Dangerous love H.S FF

6 kapitola

Dva dny jsem si poležela v posteli než jsem se úplně uzdravila. Pořád jsem pila čaj a dělala si zábal na krk, aby se mi ulevilo a já nemusela zameškávat tolik školy už na začátku roku.

Mámu jsem vůbec neviděla. Jen jsem slyšela jak v noci přišla domu a brzo ráno zase odchází. Neměla jsem prostě sílu jít dolů a pozdravit jí.

Tak stejně jako mámu jsem neviděla Harryho. Trochu mě mrzí, že potom co tady spal se ani neozval, ale na druhou stranu je to vlastně dobře. Myslím, že ani jeden nestojíme o toho druhého a přeci jenom o čem to vůbec přemýšlím. Je to můj učitel a já jeho studentka. Nejlepší bude, když budeme dělat, že se nic nestalo a věci se vrátí zase do normálu až na to, že se s ním už nechci hádat. Jenže on mě vždycky dokáže tak rozčílit.

Dojím poslední kousek chleba, který jsem si připravila k snídani a jdu se obléct do mého pokoje. Dojdu ke skříni a vytáhnu z ní béžové džíny a hnědou mikinu, jelikož venku pořád není moc teplo a nechci zase nastydnout.

I s oblečením v ruce jdu do koupelny, kde si ho položím na umyvadlo a umyju si obličej a vyčistím zuby. Obleču si spodní prádlo, ponožky, džíny a přes hlavu si přetáhnu mikinu. Rozhodnu se pro lehký make up a tak si dám jen řasenku a lesk na rty. Vlasy si rozhodnu nechat v mých přírodních vlnách, protože už nemám tolik času.

Jako na zavolanou uslyším zvonek a tak připravená běžím ke dveřím, kde se málem přerazím. Jak jsem si myslela za dveřmi na mě čeká Niall s roztomilým úsměvem na tváři.

,,No konečně, co ti tak dlouho trvalo?" Vyhrkne netrpělivě a já nad tím jen pobaveně protočím oči.

,,Hele nebuď drzej nebo ti nedám lahodu, kterou jsem pro tebe koupila." Poškádlím ho a z batohu vyndám jeho oblíbenou jahodovou koblihu.

Niallovi se rozzáří oči štěstím a ihned zmlkne a koblihu si ode mě vezme. Hned se začne ládovat a já si obuju boty, abychom mohli vyrazit.

Na silnici je spousta aut jako obvykle a na chodnících spoustu lidí, kteří se ženou do práce a do školy. S Niallem se bavíme o našem blízkém odloženém nakupování a i přesto, že několikrát nesouhlasí ho nakonec přemluvím ať jdeme už dnes po kole.

Mezitím co se blížíme ke škole se k nám přidá i Meckenzie a jdeme společně až do třídy. Všichni usedneme na svá místa a povídáme si dokud nezačne hodina.

Máme literaturu take Stylese a já začínám pociťovat nervozitu v mém těle.  Nevím proč přece se nic nestalo, jako jo nechala jsem ho u sebe přespat a možná jsme se do sebe v noci trochu zapletli, ale není to důvod k tomu, abych byla nervózní.

"Nebo jo?"

Jak říkal nechal se unést a nic to nebylo. Beztak na to zapomněl a já se tady jak pubertální třináctka zbytečně stresuju.

Vejde do třídy s neutrálním výrazem ve tváři a pozdraví nás. Bez jediného všimnutí na mou přítomnost začne hodinu a mně se aspoň z půlky uleví, že si mě raději nevšímá a nedává nic najevo.

"Však je to jen dobře."

Celá hodina probíhá docela dobře. Něco píše na tabuli a přitom nám vypráví něco o pro mě dosud neznámém spisovateli Johnovy Wyndhamovi.

Nedokážu se, ale vůbec soustředit musím se na něj furt dívat a přemítat si obrázek nás dvou jak jsme zamotaný k sobe u mě v pokoji.

Věděla jsem, že to nebyl dobrý nápad ho nechávat u mě spát nebo jsem mu měla aspoň říct ať si lehne na zem a ne přímo do mé postele a ještě k tomu v boxerkách, když se před tím ojížděl na záchodech v nemocnici s nějakou holkou. Na to, abych se přiznala jsem chtěla zapomenou fakt jo, ale nejde to.