|Walter|
|5. listopad|
Walter si přišel celý následující den jako ve snu. Jeho telefon, co ho ráno budil, zvonil několik minut v kuse, než si vůbec uvědomil, že ta krabička vůbec nějaký zvuk vydává. A podobně zpomaleně probíhala i jeho ranní rutina a snídaně, u které omylem přelil svůj hrnek s čajem a spálil si míchaná vajíčka. Nakonec se na snídani vykašlal a po tom co utřel horkou vodu z podlahy si vzal jen balíček sušenek a zavřel se v pokoji.
A zatímco seděl u počítače a bezduše prohlížel nějaké články které by mohl použít pro svou semestrální práci, i když jejich obsah vnímal jen tak napůl, čas běžel, aniž by si to nějak uvědomoval, dokud mu nezazvonil mobil.
"No?"
Zamumlal stále tak trochu vypnule a promnul si oči, které ho už z koukání do monitoru bolely.
„Takhle reaguješ na hovor od své úžasné nejlepší kamarádky?" Ozval se pobavený hlas z druhé strany, ale Walter na to nijak nereagoval. Vlastně hned vypustil, co mu Linda řekla a dál bezduše scrolloval volnou rukou skrz nějaký web zaměřený na...frekvence? Vlastně ani nevěděl, jen to tak odhadoval podle obrázků, protože text reálně nečetl.
„Waltre?" Ozvala se znovu Linda už bez smíchu a tím ho vytrhla z transu.
„Jo, promiň, já... eeh... co si říkala?" Zatřepal Walter hlavou a vypnul počítač. Pro dnešek to vzdává. Koukl se na hodiny, co mu vyseli na zdi a tiše si povzdechl. To seděl bez toho, aniž by něco kloudného udělal do čtyř?
„Nic důležitého... hele jsi v pohodě? Zníš divně a očividně jsi úplně mimo." Odpověděla Linda lehce znepokojeným tónem a Walter se uchechtl.
„Jo jsem v pohodě, jen jsem nemohl v noci moc spát. Mám pocit, že jsem usnul tak pět minut před tím, než mi zazvonil budík." Povzdechl si a Linda zpozorněla.
„Vždyť si zas tak dlouho nestreamoval ne? Já tam byla do poslední písničky..."
„Jo ta je ten problém, proč jsem nespal." Zasmál se Walter unaveně a Linda na druhé straně mobilu zalapala po dechu.
„Moment neříkej mi, že TA byla od tvého tajného ctitele?! Ne počkej nic mi neříkej, chci to slyšet naživo! Je mi jedno že jsi unavený, za patnáct minut tě vyzvednu, buď připravený!" Vysypala ze sebe během pár sekund a než stihl Walter začít protestovat zavěsila. Ten se na kolečkové židli odsunul ke svojí posteli, kde pohodil mobil, a unaveně se na ní pohodil.
Nikam se mu nechtělo, vážně byl unavený, ale bylo mu jasný, že by asi stejně neusnul, protože jeho myšlenky se stále vraceli k jeho nočnímu streamu a drželi ho vzhůru. Proto se rozhodl, že nebude Lindy plán bojkotovat. Třeba mu pomůže se odreagovat, aby mohl spát alespoň v noci.
Proto se zvedl a šel se zlidštit. Sice měl Lindu rád, ale nepotřeboval, aby si dělala srandu z toho, jaké má kruhy pod očima, protože jak ráda říkávala, s tím, jak měl už přirozeně zapadlé oči, tak s kruhy od nedostatku spánku vypadal jako nasraná panda.
Nakonec na sebe ale napatlal jen korektor a hodil na sebe oversize černou mikinu, než se z před jeho bytu ozvalo troubení auta.
Vylezl tedy do chladného větrného dne a cestou k Lindině autu se ještě unaveně protahoval.
„Vypadá to, že bude pršet, kam máme v plánu jet?" Zeptal se místo pozdravu, když zapadl na místo spolujezdce a zapnul si pás.
„Stejně sem neměla chuť se procházet, chci jít na jedno místo co jsem si vyhlídla, vypadá klidně a tiše-" Začala Linda ťukat adresu do navigace, když se zarazila a koukla se na Waltera. „Máš s sebou prášky na alergii?" Zeptala se a Walter na ní překvapeně zakroutil hlavou. „Tak si pro ně ještě běž." Uchechtla se potutelně Linda a sledovala, jak se Walter znovu odpoutal a poslušně se vydal zpět do domu.
