Elisabeth Thomson hlavní postava tohoto příběhu, žije ve světě dračích jezdců, elfů a jiných magických tvorů. Jednoho dne k ní do vesnice přijeli dračí jezdci. Co se bude dít a jaký bude její příběh? To se dozvíte v tomto příběhu.
UPOZORNĚNÍ!
Je to...
V tu ránu, jako by do mě uhodil blesk, už jsem chápala ten zvláštní pocit. Kate vedle mě začala pískat radostí, celá šťastná, že se její kamarádka stane jezdcem, ale já nevěděla, co dělat.
,,Ale co když odejít nemohu, mám tu matku, co by se s ní stalo, kdybych odešla, sama by se neuživila." Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale všechny to překvapilo, stejně jako Kate. Ta rázem ztuhla a podívala se na mě s nechápavým výrazem. ,,To si ze mě děláš legraci, chceš zmeškat takovou příležitost! " vyhrkla.
Jezdec se na mě podíval a řekl chladně ,, Jestli chceš můžeš matce posílat peníze, které si u nás vyděláš, anebo jí občas navštívíš, co na to říkáš?". Chvíli jsem přemýšlela, a nakonec usoudila, že by to tak šlo a přikývla, věděla jsem, že to jezdec vidí. Tak daleko jsem od podia nebyla. ,,Dobrá tedy, teď si běž zabalit nejzákladnější věci a rozloučit s blízkými, ráno tě vyzvedneme". V ten moment jezdec odešel z podia a já pohledem našla matku, ta přikývla na souhlas, že se sejdeme doma. Ještě jsem se otočila na Kate a rozloučila se s ní a vyrazila domů.
Když jsem dorazila domů, mamka tu ještě nebyla, tak jsem šla k sobě do pokoje. Byla to menší místnost s jedním oknem, postelí, komodou a psacím stolem s židlí. Vzala jsem vak, do kterého jsem naházela většinu oblečení, které mám, náhradní boty, obrázek mě a mamky a svůj skicák. To byly pro mě nejdůležitější věci.
Práskly dveře a já leknutím nadskočila. ,,El máš už sbaleno? Jestli ano, tak sem pojď, přinesla jsem něco dobrého k večeři" zavolala na mě od vchodových dveří mamka. Když jsem vešla do kuchyně, máma už seděla u stolu a krájela koláč, který musela koupit v nějakém stánku.
Kuchyň byla největší místnost v našem domě, byla tam linka se dřezem a plotnou, dveře do spižírny a stůl. A já s plnou hlavou myšlenek na to, že zítra odejdu a nechám tu mamku samotnou, jsem se usadila. Upřímně jsem měla ze zítřka strach. Když už jsem seděla, máma přede mě postavila talíř s kusem koláče a hrnkem mléka. ,,El budeš mi strašně moc chybět a doufám, že se tam budeš mít dobře. Doufám, že víš, že kdybych s tím mohla něco dělat, nenechala bych tě odejít," řekla .
Mamce ukáplo pár slz, což u mé matky nebylo zrovna normální, ale nedivila jsem se, když jí odejde jediné dítě z domova. Vstala jsem, přešla k ní a objala ji. Neřekla jsem ani slovo, ale to obětí, mamce řeklo úplně vše. Když jsem se odtáhla a zase se posadila, tak jsme se pustili do jídla a už nic neřekli. Po jídle jsme si dali navzájem dobrou noc a šli spát.
Ráno jsem vstala a oblékla si černou halenu, hnědé kalhoty a vysoké jezdecké boty. Zastrčila jsem si dýky do bot, za opasek a na další místa pod oblečení, tak aby nebyly vidět, a do ruky jsem si vzala toulec se šípy a lukem.
Poté jsem šla za matkou do kuchyně. ,,Dobré ráno, mami vezmu si sebou na cestu kousek chleba a sýru, jestli nevadí" řekla jsem, když jsem vstoupila. Snažila jsem se, aby v mém hlase nebyl slyšet strach, ale stejně nevím, jestli to mamka slyšela. ,,Klidně si vezmi, mě to nevadí. Chtěla jsem ti něco dát, ještě, než odjedeš" řekla smutně. Z kapsy u kalhot vytáhla náhrdelník s přívěskem draka držícího meč. Drak a rukojeť meče byly stříbrný a blány na křídlech a čepel meče byly z jakéhosi modrého něčeho.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Patřil otci, chtěl ti ho dát, až budeš dost stará, ale bohužel se toho nedožil, tak ti ho teď předávám já". Byl nádherný. Mamka přešla ke mně a připnula mi ho na krk. ,,Díky, mami", ,,Ať ti přinese štěstí". V tom se ozvalo zaklepání, já si šla pro vak, protože mi bylo jasné, kdo to je a mamka šla otevřít.
A opravdu, za dveřmi nestál nikdo jiný, než tři jezdci. Všichni vypadali stejně, až na pár drobností. Na záda jsem si dala toulec a luk a do ruky si vzala vak. Plášť jsem si v plánu brát neměla, protože mi stejně nejspíš zima nebude. Vyšla jsem tedy před dům k jezdcům.
,,Dávej na sebe pozor El a věř svým instinktům, budeš mi chybět má drahá a vy mi na ni dejte pozor, jestli se jí něco stane, ještě, než dorazíte do toho vašeho města, tak přísahám na svou čest, že klidně převrátím každý kámen na tomto světě, abych vás našla a zabila". Upřímně jsem měla v tu chvíli strach i já, zřejmě i jezdce to trochu vykolejilo, nejspíš se ještě s ničím takovým nesetkali.
,,Neboj mami, budu v pořádku, ale i ty na sebe dávej pozor a upřímně se bojím spíše o ně, než o sebe". Tomu jsme se pousmáli. Jezdci byly úplně zaseklí. Nejdřív se vzpamatoval ten, co byl včera na pódiu. ,,Raději bychom měli jít, ať jsme co nejdřív ve městě", přikývla jsem a rozešla se za nimi a naposledy se ohlédla na matku a náš malý domeček. , Bude se mi po ní stýskat'.
Došly jsme až na mýtinu, kde jsme zastavili. Jezdci si sundali kapuce a z nebe se snesli tři draci - červený, žlutý a zelený. Nebála jsem se, věděla jsem, že mi neublíží, přišla jsem blíž k tomu červenému a na mysl mi skočilo jméno Eleanor. ,,Ahoj Eleanore" zvedla jsem dlaň a on mi do ní jemně položil čumák a pak mi do ruky jemně žďuchl. Všichni jezdci se na mě překvapeně otočili a ten z podia řekl. ,,Odkud znáš jméno mého draka a jak to, že se k tobě chová jako ke mně, ke svému jezdci". ,,Nevím prostě mu rozumím",, dobře, to teď řešit nebudeme, musíme vyrazit.
Jen abys věděla, jak nás oslovovat. Já jsem Daniel, támhle je Lars se svou žlutou dračicí Aree a Andrew se svým zeleným drakem, který se jmenuje Grey, jméno mého draka znáš" Daniel byl ten, co byl na podiu na slavnosti, byl vysoký se silnou postavou a s černými vlasy, Lars podobné postavy jako Daniel, se zrzavými vlasy, Andrew téže postavy, jako ostatní akorát s blonďatými vlasy.
Mohlo jim být podobně jako mě. ,,El ty poletíš se mnou, pojď pomůžu ti do sedla". Kupodivu jsem strach neměla, takže jsem přešla k Danielovi, který mi pomohl do sedla. Vak mi přidělal k sedlu i s toulcem a následně se vyhoupl za mě, poté nasedly i ostatní.
Draci na sobě měly kožená sedla s páskami na zajištění nohou, aby jezdec nemohl spadnout, následně se jezdec chytí ostnu na krku před sedlem. Když byly všichni v sedle, Daniel mě obejmul kolem pasu a druhou se přidržel ostnu, „Připrav se, bude to trochu drncat", řekl mi a pak drak rozmáchl křídly a vzlétl.
