Jeden nekonečný příběh

Epizoda 1 - Začátek

G - Gabriel
G: "Jaci? Mohl by si prosím přestat házet tím tenisovým míčem do mé stěny?
Moc dobře víš, že v institutu jsem tenké dřevěné zdi..! Zakřičel jsem přes zeď.

(Institut je místo, kde jsme společně s Jacem, Alecem a Izabel vyrůstaly, byli jsme čtyři)

Bylo brzy ráno a v poslední době byl Jace ranní ptáče, opravdu velmi otravné.

J: Gabriely! Tohle je můj pokoj a tvůj názor mě už delší dobu nezajímá, teda žádné tvé názory.. usmál se ironicky a hodil svůj tenisák prudce na me.

Chytl jsem ho do jedné ruky..

Jace si nejspíše myslel, že mě trefí do obličeje, ale od doby, co jsem se vrátil z speciálního výcviku z Londýnského institutu jsem si vytvořil velmi dobrý postřeh, čtení v lidech a hlavně se naučil více boje se zbraněmi.

Mezi mé nejoblíbenější zbraně patří spíše kunai a severská Kauinská katana.

Má teta je velký sběratel starých zbraní.

Na malý zlomek okamžiku jsem na Jaceho tváři viděl, že byl překvapený, ale, jako lovec démonů uměl skrývat své emoce nejlépe ze všech lovců stínů.

(Lovec stínů , lovec démonů = totéž)

I když mu bylo pouhých sedmnáct let dalo by se říci, že je lepší lovec stínů, než polovina dospělých lovců.

Podíval jsem se na tenisový míček a jen se mírně pousmál. Položil míček k prahu dveří a odešel.

Chystal jsem se jít do knihovny a přečíst si nějakou knihu ale...

I: "Gabrieli?!" Ozval se za mnou hlas, který jsem ani po dvou Letech v Londýně rozhodně nezapomněl.

Pomalu jsem se začal otáčet. Chtěl jsem být dramatický.

I: "Kdy jsi se vrátil?"

G: "V noci. Včera v noci Izzy." 

Po mé odpovědi neváhala ani chvilku a zavěsila se mi okolo krku.

I když jsme se dříve moc nemuseli nejspíš se změnila i Izabel, ale nerad bych se zklamal.

I: "Jsem ráda, že jsi v pořádku a že jsi konečně zpět." Pošeptala mi Izabel do ucha.

I: "Pojď se najíst Gabrieli Olivere, šupej.." Popostrčila mě kupředu.

G: "Ale notak.. víš, že nemusím, když mi někdo říká Gabrieli Olivere Izzy."

I: "Ajo vlastně, omlouvám se , zapomněla jsem, že to nemáš rád."

G: "Upřímně přímo to nesnáším , ale to nevadí."

I: "Já vím Brielly, ale ráda rejpu, pořád." Usmála se na mě.

Když jsme chtěli vejít do dveří, které vedli do velké kuchyně, tak z nich vylezl Alec... Izabelin bratr.

A: "Ale ale, kdopak se nám to vrátil, černá ovce institutu. Gabriel.." Řekl ironicky Alec.

My dva jsme se sakra nikdy neměli rádi.

Myslel jsem, že čas, co jsem byl pryč něco změnil, ale mám pocit, že spíš ne.

G: "Čau Alecu, taky tě rád vidím."

Snažil jsem se být milý, dneska jsem opravdu nechtěl vyvolat hádku pár hodin po mém příjezdu.

Alec se jen pousmál a bez jakéhokoliv dalšího slova odešel do knihovny.

Izabel se na mě pousmála a chtěla něco říct.

Nejspíše, ať se jdeme najíst, ale v řeči ji zabránil Hodge. Vůdce institutu.

Za ním byl Jace a Madam Naxus. Zástupkyně Spolku lovců stínů.

(Hodge) H: "Izabel máte misi. Vyražte teď hned! Jídlo bude muset počkat."

Izabel přikývla a začala mířit do zbrojnice. Já šel taky nebo jsem teda chtěl.

H: "Gabrieli! Ty s nimi nepůjdeš!!" Rázně řekl.

G: "Cože?! Proč?!" Zeptal jsem se.

H: "Gabrieli tak zní rozkaz!!"

G: "Proč nemůžu jít s nimi? Je to jejich první mise po letech příprav. Zabíjení démonů se nikdy nepočítalo. Sám jste to říkal!!"

H: "Tvé schopnosti , tvá magie, tvá kouzla, pořádně je neovládáš , jsou nestabilní!!"

G: "To jsou kecy! Kde jste takovou blbost vzal?"

(Jméno Hodge čteme jako Hodž)

H: "Pověděl mi to Magnus Bane. Tvůj nový učitel kouzel."

G: "Cože? Jak to může vědět? Viděl mě jednou a ani se mnou nemluvil. Cítím se skvě..."

H: "Gabrieli!!! Já s tebou o tom nebudu diskutovat! Je to nebezpečné pro tebe a hlavně pro ostatní. Takže se mnou přestan diskutovat jasný!!" Zakřičel na mě.

Zklopil jsem hlavu a hádal se, i když jsem věděl, že má pravdu.

Jen jsem chtěl na první misi s nimi.

G: "Fajn. Omlouvám se za to, že nejsem dokonalý Hodgi."

Otočil jsem se a odešel do knihovny dříve, než stačil cokoliv říci.

Zaslechl jsem jen od Madam Naxus zástupkyně Spolku, jak říká, že nemusel být Hodge tak tvrdý.

Madam Naxus byla výborná čarodějka s krví lovců stínů.

Ve svých šestnácti dokončila studium magie a kouzel.

Po chvíli co jsem si opakoval ochraná kouzla z knížky z Londýna jsem tvrdě usnul.

Doufám, že se vám první kapitola líbila. Pro ty, co neznají nebo nepoznali. Tak příběh je inspirován filmem Mortal instruments město z kostí. Akorát můj vlastní příběh.❤️❤️ Pokud se vám bude líbit nech hvězdičku a Komentík.

Jo a nezapomeň si přečíst Oliverovi deníky. Je to inspirované mým nejoblíbenějším seriálem. Upíři deníky 😍❤️❤️ pačko 😂❤️❤️❤️❌