Plamen temnoty

5

Na podstavci jsem uviděla uhlově černé dračí vejce a z toho, co jsem o dracích věděla, tak se černá vejce vyskytují velmi vzácně, za několik staletí, klidně jen jedno, a já teď měla jedno černé vejce před sebou.

Došlo mi, jak bylo to, co bylo napsané na sloupech myšleno. Pouze ten, koho si dráče ve vejci vybere je hoden. Ale stále jsem nechápala tu druhou část, s tím, kdo bitvu s osudem prohraje, na toho nečeká nic, než věčná temnota. A také jsem nechápala to proroctví.

Nevěděla jsem, jestli se toho vejce mám dotýkat. Bylo to velké riziko. Nakonec mi to vážně nedalo a vzala jsem ho do rukou. Nejdřív se nedělo nic, ale pak jsem pocítila nepříjemné pálení, měla jsem pocit, jako by mi celé ruce hořely, ale vejce jsem nemohla pustit. Dostala jsem strach z toho, co se teď stane. Bolest se stupňovala, až do doby, než mě pohltila má stará známá temnota.

Když jsem se probudila, ruce mě stále bolely, ale už to nebylo tak strašné. „Co to!" vykřikla jsem, když jsem uviděla své ruce, vyděsila jsem se, nějak se stalo, že jsem měla vejce stále v rukou, a že se nerozbilo.

To, ale nebylo to, co mě vyděsilo. Na levé ruce mezi loktem a ramenem, jsem měla, jako kdyby, vytetované plameny. Jednoduše tetování ve tvaru plamenů. Další bylo, také takové tetování, jen na pravé ruce, od hřbetu ruky k loktu a ve tvaru draka který byl obmotán okolo mé ruky. Drak na mé ruce vypadal tak živě, jako kdyby měl každou chvílí skutečně ožít. O jezdcích jsem věděla, že když se s drakem spojí, objeví se jim nějaké znamení. Ale tohle, netušila jsem, co to znamená. Jediná možnost byla taková, že jsem se s drakem ve vejci spojila.

Dračí vejce v mých rukou vypadalo, že je v naprostém pořádku. Byla jsem v šoku, jen jsem tam tak seděla a zírala na to vejce. „Zdá se, že jsem byla hodna", řekla jsem omámeně. Seděla jsem tam dobrých 5 minut, než jsem se vzpamatovala.

Když jsem byla konečně v klidu, tak jsem vstala s dračím vejcem v rukou a podívala se zpátky na podstavec, na kterém bylo před tím vejce. Ten však nebyl prázdný, jak jsem očekávala. Nacházel se na něm meč, to, co mě na něm nejvíc uchvátilo, byl bílý kámen v rukojeti. Druh kamene jsem nepoznávala, ale po dlouhém uvažování jsem došla k závěru, že je nejspíš určen mě. Nedocházelo mi však to, jak se tam mohl jen tak objevit.

Ve vaku jsem toho moc neměla, takže jsem jen vyndala nepotřebné věci a vzala těch pár kousků oblečení, které mi zbylo. Přesněji jen jednu halenu a kalhoty. Rozhodla jsem se do nich zabalit vejce, aby bylo ve větším bezpečí a nepoškodilo se. Nakonec jsem ho uložila do vaku, který jsem si dala na záda. Když bylo vejce bezpečně uložené na mých zádech, opatrně jsem došla k meči a vzala ho do rukou.

Ve chvíli, kdy jsem se ho dotkla, se rozzářil bílým světlem. Když světlo zhaslo, tak meč vypadal trochu jinak, kámen v rukojeti už nebyl bílý, ale černý a jílec měl taktéž černý nádech. Taky se mi u opasku objevila pochva na meč, černé barvy.

Nevěděla jsem, o co přesně jde, ale meč jsem vložila do pouzdra a vydala se k východu z chrámu. Před východem jsem se však musela zastavit, nad dveřmi, které vedly ven byla jakási mapa, té jsem si při vstupu nevšimla. Podle toho, že tam byl označen chrám, jsem usoudila, že je to mapa toho pralesa.

Pokusila jsem se jí co nejlépe zapamatovat. Na mapě byl převážně jen prales a chrám. Jinak se tam, na ní, moc nenacházelo. Chvíli jsem přemýšlela, a nakonec jsem si zvolila cestu k severu, kde to podle mapy vypadalo nejpřívětivěji. Ještě jsem zkontrolovala vejce a zbytek svých věcí, a nakonec se vydala ven z chrámu na sever.

Omlouvám se, že dlouho nevyšla žádná kapitola, ale za poslední dobu jsem toho měla hodně a neměla jsem tolik volného času, do toho se mi rozbil notebook a teprve teď jsem se k tomu zase dostala. Už mám rozepsanou další kapitolu, ale nevím, kdy ji zveřejním.

Jinak by mě celkem zajímalo, jestli to ještě vůbec někdo čte😅, budu ráda, pokud mi napíšete do komentářů své názory a rady, jak zlepšit kvalitu příběhu.

Vaše El

642 Slov