-O-
"Dobré ráno dámy a pánové, -" Ozval se místností zvučný veselý hlas doprovázený sunutím kolečkové židle po dřevěných parketách.
"-zdraví Vás váš oblíbený Walter Becker na rádiu Løck! Ale předtím než se pustím do vašich písniček na přání, bych se rád omluvil Lindě. Lindo, ještě jednou, vážně jsem na tebe nevylil tu limonádu schválně a ano, fakt si myslím, že ti ty zelené tepláky s kytkami, co sis kvůli tomu musela vzít, slušely." Zasmál se Walter nervózně, protože Linda veděla kde bydlí a on si nebyl jistý jestli po téhle hlášce nedostane návštěvu ve stylu FBI co vyrazí dveře. Ale on si prostě nemohl pomoct. "A už vůbec jsem se nesnažil od tebe utéct, jen jsem musel na hodinu psychologie, jinak by mě Rodriguezová za další pozdní příchod už vážně přetrhla. Tímto tě zvu na kafe, jako odškodné za... No za všechno." Uchechtl se a mezitím co breptal do mikrofonu na počítači projížděl seznam esemesek, co se mu generoval před očima. Na dalším monitoru si je začal řadit a v jiném okně hledat jména písniček, co po něm lidé chtěli, aby zahrál.
"Ah, výborně!" Rozjařil se, když zahlédl vzkaz s podepsáním právě od Lindy. "Linda mi odpovídá, 'Nechápu proč se s tebou bavím... ale kafe zní fajn.'." Nad tím se Walter zvonivě zasmál, zatímco mu prsty létaly po klávesnici. "To v jejím řeči znamená že je mi odpuštěno, ale ty kafe budou muset být nanejmíň tři, ale to je jedno. Právě jsem oficiálně přežil další den, všichni by jste mi měli pogratulovat!" Prohlásil hrdě a s úšklebkem pak sledoval jak mu lidi v otevřeném okýnku v live chatu ironicky gratulují. Tyhle krátké historky o tom co se mu s jeho kamarádkou přihodilo, se už staly nedílnou součástí jeho vysílání, takže lidé věděli o koho jde. Přeci jen, kdysy začínali spolu.
"Každopádně," Donutil se přestat číst chat "Linda otevře naše dnešní odpoledne první písničkou 'Hello Kitty' od Avril Lavinge. Někdo je tu očividně nabitý energií a připraven na párty. Tak snad není jediná a i vy se taky naladíte do nálady. Hrajme!"
A zatímco se Walterovi ve sluchátkách rozezněly první tóny pop rockové písně, do schránky se mu valily desítky dalších esemesek od lidí s žádostmi o zahraní jejich oblíbených hudebních titulů.
A i když byla většina anonymně, Walter samozřejmě informace o jeho posluchačích nesbíral, i tak odhadoval, že jeho rádio poslouchají převážně vysokoškoláci. To by totiž vysvětlovalo, jaké komentáře vídá o svém rádiu na netu a přezdívky, kterými se někteří občas podepisovali.
Zrovna se bavil nad čtením některých z nich, stejně tak jako live chatu, když se písnička blížila ke konci.
"Tak, myslím si, že lepší začátek víkendu jsme si nemohli přát." Naklonil se znovu k mikrofonu, když nechal posledních pár sekund písničky plynule odeznít.
"Já si tu mezitím četl nějaké vaše zprávy, ke kterým se jako vždy dostaneme později, ale jedna mě zaujala natolik, že se s vámi o ní musím podělit už teď. Vlastně to ani není zpráva, jen podpis a písnička kterou chce dotyčná osoba zahrát. 'Message for you, W. - The Great Escape od Boys Like Girls'." Přečetl nahlas do mikrofonu Walter a s pokroucením hlavy se tiše zasmál.
"W, jako Walter? Že by mě někdo viděl jako skvělý únik?" Zacvrlikal potěšeně, než se znovu zasmál. "Asi si to přebírám špatně, ale nikdo z vás tu není, aby mi tvrdil opak, takže já si tohle přivlastňuju jako lichotku na mou osobu. ~ A taky alespoň vidíte že i já dostávám lichotky." Uchechtl se, protože to se týkalo debaty co vedli minulé vysílání, kde došli jeho posluchači k závěru že je Walter nemehlo a žádný lichotky si nezaslouží po tom, co mu několikrát crushnul počítač uprostřed vysílání.
"Každopádně doufám že tato osoba není jediná, která se při poslouchání mého rádia cítí dobře. Protože jak už asi někteří z vás ví, mně samotnému tohle všechno hodně pomohlo. A tak mi dělá radost že to co dělám já někdo vnímá jako The Greatest Escape." Dořekl a plynule spustil rockovou písničku, která byla i jednou z jeho oblíbených.
Opřel se do opěradla židle, zatímco si mezi prsty pohrával s propiskou. Na monitoru mu stále svítila ona zpráva od anonymního odesílatele a čím déle se na ni koukal tím víc v něm rostl zvláštní pocit.
Najednou mu na milé zprávě něco nesedělo, jen nevěděl co...
***
Další kapitola bude snad brzy :)
A obal se může ještě změnit.
