Elisabeth Thomson hlavní postava tohoto příběhu, žije ve světě dračích jezdců, elfů a jiných magických tvorů. Jednoho dne k ní do vesnice přijeli dračí jezdci. Co se bude dít a jaký bude její příběh? To se dozvíte v tomto příběhu.
UPOZORNĚNÍ!
Je to...
Letěli jsme už přibližně půl hodiny, když se na mě Daniel otočil. ,,Není ti zima, přece jen jsme celkem vysoko a ty máš na sobě jen tenkou halenku?" Když to řekl, musela jsem se v duchu pousmát, ,,zima mi není, neboj". ,,Jak to že ti není zima i já musím mít speciální oblečení?" ,,Nevím" nevěděla jsem, jak odpovědět i pro mě to totiž bylo záhadou. Pak už se na nic neptal a v tichosti jsme pokračovali v cestě dál.
Cesta byla dlouhá, ale nic zlého se zatím nestalo, letěli jsme dlouho, když se začalo stmívat. ,,Přistaneme a přespíme na támhleté mýtině." Zakřičel Daniel na své přátele a ukázal na malou lesní mítinku nedaleko nás, která byla ukrytá mezi stromy hlubokého lesa, velikostně akorát pro tři draky, a jejich jezdce a jednu budoucí jezdkyni.
Přistáli jsme a Daniel seskočil, chtěl mi pomoct, ale já zakroutila hlavou a sesedla sama. Daniel a ostatní na mě udiveně zíraly, ale to už se tu stává tradicí. Já jen zakroutila hlavou a čekala co budou dělat, první se vzpamatoval Lars ,,půjdu sehnat dřevo na oheň", a když to dořekl zmizel v lese ,,Já půjdu ulovit něco k jídlu" ozval se Andrew a vypařil se. Sedla jsem si doprostřed mýtiny a zahleděla se na měsíc, za sebou jsem slyšela, jak Daniel odsedlává svého draka a sundává z něj naše věci.
Přestala jsem se soustředit na Daniela a zase se vrátila k měsíci a hvězdám, po chvíli si Daniel sedl vedle mě. ,,Jsi jiná," ,,jo já vím," odpověděla jsem nevrle, protože tuhle větu slýchám poměrně často. ,,Co si zač?" rozhodla jsem se, že mu řeknu pravdu ,,nevím tu otázku si kladu celý život," řekla jsem po pravdě. Podíval se na mě s otázkou v očích, jenže se ozval Larsův hlas ,,nesu dřevo" ozval se zvesela, vypadal u toho jako měsíček na hnoji, prostě úsměv od ucha k uchu. ,Já ho nechápu,' to byla jediná věc, která mi v tu chvíli proběhla hlavou. Kluci tedy zapálili oheň a už se čekalo jen na Andrewa.
Mezitím jsem se posadila k ohni a hypnotizovala plameny, chyběla mi mamka, náš domek, naše vesnice. ,,Nad čím přemýšlíš," zeptal se Lars ,,Nad minulostí, přítomností a budoucností, mohu se zeptat, co bude, až dorazíme do města?" zeptala jsem se, protože mě to celkem zajímalo. ,,Proběhne obřad, při kterém si vybereš draka, či dračí vejce, a poté se budeš učit vše potřebné" odpověděl mi Lars, když se objevil Andrew nesoucí mrtvého jelena.
Kluci ho připravili a opekli na ohni, to vše proběhlo v tichosti, když bylo maso upečené, pustili jsme se do jídla, jezdci si spolu povídali a bylo vidět, že se znají dlouho a mají se navzájem rádi, jako bratři, jako rodina.
Já se však do rozhovoru nepřidala, dojedla jsem, šla spát. Ostatní si ani nevšimli, že tam nejsem a povídaly si ještě dlouho do noci. To, co je mezi nimi, jsem jim trochu záviděla, taky bych chtěla něco podobného zažít. Mamku mám ráda, ale mamka je mamka a s Kate je to trochu jinak. Mám ji ráda, je to moje nejlepší kamarádka, a taky jediná, ale nerozumíme si tak dobře, spíš se spolu jen tak bavíme. Dřív to bylo jiné, jako malé jsme byly povahově úplně stejné, ale teď, obě dvě jsme se změnili.
Když jsem se ráno probudila, ostatní ještě spali, vstala jsem, převlékla a vydala se do lesa. Nešla jsem moc daleko, jen pár metrů od tábora. Posadila jsem se na kmen spadlého stromu. Záviděla jsem jim to bratrské pouto, co měli mezi sebou. Já nikdy neměla možnost poznat, jaké to je, na mě nikdy nikomu moc nezáleželo, tedy samozřejmě až na mamku a Kate, těm jediným na mě skutečně záleželo. I přes to, jsem se často cítila sama. Les byl nádherný, bylo příjemné ticho, paprsky vycházejícího slunce skrz větvoví stromů ozařovaly vše okolo mě.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Takhle jsem tam seděla tak 15 minut, a nakonec se vrátila k ostatním. Všichni už byly vzhůru a připravovali věci k odjezdu, když jsem přišla, podívaly se na mě. ,,Kde jsi byla?" Zeptal se mě Andrew s kamennou tváří. ,,Projít se a pročistit si hlavu" řekla jsem chladně a šla si k vaku pro něco k snídani ,, měla jsi nám říct, že někam jdeš, mohlo se ti něco stát" řekl Daniel naštvaně ,, Nic se mi nestalo, a navíc se o sebe umím postarat" řekla jsem a chroupala jablko, které jsem si z vaku vzala. ,,Dobrá, ale příště nám dej vědět, že někam jdeš," pro změnu Lars kterému cukaly koutky do úsměvu. ,,Za chvíli odlétáme, takže si sbal věci" dodal ještě Lars. Většinu věcí jsem měla už ve vaku, takže jsem tam dala jen posledních pár drobností. Po pár minutách jsem už seděla s Danielem na jeho drakovi a s ostatními jsme letěli, směr dračí město.
Let byl nudný, dokud se nedaleko nás neozval nepřirozený řev. Z mraků kousek před námi se vynořilo stvoření podobné drakům, avšak jen vzdáleně. Velká blanitá křídla, tělo pokryto ostny a šupinami, co vypadají jako z kovu, stejně jako celé jejich tělo, dlouhé a ostré zuby a drápy a nejděsivější na nich jsou ty bílé mrtvolně prázdné oči, ve kterých vidíte jen nenávist a touhu po krvi, která z nich odkapává, jak jed, který sžírá vaší duši.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Mýlila jsem se, nebyl jen jeden, bylo jich hned několik. Daniel a ostatní, kteří je též zpozorovali, se ihned postavili do bojových pozic, připraveni bojovat a bránit sebe i mě a já věděla, že tohle nedopadne dobře, že půjde o život.
Událo se to rychle, ty bytosti měly na svých hřbetech, jaké si lidi, kteří na nás hned zaútočili. Boj pro mě trval krátce při jednom z útoků jsem spadla z draka. Jediné, co si pak pamatuji je, jak padám a na konec jen, jak mě tma vítá ve své chladné náruči.
Tak další kapitola je tu, konečně se začalo něco dít. 😁 Budu ráda pokud mi svůj názor sdělíte v komentářích.💜
