Tajemný les.

4. Sen

,,Tady jsem už jednou byla" řekla jsem, když jsme dojeli na místo.

,,A kdy!" vykřikl na mě až jsem se lekla a uskočila o metr dozadu.

,,Promiň, ale je to velmi důležité" naléhal. Já jsem se zamyslela. ,,Už vím!" vykřikla jsem, asi se taky lekl, to má za to!

,,A kdy?" zeptal se znova. ,,Ve snu" odpověděla jsem, víc mu neřeknu pokud se nezeptá. ,,A co se v něm dělo? A kudy jsi šla?" zeptal se, jak jinak zvědavost mu to také jinak nedovolila. Viděl že jsem se zamyslela přitlačil mě ke stromu, bolelo to ,,Prosím"

Bála jsem se a tak jsem mu to radši řekla ,,Byla tma, začínala bouřka, všude byly blesky, bála jsem se utíkala jsem do prostřed lesa, tamtím směrem. Tam byla stará chatrč, schovala jsem se tam a čekala až přejde bouřka. Ozvaly se kroky, já se schovala pod stůl. Vešel tam pán s černou plachtou, když si ji sundal, měl černé vlasy a červeně mu svítily oči, bála jsem se ho, nějak vycítil že tam jsem. Chytil mě za ruku a připoutal mě k posteli, hodně jsem se ho bála, začal mi vyhrožovat jestli o něm někomu řeknu tak mě zabije i celou mojí rodinu. Tajila jsem dech bála jsem se tak že mi začaly kapat slzy, on mě pohladil po jedné ze slz, ochutnal ji, a pak se stalo to že.....řekl, ne ty to někomu vykecáš já to vím, vytáhl dýku a mírně mě řízl do tváře. Když na tu dýku dopadla moje slza, začala rudnout začala ho pálit a upustil ji na zem. Kouknul se na mě vystrašeným pohledem a řekl ,Ty jednou zabiješ mocného krále, ale jenom když....' pak jsem se vzbudila

,,Sakra, sakra, toho jsem se bál" chodil z místa na místo, pak se na mě kouknul a řekl ,,Ukaž mi tu chatku, prosím." vedla jsem ho doprostřed toho lesa a ukázala na mini chajdu. Skoro si začal cupovat vlasy ,,co se děje? Byl to jenom sen." ,,Jenom sen? Jenom sen?!! a Co tohle?" ukázal na malinkou jizvu na tváři. ,,To je z dětství." řekla jsem klidně. Ale on ještě víc šílel, naštvala jsem se na něj a šla k autu ,,Kam si myslíš že deš?!" Křikl na mě a dohnal mě ,, Nemůžeš se potulovat po TOMHLE lese jenom tak jak se ti zlíbí!" ,,Můžu!" odsekla jsem a rozběhla jsem se, byla jsem jedna z nejrychlejších ve třídě doufám že mě nedohoní. Opak byl ale pravdou, dohonil mě velice rychle, chytl mě za předloktí a škubnul s ním k sobě, zabolelo to, škubnul s ním tak až jsem se musela tou silou otočit, omylem jsem mu narazila do hrudi.

,,Nebudeš tady jen tahle pobíhat!" zařval na mě až mi vhrkly slzy do očí, on je rychle utřel ,,teď a tady nesmíš brečet vycítil by tě, pojď jdeme k autu" otočil se. Držel mě velice pevně, nemohla jsem se vymanit z jeho stisku. Začala jsem se vážně obávat, co když to je on, jenom si obarvil vlasy. Něco ho dopálilo a zrychlil, šel tak rychle až já musela běžet aby mi tu ruku neutrh. Dorazily jsme k autu otevřel dveře spolujezdce a hodil mě do vnitř, hned si šel nasednout na místo řidiče, já se radši připoutala a otočila jsem se ke svýmu okýnku. Nechtěla jsem aby věděl že místo jednotlivých slz mám už docela rozsáhlé potůčky.

Rozjel se prudkou rychlostí a se mnou to až cuklo ,,Nebreč, až za lesem" Rozjelo se to ještě víc už to byly potoky. Už jel skoro 200. Když jsme byly za lesem tak vjel na polní cestua tam zastavil, koukla jsem se na něj co si to myslí? Zapoměl cestu domů?...
Kouknul se na mě jako, jako...políbil mě? Proč, proč bez vysvětlení proč bez úšklebku? Pak se mě objal ,,proč?" řekla jsem zmateně, když mě pustil, ,,proč ne?" odpověděl mi otázkou. Asi chtěl abych už nebrečela, nebo nevím, ale najednou nešlo aby vyšla jediná slza. Koukala jsem na něj jako na ó velikého mága, nemohl si odpustit úšklebek, já na něj pořád koukala jak tvrdý y on se usmál a nastartoval auto ,,můžu jet?" neodpověděla jsem...ale on se rozjel
Co to bylo? Vrtalo mi pořád hlavou.

Když jsme dojeli domů (ke mě) chtěla jsem vystoupit, ale chytil mě za zápěstí, ucukla jsem, měla jsem tam po něm modřinu s toho lesa, hodně bolela ,,promiň" řekl omluvně a pustil zápěstí a chytil mě za ruku apak řekl něco co mě překvapilo ,,koukej mám pro tebe tady to" pak mi dal krabičku velkou asi 2×2cm chtěla jsem ji rozdělat ale zarazil mě.
,,rozdělej ji až doma" usmál se a dal mi pusu, ano jenom pusu protože jsem se odtrhla.
,,Děje se něco?" zeptal se jeho sametovým hlasem, byla jsem namáčklá na dveřích auta a čekala až mi dovolí odejít.
„Bylo by nejlepší kdybys šla zase oknem" a proč? Co si zase smyslel?
„Na shodech čeká Timmy, já to vím, prosím věř mi." tak jsem se domů vrátila oknem jeho poslední slova co jsem zaslechla byla: moc s Timmym nemluv, mám pocit že je nebezpečný po tom co se naštval.

Po obědě jsem rozdělala tu krabičku a ve vnitř byl hodně popsaný papírek a......prstýnek
Tento prstýnek si nandej co nejdříve. Ty kymínky na něm mají schopnosti: žlutý kamínek tě ochrání, kdokoli na tebe šáhne ze zlím úmyslem tak ho spálí, ten zelený ti umožní vnímat klid přírody, ten modrý ti dává schopnost odvahy, ale bezpečné pokud by ti šlo o život tak ti odvahu nedá, a ten červený.........ti dokazuje že na tebe myslím va dne v noci, nebudeš ho moci sundat, dokavaď nebude po všem.
Doufám že ses neurazila dnes jak jsem na tebe křičel mrzí mě že jsem musel, máš právo vědět vše co se týká tebe ale musíš být trpělivá.
Budu ti říkat vše co vím ale postupně, prosím nos ten prstýnek nerad bych tě stratil. Pusu ti posílá
Zeki <3.
Cítila jsem se divně, nandala jsem si prstýnek, a najednou přišla mamka „Přišeli za tebou Timmy, Verča a Míša" mrkla na mě, a pustila je do pokoje. Kousla jsem se do rtu když přišli do mýho pokoje.

Omlouvám se že končím zrovna tady, ale trochu napínavý to být musí ;) :P komentář určitě hoodně mooc potěší <3