Percabeth Co překoná láska

Annabeth

On s ní spal! Proč?
Ne jsem v pohodě. Fajn.

Nejsem v pohodě ani fajn! To si jen namlouvám, abych necítila tu strašnou bolest.

Nevím proč to udělal.
Co jsem mu provedla?
,Vyspala ses s jiným a otěhotněla.'odpovědělo mi moje svědomí.
Fajn. Uznávám. Ale jenom kvůli tomu?
,Jasně že jo. Copak tobě to nepřipadá jako dobrý důvod?' Ozvalo se zase mé svědomí.
Ano. Ale musel mi to strkat přímo pod nos? Teď mlčíš co, svědomí.
Ne nemusel!
Seděla jsem tam dvě hodiny a povídala si se svým svědomím. Z očí mi nepřestaly téct slzy.
Za chvíli přišla Kalypsó.
"Annabeth asi bys měla něco vědět. On sní nespal."
Překvapeně jsem vzhlédla.
"Opravdu. Navlékla to tak, aby to vypadalo že spolu spali. Ale nespali."
Moc jsem jí nevěřila, ale předstírala jsem opak.
Vstala jsem a šla k táboru.

Jen co jsem přišla Linzi se na mě začala vítězoslavně usmívat. Ignorovala ksem ji a radši si sedla co nejdál od ní.

Linzi si rozepla svou bluzu a dva knoflíky a vy dala se za Percym.

Percy zrovna štípal dřevo. Sledovala jsem, jak se mu přitom napínají svaly. Ale to mi jen znovu připomnělo, že vůbec netuším jak to teď mezi námi je.

Linzi k němu pomalu a svůdně došla.
Neslyšela jsem o čem mluvíte. Jen jesm si všimla, jak Linzi Percymu spravuje triko. Přitom k němu pomalu přistupovala až moc blízko.
Percy o krok ustoupil, zamračil se a natáhl se k Linzině bluze. Zářivě se na něj usmála, protože očekávala přesný opak pravdy.
Percy jí zapnul bluzu o tři knoflíky až ke krku.

Úsměv jí zvadl. Znechuceně se vydala zpět k ohni. Ale ani jednou se mi nepodívala do očí. Stopy po radosti z vítězství zmizeli.

V tu chvíli jsem Kalypsó uvěřila.
Vydala jsem se pomalu za Percym.
Překvapeně se na mě podíval.
"Chci si promluvit." Oznámila jsem tiše.