Dangerous love H.S FF

13 kapitola

Poté co všechny krabice zase urovnám je asi půl hodiny před zavíračkou, takže pět odpoledne. Vrátím se zpět za kasu ke Kate, která už stihla obsloužit všechny zákazníky a tak očima přejedu kavárnu a rozhodnu se posbírat špinavé nádobí. Z linky za sebou vezmu tác a jdu ke stolu, kde posbírám pár talířků a několik hrnků. Všechny stoly utřu mokrým, voňavým hadříkem a se špinavým nádobím se vrátím za pult a všechno postupně umyju a naskládám do myčky.

,,Harper pro dnešek už končím, takže spočítej kasu a můžeš jít.'' Řekne Kate a odejde do šatny.

Jen přikývnu a přemýšlím nad tím jestli se mi vůbec chce domů. Budu tam sama a jediné na co budu myslet je, že až bude mít máma svatbu budu se muset naučit žít společně s Jackem. Co, když bude chtít, aby se máma přestěhovala k němu? Určitě by šla. Se mnou nebo beze mě. Myslím, že by jí bylo jedno jestli bych k němu šla i já hlavně, aby měla ona pohodlí.

Vím, že jsem teď kritická, ale jsem na ni pořád trochu naštvaná i když říkám, že ne tak jsem. Když můj táta zmizel úplně mě ignorovala. Chápu, že z toho musela být úplně hotová, ale sakra mě bylo sedm let kdy táta z ničeho nic odešel. Před tím jsem s nim trávila doslova každý den a potom co zmizel jsem kvůli ní musela být pořád sama.

Když jsem chodila tou dobou na základní školu nikdy jsem neměla kamarády. Nevím proč, myslím, že mě to tehdy tak zasáhlo, že jsem pro ostatní musela být tak divná, že se semnou nikdo nebavil. No, zvykla jsem si, nic jiného mi ani nezbývalo. Pro mou matku jsem musela být vždy odvážná chytrá dceruška, která je z její vysněný slušný rodiny. Ve skutečnosti jsem, ale mnohem radši byla celý víkend s mým tátou na rybách a pomáhala mu spravovat nábytek na naší tehdejší chalupě. 

Doufala jsem, že jednou o tom budu moct mluvit bez toho niž by se mi chtělo brečet, ale ani po jedenácti letech nedokážu ten svírající pocit v mém těle odehnat.

 Nádobí mám hotové a tak se kouknu do prostoru kavárny a kromě mladého páru v rohu tu už nikdo není.

Dojdu k nim a zeptám se zda ještě něco nepotřebují. Naštěstí si nic neobjednají a tak mi pouze zaplatí za svoje kafe a já mám pro dnešek padla. Nový zákazníci už si totiž nemůžou dát nic, když končíme a počítáme kasu. Všichni to ví a proto tady taky nikdo jiný není.

Kate vyjde ze šatny oblečená do svého civilního oblečení a s rozloučením odejde pryč. Rozhodnu se spočítat peníze už teď ať to mám co nejdřív hotové a můžu odejít. Nechce se mi totiž jít domů sama za úplné tmy. 

Počítám peníze u pultu a najednou uslyším zvonek nad dveřmi, který zvoní vždy, když někdo vstoupí. Podívám se na toho dotyčného a uvidím na prahu stát moje tři kamarády s roztomilým úsměvem na tváři.

,,Čau Kočko!'' doběhne ke mě Mackenzie a pevně mě obejme.

,,Čau lidi, co tu děláte?'' zeptám se všech a obejmu ji nazpátek.

Niall a Meckenzie si sednou na barové stoličky a Louis jde za pult ke mě. 

,,Když jsi zrušila všechny schůzky s námi museli jsme si pro tebe přijít, aby jsi nám neutekla.'' Odpoví na mou otázku Niall. 

'' To je od nich velice šlechetné''

,,Myslíš, že bychom si spolu mohli promluvit?'' zeptá se z ničeho nic Louis a já se při pohledu na něj začnu trochu stydět za to, že jsem dneska nešla do té školy s ním.

Kouknu se na rozdělanou kasu vedle sebe a na Nialla a Meck. Vážně si s nim chci popovídat a omluvit se, ale musím to tu ještě dodělat jestli chci jít domů, alespoň okolo půl šesté.