Tajemný les.

8. Odhalení pravdy

Seděli jsme mlčky vedle sebe, v tom pokoji. Byl čistě bílý a po zemi byl natažený oranžový koberec, žádná okna, jenom se na stropě houpala žárovka.
On: hmmm......tak co by jsi chtěla vědět? Zeptal se mě roztřeseným hlasem a třesoucí se rukou mě chytil za tu moji, pak se na mě plaše usmál.
Já: chtěla bych vědět všechno o tajemných bytostech, o mně. Odmlčela jsem se... A o tobě.  Řekla jsem, a pokusila jsem se usmát, spíše to vypadalo jako bych se škodolibě ušklíbla.
On: takže...začneme tebou...platí?  Já přikývla na znamení souhlasu
On se odmlčel, pak nahlas polkl a dal se do vysvětlování. V legendě stojí, že ses narodila princezně Lili, byla jsi utajené dítě, její matka o tobě nevěděla. Princezna Lili se o tebe bála, znala legendu, tak si myslela že pro tebe bude bezpečnější když tě schová u lidí, tak se domluvila s tvojí adoptivní matkou že tě bude vychovávat a v šestnácti ti řekne celou tu pravdu, bylo naplánováno, že se přestěhuješ vedle nás, a já ti dám ten prsten, jenže mi jsme se potkali dřív. Tak jsem ti ho dal předčasně, doufaje, že tě ochrání od budoucnosti.
Řekl a koukl se na mě, já nevěděla co říct....pak jsem si dodala odvahu a chabě ze sebe vykoktala: aa co mooje budooucnost?
On: prý se má stát něco zítra po škole ale to není jisté co, pak si toho hodně prožiješ, jako že by se nemělo nic stát, a pak by jsi měla porazit toho krále, ale budeš potřebovat výcvik protože další informace by tě mohla poranit, týká se toho, koho máš porazit.
Vystrašeně jsem se na něj koukla, on mě jenom obejmul, tak jsme tam seděli v objetí docela dlouho, potom jsem se jemně odtrhla.
Já: když moje matka je Lili, tak kdo je můj otec?
On: tvůj otec je Albert, král co nyní vládne říši upírů, vlkodlaků a jiných.
Já: a koho budu muset porazit? Znám ho?
On: řeknu ti to, ale nejdříve chci slyšet něco od tebe.....(odmlčel se a pak se mi kouknul jeho očima do těch mích, já ucukla, chytil mi hlavu tak, aby jsem už po druhé nemohla ucuknout)......prosím......(zašeptal, a já se přestala bránit a sklopila jsem oči).......ne...koukej se do mých očí.......(tak jsem je znovu zvedla a zadívala se do jeho očí, jako by mě hypnotyzoval, rukama zklouzl z mích tváří na má ramena).......jak hodně mě máš ráda?
Na mě to bylo moc rychlé, cukla jsem sebou, ale pořád jsem se musela koukat do jeho očí, byly tak krásné já jsem se neudržela a začala jsem se zamilovaně ptát: proč když vidím tvoje oči, ztrácím řeč? Proč když vydím tvůj úsměv, mám co dělat abych neztratila rovnováhu? Proč když na tebe myslím, rozbuší se mi srdce jako veliký nový zvon, který nedavno zavěsili do kostela?
Odmlčela jsem se, a už jsem to vážně nevydržela to veliké napětí jakým se na mě koukal a oči mi sklouzli na oranžový koberec.

-------Zikiho pohled-------

To jsem...jako fakt? To jsem od ní nečekal, myslel jsem že se jí líbí někdo jiný. Upadla do bezvědomí. „Alex! Co se děje?!” snažil jsem se jí probudit. Najednou do pokoje vešla Niki s Bisikem (Niki-N, Bisik-B, já(Ziki)-Z)
N: co se jí to stalo?!! Vykřikla a běžela k ní.
Z: zadívala se do koberce a pak omdlela, tak jsem ji položil na postel.
Bisik k ní přistoupil a šáhl jí na krk. A pak řekl:
B: jenom omdlela, počkej! Co je to!  Ukázal na prsten na který celý jenom zářil. Podíval jsem se na něj, vyndal z kapsičky nějakou kartičku a podal mi ji. Začal jsem nahlas číst.
Z: Láska může zabránit smrti, ale může zabíjet. Láska končí tam, kde začíná smutek a nikdo ji nepřemůže. Co to znamená? A proč je na té kartičce obrázek toho prstenu?
N: rychle doneste vodu.
Bisik donesl vodu, a Niki, ač voda byla ledová, ji chrstla na Alex. Ta začala vodu vykašlávat a pak se posadila, z její tašky jsem vyhrabal mikinu a dal jsem ji na ni, protože se začala třást. Chtěl jsem si vedle ní sednout, ale ona vystartovala a vyběhla z pokoje. My tři na sebe viděšeně koukli a rychle jsme se rozběhli za ní.

-------pohled Alex----------
Běžela jsem uličkami, když jsem narazila na hady, tak jsem jednoho vzala do ruky i když jsem z nich měla strach. „Kudy se dostanu zpátky do školy?” „pust mě na zem a já tě dovedu ke vchodu do školy” tak jsem hada položila na zem a rychle se dal do pohybu, běžela jsem co mi nohy stačily. A pak jsem viděla ty dveře „děkuji ti” „není za co, ale proč utíkáš těm kamarádům?" „protože jsem měla vydění, mamka je v ohrožení” otočila jsem se a vyběhla ze dveří, skoro jsem narazila do Timmyho, chtěl mě chytil za zápěstí, ale já se mu vyškubla a vyběhla jsem ze školy. Neřešila jsem že běží za mnou, ani to že mě dohání, uvědomila jsem si že mi na mamce hodně záleží. Srdce jsem měla jako na houpačce a protože jsem ji chtěla zachránit tak jsem ještě přidala, i přes to že jsem už nemohla. Asi po deseti minutách tryskového běhu jsem doběhla na začátek toho lesa. Věděla jsem že je hodně blízko. Tak jsem šla potichu abych na sebe nikoho neupozornila, a najednou jsem ji uviděla, jak se k ní pomalu blíží černý plášť, ale Ziki to nebyl, protože z toho pláště byly vidět průzračně červeně zářící oči, já si vzpoměla na ten sen, nevěděla jsem co mám dělat, za rameno mě zezadu chytil Timmy a podal mi veliký klacek do ruky. Neváhala jsem ani vteřinu, silně jsem ho praštila do hlavy aby nezaútočil zazadu, byl bez vědomí. Připlížila jsem se zezadu k tomu plášti. Vycítil mě a rychle se otočil já využila příležitost a majzla jsem ho tím klackem po hlavě, a přispěchala jsem k mamce, byla bez vědomí, ale cítila jsem její tep, viděla jsem jak se jí nadvzdvihuje hrudník.