Dangerous love H.S FF

9 kapitola

S Harrym dojedeme před náš dům a já co nejrychleji vylezu z auta.

"Nechci s ním být už ani minutu."

Jen co obejdu auto stojím naproti našeho domu. K mému překvapení u vchodových dveří stojí má mamka s ustaraným výrazem ve tváři. Hned co mě uvidí rozběhne se ke mně, roztáhne ruce a já se nechám vtáhnout do její náruče.

Pevně mě objímá a já jí objetí spokojeně oplácím. V tu chvíli pro mě neexistuje nic jiného než já má mamka a naše pevné objetí, které tak moc potřebuju.

Ani nevím jak dlouho jsme tam takhle stáli dokud jsem za sebou neuslyšela někoho zakašlat. Odtáhli jsme se od sebe a mamka mi bez jediného slova vlepila polibek na čelo.

Poté přešla k Harrymu a také ho obejmula. Ani nevím, kdy se z nich stali takový kamarádi. Budu si muset s mamkou co nejdřív promluvit a teď už vážně. Mám tolik otázek, ale na žádnou z nich odpověď.

,,Moc ti děkuju Harry. Jsem moc ráda, že je v pořádku." Poděkuje Harrymu a otočí se směrem ke mně.

,,Doufám, že seš v pořádku zlato. Proč si mi neřekla, že je ti už od rána blbě? Mohla si zůstat doma."

"blbě?"

,,Jak jako blbě mami?" Nechápu o čem to mluví.

,,Harry mi do telefonu říkal, že ti bylo prý blbě už ráno a proto si taky omdlela." Odpoví na mou otázku.

Kouknu na Harryho a ten na mě kouká pohledem, který mi jasně naznačuje, abych držela pusu pěkně zavřenou.

Nechápu, že si myslí, že bych se své mámě svěřila s něčím co se stalo v předešlých dnech.

Mamka se ujme slova a pro mou smůlu pozve Harryho dál. Nechci už s ním být a ani ho vidět a tak se omluvím s tím, že si půjdu zdřímnou, protože mi pořád není dobře.

Rozběhnu se po schodech a běžím až do svého pokoje, kde za sebou ihned zabouchnu dveře a konečně vydechnu všechen vzduch z plic.

SEN. Vzpomenu si na ten sen který jsem měla když jsem omdlela. Byl tak realistický, že jsme si na chvíli pomyslela jaké by to asi bylo. Harry byl můj manžel a leželi jsme spolu na gauči, když pozoroval NAŠE děti jak si hrají. 

Musím na to zapomenou. Nikdy se to nestane. Nikdy nebude Harry mým manželem.  

Zatřepu hlavou a rozhodnu se nebýt čuně a převléknout se do svého domácího oblečení což je v mém případě béžový svetr a šedé tepláky. Jdu do koupelny, kde se odlíčím a překvapením otevřu pusu, když na svém krku spatřím tři do fialovočervené barvy viditelné cucáky. Věděla jsem, že jsou výrazné, ale že jsou až takhle nápadné to ne.

Kolik lidí je muselo už vidět, když jsem byla ve škole a jestli je viděli i mí přátele jak to, že nic neřekli? Meck je určitě viděla. Všímá si úplně všeho a když říkám všeho myslím úplně všeho.

Jednou si dokonce všimla i skoro neviditelné jizvičky, kterou mám na patě, protože jsem jako malá ráda chodila bez bot, takže hodně viditelných fleku na mém krku si všimnout musela. Budu si muset něco vymyslet, protože nejsem připravená se jim svěřit s tím co je mezi mnou a Harrym. Vím, že by mě oba podporovali v mých rozhodnutích a Mack by možná i byla ráda, jenže to není stoprocentní a čím víc lidí to ví tím horší by to mohlo být.

Po chvíli civění do zrcadla na svůj krk dostanu nápad jak zakrýt cucfleky na mém krku a proto se rozhodnu, že to risknu a dojdu si do obýváku pro kulaté náplasti, které mi je perfektně zakryjí a nebude nic vidět. Tedy možná bude divný mít tři náplasti na krku, ale je to lepší než nic. Vydám se tedy pro ně a když jdu ze schodů uslyším z obýváku neznámý hlas.