Jeden nekonečný příběh

Epizoda 2 - Stříbrná kniha

S: "Gabrieli?!! Gabrieli, koukej se probudit?! Nehodlám čekat na to, až se vzbudíš dalších 18 let."

Začal mě velmi známý hlas probouzet.

Když jsem otevřel oči, tak kousek ode mě seděla Sarah.

Sarah byla velmi nadaná lovkyně stínů s darem kouzel.

Má druhá nejlepší kamarádka, která se mě nebála praštit, či mít připomínku k mému občas i vulgárnímu chování.

G: "Sáro! Co tu sakra.."

(Už od doby, co znám Sarah, tak mi ale pokaždé skáče do řeči. Moc dobře vím, že to dělá úmyslně.)

S: "No víš, jelikož jsem o 2 roky starší Gabrieli Olivere Constantine, tak mě sem tvá mamka poslala, abych tě navštívila."

(Asi bych měl říct, že si rozumí s Izabel)

Zhluboka jsem se usmál.

G: "Hele, já si spíš myslím, že tě sem poslala, protože mě máš hlídat. Hodge vždy každý večer hlásí mojí mámě co dělám nebo co jsem za určitý den udělal."

Než stačila Sarah odpovědět na moje nevkusné odůvodnění její návštěvy, tak do knihovny přiletěla Izabel a obejmula Sarah.

(Ačkoliv Izabel nedokáže vystát žádnou další ženu v Institutu, tak krom Sarah a Madam Naxus to docela zvládá na jedničku.)

Během 15 minut se holky vypařily a já se začal pohybovat po obrovské knihovně.

Hodge mi velmi důrazně zakázal chodit do horní části knihovny, ale já mám rád kouzla a vše spojené s magií.

Což znamená že .. už nevím co jsem chtěl napsat.

.
.
.
.
.

Hej ??!

Ano ty ... ty čtenáři! Baví tě druhá kapitola?? Jasně že jo, protože kdyby tě první kapitola nebavila nejsi tu!!

Hej čtenáři! V dalších kapitolách se máš na co těšit.. :)

Zatím pačko mladý čaroději.

.
..
...
.....
......

Vešel jsem do horní části knihovny a začal se dívat po knihách.

Po 10 minutách mého pozorování knížek, jsem se zahlédl jednu s čistě stříbrným obalem.

Na stříbrném obalu byl napsán nějaký latinský název.

(Poznal jsem latinský název podle toho, že latina je jediný jazyk který neovládám.)

Vzal jsem knihu do rukou a sfouknul z ní prach.

Poté knížku otevřel a díval se na obrázky, jelikož jak už jsem zmiňoval.. latinsky neumím.

(Jediný kdo umí latinsky je Jace)

Nějakým dost zvláštním způsobem mě ta kniha magický přitahovala.

Měl jsem pocit že z ní nemusím ani číst a že z ní můžu čerpat více magie, něco jako magický totem.

(Magický totem = zdroj čarodějovi síly)

Chtělo by to odborníka, ale jelikož je nám zakázáno sem chodit, tak jsem upustil od plánu ukázat knihu někomu jinému.

Položil jsem knihu zpět mezi ostatní Knihy a šel raději meditovat..

Nějak jsem v knihovně ztratil pojem o čase a byl čas na můj trénink.

První hodina a bude mě učit nejvyšší čaroděj Brooklynu Magnus Bane.

Na jednu stranu hodně cool a na druhou stranu se v jeho přítomnosti necítím dobře.

Z nějakého neznámého důvodu.

No, lepší, než poslouchat na tréninku Alecovy nesnesitelné řeči na to, že jsem "nečistý".

Ach já ho tak za ty řeči nesnáším.

10 minut jsem šel do tréninkové místnosti.

(Mangus) M: "Jdeš pozdě Gabrieli!"

G: "Jsou i horší dny ne?" Magnus se na mě zamračil..

Abych to zkrátil, učil mě obranná kouzla. Docela mi to šlo, ale já stále myslel na tu stříbrnou knihu.

O 6 týdnů později.

Hodge mě chválí za můj neuvěřitelný posun.

Magnus mi řekl, že zatím viděl jen jednoho čaroděje, co udělal tak velký pokrok za tak krátkou dobu. ("sebe")

Alec přestal brzdit. Sarah už odjela a já začal s Jacem trénovat.

Nejspíš to oba bereme jako trénink, ale máme mezi sebou obrovskou rivalitu.

Jace má potenciál jak prase, ale je to egoista.

Pohled Clary.:

Milý deníčku...

Mám narozeniny!!! Své 17 Narozeniny!!!

Dnešek byl takový extrémně podivuhodný.

Podala jsem přihlášku na uměleckou školu a začala jsem malovat takový divný znak něco jako runa.

Byli jsme s nejlepším kamarádem Simonem (Čteme "Símon") nakupovat a dnes půjdem ještě na Poesii.

Snad půjde vše podle plánu.........

No nic je čas vyrazit na Poesii.