Dangerous love H.S FF

12 kapitola

Miluju víkendy. I přes to, že je většinu dne od rána do večera trávím v malé kavárně kam si už několik měsíců chodím vydělávat peníze, jsou právě víkendy můj odpočinek po celém týdnu.

Pracuji v malé útulné kavárničce kousek od mého oblíbeného Hyde parku tady v Londýně. Tato kavárna je sice malá, ale za to má velice příjemnou atmosféru a celý styl je zařazený tak nějak do britských barev. Hnědé dřevěné stolky s modrými židličkami a v každém rohu červené sedačky, aby zákazníci měli co nejvíce pohodlí. Sama jsem to pomáhala navrhnout a myslím, že to dopadlo velice dobře.

Soboty a neděle tady v kavárně bývá většinou hodně lidí a tak se skoro jako servírka ani nezastavím, ale abych řekla pravdu nijak mi to nevadí. Musím a chci dělat svou práci dobře a tak mi v hlavě furt běhá jen kalkulačka a naše menu, nikdy nemyslím na věci ohledně školy a hlavně Harryho.

Po včerejšku jsem se dost těžce rozhodovala jak zakročím s dnešním dnem, měla jsem totiž jít pomáhat Louimu s uklizením záchodu u nás ve škole jak Styles nařídil, jenže ne každý si může dovolit vynechat brigádu a tak jsem si řekla, že na to kašlu a šla sem.

Bojím se na pondělí. Nebudu lhát doufala jsem, že zrovna Harry pochopí, že vážně nemůžu jít do školy a zvlášť o víkendu. Myslím, že se mu mamka určitě svěřila s naší finanční situací. Hold je prostě moc sobecký.

Louiho jsem tedy chudáka nechala jít bez jakékoliv zprávy do školy samotného. Určitě se divý, kde jsem a tak se rozhoduji zda mu napíšu. Možná, že na zprávu ode mě proč jsem nepřišla právě čeká. Doufám, že mě pochopí a nebude na mě naštvaný. Vážně si s ním nechci pokazit naše začínající přátelství.

Můj vztah s mámou pořád není nejlepší, ale aspoň se spolu už normálně domluvíme. Myslím, že je trochu smutná, že jsem ten den utekla, protože si nejspíš myslela, že budu ráda a taky že jo. Tedy byla bych ráda mnohem víc, ale možná jiný den. Máma nemá žádné zkušenosti s rodičovstvím a tak proste neumí odhadnout správnou chvilku ke sdělení něčeho tak důležitého. Na druhou stranu nemůžu jí ze všeho vinit. Ona sice neodhadla den, ale za to že mi bylo hrozně kvůli Harrymu si můžu sama. Nemá ani tušení co se mezi mnou a Harrym odehrávalo ve škole už od začátku roku.

,,Haló Harper posloucháš mě vůbec?" Mává mi před obličejem rukou Kate. Moje spolupracovnice a taky šéfová.

,,J-jo jasně." Odpovím jí i když absolutně nemám tušení o čem mluvila.

,,Ale prosimtě tak co jsem říkala?" Odfrkne si a zkříží ruce na hrudi.

"To bych taky ráda věděla."

Jdi obsloužit stůl šest ten muž vypadá docela netrpělivě a celou dobu co tady pořád dokola umýváš pokladnu tě pozoruje." Prokoukne mě a odejde dělat další objednávky.

Poslechnu a přestanu drhnout pult, vezmu si do ruky blok s tužkou a mířím ke stolu šest v rohu naší kavárny.

Kouknu na muže co sedí u stolu v rohu a zamračeně mě pozoruje. Okamžitě se zastavím a upustím blok s tužkou na zem. Rychle se rozhlednu po kavárně a rukou se omluvím zákazníkům, které jsem tím hlasitým zvukem vyrušila. Trapně zvednu tužku s blokem ze země a v duchu si dodávám odvahu. Dojdu před stůl a nahodím milý úsměv.

,,Dobrý den pane učiteli jaké překvapení, že tu jste. Pověste mi co by jste si dal?" Mluvím rychle a nejistě, ale snažím se nevyvést z míry. Nevím proč tu je, ale určitě ne, aby si dal kafe a ovocný koláč.

Netrpělivě podupávám nohou na jednom místě než mu budu moct zapsat objednávku a odejít. Nic neříká a já se odhodlám zvednou oči od papíru na něj. Lehce si odkalu a ruce stáhnu podél těla.