Tajemný les.

21. Dark na cestě

„Co to je za kreténa!" začal si stěžovat Martin. „Šššš" řekla jsem „já to vyřídím, starý známí" „ne Alex prosím" žadonil Ziky. „Otevři kufr" přikázala jsem Martinovi a on zmáčknul čudlík a otevřel kufr „zůstaň" řekla jsem Sis. „Alex, nee!!" křičel na mě Ziky, ale já je zamkla v autě, a šla k Darkovi. „Co po mně furt chceš? Proč dolejzáš?" seskočil z klády a mířil si to ke mě „ty víš co chci, tu lahvičku!" jak o ní do prkýnka ví? „Jakou?" hrála jsem blbou a on ten úšklebek ještě prohloubil. „Děláš ze mě blbce?" vrhla jsem po něm tázavý pohled. „Dyť tě ani neznam" „ne? Máš krátkou paměť nepamatuješ na tu noc? Na tu noc, když jsi po mě vrhala ty koule?" sklopila jsem oči „skus to, máš mé svolení, skus mě přemoct a já tě necham na pokoji" zablýsklo se mi v očích „ruku na to?" navrhla jsem. On přikývl a podal mi ruku „ale jestli nad tebou vyhraju. Tak tě budu navštěvovat pokaždé kdy usneš. Abys to měla lehčí tak se budu jen bránit" co? To mě chce nechat vyhrát? Třeba už ho taky otravuje že se za mnou plíží. Obrátila jsem se a šla od něj pár kroků, všichni na mě v autě koukali. Otočila jsem se na něj a on už seděl znovu na kmenu. Zavřela jsem oči a řekla si, teď jim dokážu, se to sen nebyl. Dala jsem ruce před sebe a soustředila se. Nemohla jsem se víc soustředit, víc to nešlo. Ale žádná ohnivá koule, nic. Už jsem viděla jeho úšklebek, a pak mi to došlo. Nepotřebuju jim nic dokazovat. Já vím že to dam! Tak jsem si klekla aby mě nebolely nohy, a dotkla se země. Soustředila jsem se, byl to úžasný pocit, a pak jsem přitlačila na zem a ze země vylítli kamínky na Darka.překvapilo ho to a jen tak tak stihl zareagovat. Usmála jsem se, a namířila proti němu ruce a z mích dlaních vytryskl proud vody a zároveň vítr, který ten prout poháněl. Zasáhl ho v plné síle. Po chvíli, bylo to divné, ale i když to je nepřítel, tak mi nic neudělal. Začala jsem ho litovat. Pustila na něj jen vítr aby ho osušil a podala mu ruku, chytl jí a pomohla jsem mu vstát. Sklopila jsem oči a otočila se. „Promiň, nedokážu nic udělat někomu kdo mi nic neudělal" v tu ránu vystoupil z auta Ziky, asi přišel na to jak otevírat zamčené dveře od auta. Koukal na mě jako bych byla zrůda, nestvůra, jako bych se mu zhnusila. Ale pak mi došlo, že se kouká za mě. Otočila jsem se a tam byl obří pavouk!!! Nemám strach z pavouků...jen se štítím těch noh...brr...fuj. „Teď jsem na řadě já" řekl Dark „prosím, prosím dej to pryč" usmál se a já už z jeho pohledu viděla, že to pryč nedá, ukamenovat ne...akorát by rychle běhal. Vítr taky ne, máchal by všude svými...fuj, voda? Ne co s jeho utopenou mrtvolou. Láska v žádným případě. Zapálím ho. Namířila jsem proti němu ruce a vytryskla na něj pramen lávy. Pavouk schořel ale jeho nohy ne. Už jsem to nevydržela a rozběhla se od toho místa na kraj cestičky a tam jsem musela dýchat abych se nepozvracela. Slyšela jsem za mnou kroky, pak mi někdo položil ruku na rameno „znám víc věcí čeho se bojíš" jeho hles mi vyvolal husinu a strach. Co mam dělat? Chci se v klidu vyspat, ale nechci s nim bojovat. Byla jsem zoufalá. „Stačí aby jsi mi dala tu lahvičku" nevim proco se rozhodnout, ale lahvičku mu nedam. Na souboj už nemam žaludek, jen jsem se ho ze zajímavosti zeptala „ty jsi...upír?" jen přikývl „ umíš číst myšlenky?" znovu přikývl „i mně?" dal si prsty k hlavě a zavrtěl hlavou „ bohužel ne" naštěstí teda ne. Vydechla jsem a šla k autu za Zikym. „Ale vyznám se v očích, vidím tam vše. I strach." řekl a mě přeběhl mráz po zádech. Došla jsem k Zikymu, dala mu pusu a objala ho, po chvíli mě objal i on. A zašeptal „tak co?" „nebudu moct spát" řekla jsem smutně. „Ty...mi můžeš číst myšlenky?" po chvíli řekl „jen s obtíží...protože jsi mi to dovolila" nastoupil do auta. A já ještě rychle spálila ten strom. Otočila jsem se a nabourala do Darka „neboj se...uvidíme se v tvé další noční můře" řekl se slastí v hlase a já mu dala facku a šla jsem do auta. Znovu do kufru. Když jsem za sebou zavřela kufr tak všichni kluci vydali bolestivé „ooouuuuuu" koukla jsem se na ně a Bisik „nechtěl bych od tebe dostat. Má tam obtik...co ti řekl?" ,,že mě zase navštíví ve snu" „budu doufat že se zi o mně nebude zdát" řekl s úšklebkem, já jen protočila očima a koukala se jak mizí v dálce a jak se drží za tvář. Koukla jsem se na svoji ruku...ani mě nebolela. Dyť jsem ho jenom trochu lízla...aha, za to může můj náhrdelník, asi mi navigoval co je správně. Když jsme dojeli domů, chtrěla jsem si jít dát sprchu ale kluci mě zastavili „copak ty nevíš co říkala sestřička? A po tom souboji si vážně myslíš že tě tu necháme samoutnou?" vyčetl mi Martin, asi ne...řekla jsem si v hlavě. Jen jsem přikývla a položila ruku na dveře. Musela jsem zjistit jestli máme uklizeno a vybaleno. Měli jsme, tak jsem rovnou odemkla a pozvala kluky dál. „Fajn já se osprchnu a vy tady počkáte?" „nechceme se vnucovat" řekl Ziky. Ale z jeho pohledu bylo něco známo. „Někdo tu je?" zeptal se Nick „ne, všichni jsou ve škole a v práci" „aha,...někdo tu je bez tvého svolení" řekl a zazubil se. „Ale kdo? Když jsem procházela nepořádek tak tu nikdo nebyl" myslím. „Jasně, doprkýnka, sklep jsem neprošla" zastěžovala jsem si. „Tak ho projrdu teď?" „ne, už o nás ví" potom mi probliklo hlavou, můj deníček. Tam je vše čeho se bojím, a jestli ho Dark dostane, jsem v ... rozběhla jsem se nahoru, kluci se na sebe koukli a rozběhli se za mnou. Když jsem doběhla do pokoje tak jsem se koukla pod peřinu. Za skříň, no, obrátila jsem to tu vzůru nohama. Nebyl tu. Hrklo ve mě. „Ziky, dostaneš mě prosím rychle do mího bývalýho domu?" „jo proč?" „vysvětlím cestou" Nick jel s náma a kluci zůstali u sebe doma a starali se o Sis. Když jsme tam přijeli, okna byla vyvrácena, do hajzlu