Jeden nekonečný příběh

Epizoda 11: Pýcha a pád.

O 8h. Později.

J: "Chystáš se někam? "

G: "Neee, jen si balím zbraně jen tak."

J: "Co chceš jako dělat??"

G: "Jít, najít a zachránit Jocelyn."

J: "Dobře, ale pod jednou podmínkou.."

G: "Jakou?"

J: "Půjdu s tebou."

V tu chvíli jsem se docela zarazil.

G: "No to ne , je to nebezpečný lepší, abych umřel já a rozhodně ne ty."

J: "Neptal jsem se."

G: "Fajn, ale nekecej mi do kouzel. Nechci slyšet žádný - Nešlo by to rychleji atd. jasný?"

J: "Jo jo jasně."

J: "Víš ale o tom, že když se to dozví spolek, tak budem hledaní."

G: "Já vím."

J: " Máš nějaký, úkryt nebo tak něco? Naplánoval si to vůbec?"

G: "Mám. Budeme u Clary doma. Je to tam nenápadné."

Měl jsem to upřímně v plánu dlouho, ale přemýšlel jsem nad tím důvodem.

Teď ten důvod mám.

Původně to měla být vražda Valentýna, ale pak mi došlo, že to nebude jednoduché a teď unesl Jocelyn, takže důvod mám.

J: "No já si myslím, že to není špatný nápad, ale měli bychom být v pohybu. "

G: "Prozatím to necháme takhle. Potom mužem debatovat jo?"

J: "Netušil jsem, že ti to takhle pálí?"

G: "Tak máš chodit na hodiny. Tam by jsi to viděl."

J: "Sklapni!"

Usmál jsem se a chytil Jace za ruku.

J: "Co děláš blbečku!"

G: "Budem se přenášet, tak mlč."

Jace jen mlčel a mohli jsme se přenést před byt.

Opatrně jsme vešli dovnitř a porozhlédli se. Vešli jsme oba po schodech nahoru.

Naznačil jsem Jaceovi, aby se porozhlédl zda tu nejsou štěnice.

Já šel ke kuchyňské lince a rozložil mapu Brooklynu. Vytáhl jsem malou dýku a položil ji vedle mapy.