Percabeth Co překoná láska

Percy

Dnes je 12. července. Normálně by jsme už dávno cvičili s Annabeth taborniky v Táboře polokrevnych, ale letos ale letos jedeme později . Ráno jsme se Annabet domluvili, že se sejdeme na pláži. Musel jsem totiž ještě vyzvednout dárek Annabeth k narozeninám.
Přišel jsem k pláži. Zastavil jsem se u zdi, která dříve oddělovala zahrady. Dnes už tam je skoro ničemu. Annabeth si mě zatím nevšimla. Opřel jsem se o zeď a pozoroval ji. Zrovna hrála volejbal se svými smrtelnými kamarádkami ze školy. Studovala architekturu. Za chvíli si však sedli na deku a začali si o něčem vyprávět. Pravděpodobně o prvcích architektury. Chtěl jsem jít za nimi,ale za chvíli jsem zaslechl část debaty party kluků stojící opodál. Jeden zrovna řekl "Ta blondýnka červenými plavky je sexy, ale radši bych ji viděl bez těch plavek ." Podíval jsem se na co koukají a všiml si že koukají po budoucích architektkách. Annabeth byla samozřejmě jediná blondýnka s červenými plavky.
Strašně mě to naštvalo. Jednoduše jsem k němu přišel a vrazil mu pořádnou pecku.
"Na tu se ani nepodíváš." Zavrčel jsem.
Otočil jsem se a odešel. Annabeth se hned zajímala co mi udělal.
"Koukal mi po holce."odpověděl jsem jednoduše.

Večer jsem dal Annabeth náhrdelník s trojzubcem a sovou.
Ale oba jsme se už těšili na tábor.