∆Pohled Sudet∆ Naši bohatí sousedi se odstěhovali, kvůli randálu co tu byl. Chtěli někam kde je klidnější prostředí. Zatím se tam nikdo nenastěhoval. Ale doufám že už brzy jo. Sousedi na druhé straně jsou, prostě chápete ne? Jsou to prostě Pobalti. Jak můžou 3 lidi dělat takový bordel?
No a před námi nikdo nebydlí, tam žádný domy nejsou. Jsme totiž na konci města. Tady vám ukážu mapu jak to vypadá.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Lehce načrtlá mapa, kde kdo bydlí. (Výmluvy, neumím jen kreslit vlajky)
Části státu se nepočítají, tak se nedivte že tam s Českem a Slovenskem nejsme.
~Time skip~
∆Pohled Sudet∆
Po okolí se začaly roznášet takové drby. Prej se do toho baráku někdo nastěhoval, ale nikdo neviděl kdo to je. Nevycházejí z baráku. Co vůbec jí? No a další říkají že tam straší. No a zbytek si toho nevšímá a říká že jsou ostatní paranoidní.
Já jsem si jist že se někdo nastěhoval. V noci se tam svítí. Taky o nich nic nevím. Česku se nechce tam lízt, jak k těm Arabům. Prej že by tam mohli být nějací afričani, a ti by nás sežrali. Slovensko tomu věří.
I slyšet zvuky od tam tuď někdy jsou. Povídala mi Česko. Když se vracela z baru tak slyšela hlasy vycházející se z toho baráku. Teď se okolo bojí procházet.
"Valí zmaty. Tam nikdo nežije!" Morava odsekla. "Tož kdyby tam někdo žil. Tak by sme ho slyšeli, ne?" pokračovala. Já jsem jen bez výrazu čuměl do okna toho baráku. "Jen fantazíruješ. Neválaj tot báchor a běž posekat na zahradě kosákem trávu.". "Je dlóhá" ukázala Morava směrem na dveře na zahradu. "Proč to neudělá nikdo jinej?" Otráveně jsem se otočil. "Kór je 10:00, máš čas do oběda" řekla Morava za mými zády. Tak jsem vyšel ven.
Po asi hodině v depresích s toho že po 100 letech dělám nějakou práci, jsem byl hotov. Zmocnil se mě nový pocit. A to pocit zvědavosti. Znova jsem nakoukl do toho okna. Ze strnulého civění do nicoty mě dostal Slovensko když mě volal na oběd. "Hej Sudety, je obed. Prestaň stáť ako soľný stĺp a poď dovnútra!" Pohlédl jsem na něj a vydal se za ním.
"Zemaky??? Tož davej na taléř! " Morava obdivovala jak Česko nandávala brambory na talíř. "Co? To už jsou zase brambory? Rezignuju! " Čechy otočil oči v sloup. "Kdo tu čecháčtinu má poslóchat! Sklapni!" Vrhla se na něj Morava. A tak oběd pokračoval hádkou, jako vždy.
Po tom skvělém obědě jsem šel do pokoje a rovalil se na postel. Zavřel jsem oči s nadějí že si odpočinu. Ale náhle uslyším jakoby někomu spadla sklenice, ale nešlo to odspodu. Asi Pobalti zas něco vymejšlej. A nebo. Projíždějící ochlasta. Beztak že jo.
Další chvilku se nic neděje. A pak znova sklenice. A křik. Vážně to nejsou Pobalti. Tohle není nějakej ten jejich ugrofinskej jazyk nebo co to tam v tý jejich díře maj. Co když je to vážně z toho prázdnýho baráku??
