi k nám, sice těžko, ale přišla.