Elisabeth Thomson hlavní postava tohoto příběhu, žije ve světě dračích jezdců, elfů a jiných magických tvorů. Jednoho dne k ní do vesnice přijeli dračí jezdci. Co se bude dít a jaký bude její příběh? To se dozvíte v tomto příběhu.
UPOZORNĚNÍ!
Je to...
Když jsem se probudila, nad mou hlavou jsem viděla jen stromy, noční oblohu a měsíc, který osvětloval temnou noc kolem mě. Posadila jsem se a rozhlédla se kolem sebe, protože mi nedocházelo, kde jsem. První, co jsem zahlédla, byl prales, který obklopoval celé mé okolí. Nikoho z jezdců jsem nezahlédla, poslední, co jsem si pamatovala, bylo, jak na nás zaútočili a nakonec to, jak padám a propadám se do tmy.
Znova jsem se rozhlédla kolem sebe a rozhodla se, že si budu muset najít nějaký úkryt na přečkání noci. Jediné, co jsem zahlédla, byl strom s dostatečně velkou dutinou v kmeni, do které by se vešel člověk.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Rozhodla jsem se v té dutině přespat, protože to vypadalo jako nejbezpečnější řešení. Kolem byly slyšet jen zvuky nočních zvířat a já ukryta v dutině stromu, přemýšlela nad tím, co se vlastně doopravdy stalo. Nevěděla jsem, kde jsou jezdci a jestli jsou v pořádku, ani jestli pro mě přiletí. Jediné, co jsem skutečně věděla, bylo to, že musím přežít, s těmito myšlenkami se mi po chvíli podařilo usnout.
Když jsem se ráno probudila, rozhodla jsem se, že se půjdu podívat kolem. Prodírala jsem se mezi stromy, když jsem najednou o něco zakopla, byl to můj vak s lukem a toulcem na šípy. Bohužel šípy při pádu musely vypadnout, vzala jsem si do ruky vak i luk s toulcem a sedla si na nedaleký kámen. „Musely se odpojit z draka, když na nás zaútočili, takže teď mám, jak luk s toulcem, tak vak a dýky, které mi naštěstí zůstaly," řekla jsem si, a připadala si, jak blázen, který si povídá sám se sebou. Toulec jsem si dala na záda a podívala jsem se dovnitř vaku, naštěstí jsem tam měla i nějaké jídlo. Rovnou jsem si vzala kus chleba, který jsem vyhrabala z vaku. Když jsem dojedla, vydala jsem se dál na cestu pralesem.
Bylo už odpoledne, když sem se zastavila, abych si odpočinula. Už jsem byla unavená a nevěděla co dělat. Při výstupu na nějaký skalnatý kopec, naštěstí nebyl tak strmý, byla jsem příliš unavená, tak jsem si jen sedla na jeden z kamenů a vydýchávala se.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Měla jsem žízeň, tak jsem se napila z láhve, kterou jsem měla ve vaku a vrátila ji zase zpátky. Cítila jsem se nepříjemně, jako kdybych nebyla sama. Rozhodla jsem se vstát a vydat se co nejrychleji pryč, nestihla jsem to. Z křoví na mě s vrčením zaútočila smečka vlků. Nechtělo se mi zbytečně riskovat boj s nimi, takže jsem se rozhodla pro možnost útěku, vak a toulec jsem už měla na zádech, tak jsem jen popadla do ruky luk a rozběhla se po kamenech do kopce.
