Tajemný les.

14. Ondra a sen?

Cítila jsem slabost, slabost všude kde se dala. Bylo mi mdlo a ne zrovna moc veselo, něco mi říkalo že mě nečeká nic dobrého, když jsem se probouzela, snažila jsem se otevřít oči, bylo to velmi těžké, měla jsem pocit jako bych je měla začarované a slepené super lepidlem, překonala jsem sílu vůle, a zabrala, šlo to těžko, ale otevřela jsem oči, všude bylo bílo najednou se ozval veliký křik a nade mě se nalonil Ziki, vlepil mi velikou pusu na tvář, pak se na de mě naklonil i Martin, Bisik, Nick ale udivilo mě, že i nějaký cizí kluk, cítila jsem že začínám červenat. Chtěla jsem se posadit, ale Ziki mě zadržel „měla by jsi si ještě odpočinout" nechápala jsem ho, vrhla jsem po něm naštvaný pohled, spíš to byl pohled jsem unavená „jen si zdřímni" řekl, jako by mě chtěl pobídnout, a u toho se šklebil jako drzá opice. Chtěla jsem něco namítnout, ale bylo pozdě. Začali se mi zavírat oči a já stihla říct pouze „ale" pak jsem usla.
No usla, slyšela jsem co oni mluví, kupodivu si toho nevšiml nikdo a já poslouchala otevřený rozhovor který se týkal mě, mě a mé minulosti i budoucnosti.
Z: už spí
B: takže co je tohle za chlapíka?
O: jsem Ondřej pátý Fox
M: cože?! Ty jsi...princ?
O: ano, pocházím z dalekého království. Škoda že Alex ehem ehem usla tak brzo, chtěl bych jí dát tuhle krabičku od její matky.
N: proč to tvoje ehem ehem? Je jasně vidět že spí, šáhni i tady na její ruku její tep je pomalejší než normálně. Ucítila jsem sametovou kůži toho Ondry, byla heboučká, ale bylo mi to divné jako by na mě už někdo někdy takle sahal. V tu chvíli mě z přemýšlení vytrhl jeho hlas.
O: když myslíš. Má tak heboučkou kůži, pamatuju si jak si se mnou v děctví hrála, po dvou měsících ji máti odnesla a já ji už neviděl, sotva se narodila měla nádherný hlas i když brečela, máti vám vzkazuje že její první slůvko bylo kolotoč myslí si, že vám to pomůže, sice nevím v čem, ale zaúkolovala mě, abych vám to řekl.

(Někdo mi napsal že tam mám dát více děje....tak já se ho tom pokusim vložit ;) )

Kolotoč? Co je tím myšleno? Ne ne cítím se jako bych ztrácela vědomí. Chci vědět víc! Náhle jsem usla. Probudila jsem se v šedé místnosti. Nevím jak jsem se zde octla, ale asi mě převezli z nemocnice sem. Ti kluci! Rozhlédla jsem se pokoj byl šedý, prázdný až na madračku na které jsem ležela. „Vstávat!!!" ozval se křik a železné dveře mého pokoje se otevřely. „Dělej pohyb!!! Hni sebou!!!" křičel na mě nějaký pán s pistolí v ruce a mířil ke mě, já ani nedýchala jenom jsem poslušně vstala. „Otoč se!!!" rozkazoval mi. Jak mile jsem se otočila zády k němu, spoutal mi za zády ruce a vyvedl mě z mého pokoje. Vedl mě uličkou, potom jsme stpoupali do komnaty po točitých schodech. Otevřel dveře a tam stál nějaký pán v ninjovské uniformě. „Tak ty mě chceš přemoct?!" zachechtal se hrubým hlasem ale neotočil se. „Jone! Schoď jí z věže!" začala jsem panikařit, snažila jsem se mu vysmeknout, ale marně. Vedl mě ke kamenému oknu a připravoval se, že mě schodí. Už mě vykláněl z okna „co to děláš!!!" slyšela jsem ženský hlas, byl ustaraný a víc jsem už neslyšela letěla jsem z okna než jsem dopadla na zem tak se mi zatmělo před očima...
Seděla jsem znovu v nemocnici, ale byl u mě pouze Ondra. „Klídek...byl to jenom sen. Jsi v bezpečí" byla jsem tak vyšokovaná, že jsem někoho musela obejmout, objala jsem ho. Pak mi začal uvazovat něco kolem krku, já se odtrhla a koukla se na něj „toto ti posílá máti. Je to medajlonek naplněný sílou, odvahou a touhou. Až budeš bojovat proti němu a nebudeš už vládnout ani svým nohám tak si naň vzpomeň a on ti pomůže" „děkuji. Emmm mimochjodem já jsem Alex" „já jsem Ondřej tvůj bratr" koukala jsem na něj jako na pitomce, pousmál se a řekl „o tom snu nikomu neříkej" přikývla jsem „ale oni umí číst myšlenky" „to možná, ale tvoje už ne. Stačí aby jsi nosila tento medailonek a budeš v bezpečí" objal mě a já jeho. Byli jsme tam v obětí snad celou věčnost než do pokoje vešel Ziki, viděl že mám v očích slzy a proto probodával pohledem Ondru „kdo je to Jon?" zeptala jsem se Ondry „to je sluha jednoho mocného vládce, vládne všem živlům kromě jednoho, a zrovna ty ho ovládáš, promiň musim už jít, tak nezapomeň. Budeme ti na blízku a ještě se potkáme" „tak ahoj" řekla jsem zklamaně, on mi znovu rozjasnil den víte proč? Dal mi pusu na čelo, cítila jsem takovou tu lásku, ale bratrskou. Naposledy mě objal a vyskočil z okna. Začala jsem panikařit „neboj on cestuje větrem" řekl Ziki a přisedl si. Objal mě, pak se zarazil a jeho pohled padl na můj medailonek „ccco tto jje?" vykoktal ale já ho ignorovala a dělala že usínám.