Percabeth Co překoná láska

Vánoční bonus

O 15 let později.
Annabeth

Je 24. Prosince. Zrovna peču kapra. Z obýváku slyším ránu, jako když se rozbije baňka a hned pak pláč. Rozběhla jsem se tam. Uprostřed obýváku jsem našla Lizzie a Mike. Naše tříletý dvojčata.Mike se právě napřahoval s další baňkou. Měl z toho očividně velkou radost. Lizzie se to ale nelíbilo a rozbrečela se. Honem jsem Mikeovi sebrala baňku a začala utěšovat Lizzie.
"Liz, proč placeš? Maminka se nezlobí. Ty ses bála?"
Když se mi podařilo ji utěšit uklidila jsem nepořádek a odnesla baňky z dosahu obou dětí. Pak mi teprve došlo, že se mi ztratil manžel. Vzala jsem Liz do náruče a Mikea za ruku a vydali jsme se hlouběji do domu.
"Liz, Miki kde je táta? Zavoláme ho."
Děti hned spustili. "Tata, tata. De je tata?"
A já jsem se samozřejmě přidala.
"Tati kde jsi?"
"Tady na hoře."
Vyšli jsme do prvního patra ale našli jsme jen Lili.
Lili je ve čtvrté třídě. A moc mi pomáhá. Když nepočítám Percyho a občas babičku Sally (Percyho mámu), tak je jediná kdo mi pomáhá.
"Lil kde je táta?"
"Co že mami?" Zeptá se malinko uplakanym hlasem.
"Co se stalo Lili?"
"James si ze mě zase dělal legraci. Táta mu zabavil zbroj a za trest musel s tátou na půdu pro světýlka."
"Já ho přetrhnu. Takže už je všechno v pořádku?"
"Jo."
"Mohla bys na chvilku pohlídat dvojčata?"
Po přikývnutí jsem obě děti poslala k Lili. A já se vydala na půdu. Našla jsem tam Jamese jak si prohlíží starou truhlu plnou zbraní.
Jamesovi je 13 a byl poprvé v Táboře Polokrevnych. Od té doby si pořád leštil zbroj tak jsem ráda, že ji má na chvíli zabavenou. James nebyl tak zodpovědný jako Liz. Naopak byl rošťák jako táta.
"Jamesi běž dolů a vem ty světýlka. Jsou na stolku v obýváku."
"Jasně mami."
"Cože? Ony jsou v obýváku? Proč je tu hledám?"
"Vyndala jsem je ráno. Bývají totiž u nás v ložnici." Rozesmála jsem se.
Percy si mě přitáhl do náruče a políbil mě. Polibek jsem mu opětovala. Když jsme se odtahli vykřikla jsem.
"Bohové KAPR!" A letěla dolů.
Naštěstí jsem to stihla. Vypla jem sporák a šla jsem si pro brambory na salát. Za chvíli se objevil i Percy obklopen dětmi. Lili byla přisáta na jeho zádech, James kolem něj běhal s plastovym mečem a zkoušel různé výpady. Dvojčata tomu dala korunu. Každé zaujalo svou oblíbenou pozici. Lizie kolem pravé nohy a Mike kolem levé. Obě se strašně smáli.
Honem jsem za nimi doběhla, půjčila si Jamesuv meč a se slovy "to musíš takhle" jsem se přidala hromadnému útoku.
Skončili jsme, když Percy přiznal, že s tak silnou armádou ještě nebojoval. Pak Percy a děti dozdobili stromeček. Já s Lil jsme udělali kapra a salát a už jsme čekali jen na babičku Sally a dědu Paula. Tak slavíme Vánoce každý rok. Občas přijede i můj táta.
Kolem páté přišli. Mají to k nám půl hodiny autem, protože bydlíme na úplném konci Manhattanu.
V šest jsme šli večeřet a děti se pak vrhli na dárky. Kolem desáté usnul i James. Sally a Paul u nás jako každý rok přespali a odjížděli až 2.1. dalšího roku.

Druhý den k nám tradičně dojeli přátelé. Hazel a Frank měli dva kluky ve věku 13 a 8. Piper s Jasonem měli dvě holky a kluka ve věku 13, 6 a 2. A Leo s Kalypsó měli dvojčata ve věku 3 let.
Každý rok se toto setkání konalo u nás protože máme největší dům a máme nejvíce bariernich kamenů (kameny které jsme dostali od bohů za záchranu světa, vytváří bariéru, jako v Táboře polokrevnych).
Když jsem si tak všechny prohlížela u Percyho v náruči, musela jsem uznat, že jsem nejšťastnější člověk na světě. "Miluju tě."zašeptal mi Percy do ucha.
"Já tebe taky."

Vím, že kniha je už dokončena, ale mě napadla tahle kapitola teprve při té Vánoční náladě. Tak snad to nevadí a kapitola se líbila. Jinak snad vám nevadí, že jsem to předělala do českých Vánoc, ale mě to tam pasovalo víc. Jo a omlouvám se že je to tak pozdě, ale dřív nebyl čas.