Program Erouse ✔

-31-

,,Cože?!" Vykřikla jsem zoufale. Nebyla jsem připravena opustit tento svět. Svět, kde moji bližní umírají, svět, kde zlo vítězí a dobro zaniká.

,,Hope je to velice důležité." Řekla Avelin. Její hlas byl jemný, jako by se mě snažila utěšit.

,,Jak to?" Zeptala jsem se nezdvořile.

,,James je s tebou propojen kouzlem. Lucas to zařídil." Odpověděl a světlo v místnosti ji ozářilo tvář žlutým světlem.

,,Ale jak?" Zeptala jsem se už klidně. Né, že bych se úplně uklidnila, ale moje oběť znamenala něco víc. Znamenala to, že se Niall probere.

,,Ty ornamenty na tvé ruce je kouzlo vepsané na kůži. Je to něco co máte s Jamesem společné, ale on pocítí, že se ti něco stalo, když zemřeš rukou anděla."

,,Ale já žádného anděla neznám." Řekla jsem znovu zoufale.

,,Ale ano. Jestli probereme tvého přítele." Ukázala na Nialla a já nechápavě pokrčila obočí. ,,Tvůj přítel je mrtvý, ale jestli ho probereme správným způsobem změní se na anděla. Né sice na čistého, ale bude stačit."

,,Dobrá jak to provedeme?"

,,Pojď za mnou." Řekla a ukázala, abych ji následovala ze dveří po chodbě. Procházeli jsme kolem spousty velkých dřevěných dveří se zlatým zdobením. Takto jsem si peklo nepředstavovala. Myslela jsem, že všude bude oheň a budou tu žádat o pomoc různé pochybné existence, ale upřímně jsmem se mýlila. Chodby byly vymalovány do ohnivě červené a lidé, kteří chodili po chodbě se usmívali.
Avelin zahnula do jednich dveří s nápisem library na nich. Samozřejmě zlatým písmem.

,,Potrebuji, aby jsi mi pomohla najít jednu knihu. Tvůj otec mi říkal, že to pro tebe nebude problém."

Přešla k velkému stolu se stohem knih na něm.

,,Je to velká červená kniha." Řekla a opustila místnost.
Začala jsem hledat v různých policích. Našla jsem různé knihy o alchymii, nebo o různých nadpřirozených věcech.

Jedna kniha mě opravdu zaujala. Byla v hnědé kůži. Otevřela jsem ji a na první stránce jsem našla větu.

La felicità è tutto intorno a noi.

Nevím jak to, ale rozuměla jsem tomu znamenalo to ,,Štěstí je všude kolem nás.,,

Otevřela jsem tu knihu zrovna na datu, kdy jsem se narodila. Takže né kniha, ale deník.

15 března, 1599

Držel jsem ji v náručí. Držel jsem v náručí svoji malou dcerku. Byla tak moc roztomilá s tím jejím úsměvem. Už od prvního okamžiku jsem si ji zamiloval a stejně tak její matku.

Hope se na mě smála a já byl nešťastnější člověk, tedy né člověk, ale stejně jsem byl rád.
Předešlého večera jsem zjistil jednu věc. Zjistil jsem, že jsem ďábel po svém otci. Je to ta nejhorší věc v mém životě, ale tato informace mi nezkazí moje štěstí.

Přetočila jsem o několik stránek dál.

26 dubna, 1599

Hopeina moc se vyhla kontrole. Před pár dny jsme museli opustit náš hrad ve Florencii a přemístit se do Irska. Nevím jak se to Hope povedlo, ale podpálila jedno pole ve Florencii. Nemohli jsme už takto dál. Layla z toho byla hrozně nesvá. Miluju jí, tak moc, obě dvě moje holčičky miluju.

Dočetla jsem a utřela si zbloudilou slzu, která mi tekla po tváři.

Nevěděla jsem, že jsem z Florencie, ani to že jsem zapálila pole. Nad tou myšlenkou jsem se musela zasmát, ale zvuk smíchu se mi zasekl v krku.

Mezi lopatka jsem pocítila ostrou bolest. Podívala jsem se na svůj hrudník, z kterého vystupovala špička meče. Z rány tekla rudě zbarvená krev.
Padla jsem na kolena a slzy začali nebezpečně opouštět mé slzné kanálky. Otočila jsem hlavu, abych se podívala na útočníka, který mi prohnal meč hrudí.

Nade mnou stál známí blonďatý muž s mokrými tvářemi a od slz zarudlýma očima.

,,Moc mě to mrzí. Miluju tě." Šeptl a klekl si ke mě na zem. Z mého zorného pole se vitratili všechny objekty kolem a na konec i světlo. S mým posledním výdech opustilo mé tělo i má duše.

***

Další díl a já jsem nesmírně ráda, že jsem ho dopsala. Popravdě jsem vůbec nevěděla, jak ji zabít, i když to zní zle. Votes and Comments!!! I.L.U.

*Danny*