Program Erouse ✔

-24-

,,Ne já nemůžu být tvá dcera!" Křikla jsem na otce. Je celkem komické, že na něj křičím, že to není můj táta a  ho tak v mysli označuju, ale jak jinak mu mám říkat? Jeho pravým jménem? Adam. To jméno se k němu vůbec nehodí. Dříve ano, to byl milý a milující otec, ale tohle je bestie, která se mému otci jen vzhledově podobá. Nic víc, nic míň. 

,,Samozřejmě, že jsi má dcera, koho jiného? Po kom jiném by jsi zdědila ovládání ohně?" Zeptal se s úšklebkem. Tento výraz mi připomíná, proč nemohu být jeho dcera. V tomto výrazu bylo znát, že je mu jedno komu ublíží a já jsem přesný opak. Nedokázala bych nikomu ublížit, a bohužel ani jemu. Měla jsem nutkání na něj začít křičet, ale ovládla jsem se. 

,,Neumím ovládat oheň." Řekla jsem pevně. ,,Seš si tím tak jistá, jak tvrdíš?" Zeptal se. Kývla jsem a jen ho pozorovala. Pomalu zvedal ruce a z dlaní mu plál oheň. Byl mnohem tmavší, než obyčejný oheň z krbu, nebo táboráku. Předpokládala jsem, že je to pekelný oheň. Něco co by se v normálním světe nestalo. Zapálil nedaleký strom a šíleně se u toho smál. ,,Notak zastav ten oheň. Přeci nechceš nechat vypálit celý les plus s tvými přáteli." Jak mluvil oheň se rozšiřoval. Přeskakoval ze stromu na strom, které pak svítili jak lampióny. ,,Notak zastav to!" Vybízel mě mile. ,,Já - Já nemůžu." Řekla jsem poraženecky. ,,Samozřejmě že můžeš. Soustřeď se." Řekl a vypadal, že mi chce doopravdy pomoc. Dobře, jestli je tohle jediný způsob, jak mu dokázat, že nejsem jeho dcera a že to nedokážu. Snad ten oheň zastaví. Né snad, proste musí. Musí. 

Soustředila jsem se na to jak plameny pohasínají. Soustředila jsem se na to aby se ten oheň dostával do mě. Dodával mi sílu, o které jsem v životě neslyšela a už vůbec nepocítila. Už nebylo slyšet praskání ohně a atk jsem otevřela oči. Nikde nebylo ani památky po ohni, nebo né takové aby to ublížilo přírodě okolo. ,,Dokázala jsi to." Řekl hrdě otec. 

Sakra, takle jsem spíš dokázala, že jsem jeho dcera. Začal se ke mě přibližovat. Jak se tak ke mě přibližoval, začala jsem si to všechno uvědomovat. Jsem stvůra. Stejná stvůra jako on. 

Rozeběhla jsem se pryč. Musím s někým mluvit. S někým, komu věřím, a proto jsem se vydala zpátky k té zřícenině. Byly tam všichni, ale co mě nejvíce překvapilo bylo, že když mě viděli vyděsili se. ,,Kde jsi byla takovou dobu?" Zeptal se Niall a přešel ke mě. ,,Nikde a navíc jsem byla pryč jen pár minut." Řekla jsem. ,,Byla jsi pryč tři dny." Řekl a přešel ke mě, aby mě mohl obejmout. 

*** 

Tak nový dílek. Doufám, že se líbí. Votes and Comments!! I.L.U. <3 

*Danny*