Dangerous love H.S FF

4 kapitola

Nevěřím vlastním očím. Stojím nehybně ve dveřích na dámských záchodech, jelikož přímo přede mnou vidím Stylese jak usilovně přiráží do té otravné holky.

Je opřená o kabinku jednoho ze záchodů a nohy má okolo jeho pasu. Jeho ruka je vedle její hlavy a druhou si jí přidržuje. Bohužel mám výhled na Stylesův zadek, jelikož má kalhoty stáhlé ke kotníkům. Ona je oblečená celá, jen má její sukni posunutou výš. Obrátí se mi nad tím pohledem žaludek a do očí se mi nahrnou slzy.

"Proč brečím?"

Nikdy jsem se necítila tak potupně. Rozhodně jsem nepotřebovala vidět svého učitele polonahého, a ještě když má s někým sex, Když jsem říkala ať si to s ní užije nemyslela jsem to doslova.

Chtěla bych utéct vážně jo. Utéct co nejdál a zapomenout na to, že jsem někdy viděla něco tak odporného, jenže moje nohy jsou jak přibité a nechtějí se pohnout.

Vzdychá jeho jméno slastí, kterou jí Harry způsobuje a oči má stále přivřené, takže si mě zatím nevšimla.

,,Kurva Olivie co to se mnou děláš baby." Vzdychne Harry do její pusy stejnou frázi, kterou před několika minutami řekl mně. Olízne jí spodní ret, než ji přestane líbat.

Očividně to říká každé holce, se kterou něco má. No teda ne, že by měl něco se mnou, ale jelikož jsme se líbali, tak je mi jasné, že si se mnou svým způsobem něco začal.

Když už se moje nohy dají do pořádku a já se rozhodnu, že raději rychle půjdu, než si mě všimnou pro mou smůlu Olivia nebo jak se jmenuje otevře oči.

,,Hej vypadni ty blbko!" Zařve na mě Olivia, když si mě všimne. Harry se hned zastaví v pohybu a otočí se směrem ke mě.

Překvapením otevře pusu, ale nic neřekne jen na mě civí tak jako já na něj.

"Bože ať už jsem pryč!"

,,Já-já omlouvám se n-nechci rušit." Odpovím jí koktavě a rychle utíkám za matkou, která sedí furt na stejném místě a uculuje se do telefonu. Najednou už se mi na záchod nechce.

Tohle nemohlo byt víc trapné, proč zrovna já, ale co se vůbec ptám jasně, že to jsem já, protože mi přijde, že pokaždé když se děje něco špatného jsem u toho.

,,Tak co zlatíčko můžeme jít? Jsi v pořádku?" Zeptá se mě máma hned jak k ní přistoupím.

"Sakra asi si všimla mého vyděšeného výrazu ve tváři."

Nevím, co jí mám říct protože "ne mami jsem v pohodě jenom, než jsem přijela jsem se líbala s mým novým třídním učitelem a teď jsem ho přistihla s nějakou holku, jak to dělají o kabinku na záchodě" by znělo dost blbě.

,,N-ne jen nevím jak se dostaneme domů." Odpovím jí nakonec a doufám, že mi to sežere. Nejdřív se na mě chvíli podezřívavě dívá, ale nakonec se jen zasměje.

,,Zlatíčko to je to co tě trápí? Prosím tě bud' pojedeme taxíkem nebo autobusem, není to taková dálka a jestli máš strach o mě já to tu půl hodinu autobusem zvládnu." Pohladí mě po vlasech a rozejde se z nemocnice pryč a já se vydám hned za ní.

,,Dámy počkejte." Uslyším za sebou známí hlas a přidám do kroku.

"Ne prosím jen to ne."

,,Halo dámy." Zakřičí známí hlas znovu a je mi jasné, že to tentokrát slyšela i mamka. Pokouším se jít dál, ale moje máma se otočí a chytne mě za ruku abych se zastavila. Z ruky se jí vytrhnu, ale ona na mě sykne a hodí na mě zamračený pohled.