|Walter|
|1. listopad|
Neuběhl ani týden, a i tak se toho stalo tolik. Škola se rozjela plným proudem a Walterovi už se začaly kupit věci, co musel do konce semestru stihnout. Byl sice svědomitý student, a tak ho to nestresovalo tolik, no i tak by byl rád za míň. Zvlášť když se mu jeho rádio v poslední době tak rozjelo, nechtěl si dávat žádné velké pauzy. Lhal by ale, kdyby řekl že úpadek jeho sledovanosti byl jediný důvod proč se pauz bál.
Message for you, W se mu tak moc zažralo do hlavy, že se dokonce přichytil, jak zprávy od oné osoby záměrně vyhledává v chatu, těší se na ně. Navíc Linda skoro každý den přicházela s návrhy, kdo by onen tajný ctitel mohl být, to jeho zvědavost jen podporovalo. Ale jak to tak vypadalo, MfyW nebyl zrovna typ, co by se v chatu vyjadřoval. Asi jim posílání písniček stačilo.
Takže v chatu žádné vodítka nenašel. Navíc od doby, co se rozhodl že si začne jejich zprávy zapisovat zvládl vysílat jen jednou a v ten den písně na přání nepřijímal, protože se u vysílání musel učit na prví test semestru. Takže jeho malý zápisník od Lindy měl stále popsané jen tři osamělé řádky.
To se ale rozhodl změnit. A nehodlal prostě jen sednout a vysílat jako vždy, protože dnes byl zároveň den kdy se rozhodl přidat do svého vysílání menší cosi navíc.
Byla středa odpoledne a jemu a Lindě končilo vyučování stejně. Což bylo super, protože Walter potřeboval pomoct s výběrem kamery.
Už nějaký pátek plánoval začít vysílat i s kamerou. Ale neměl na to dlouho peníze a pak zase chybělo odhodlání se reálně vydat do obchodu a nějakou si koupit. Plus to také znamenalo že si musel změnit layout jeho streamu, a jemu se do toho zkrátka nechtělo. Ale MfyW byl skvělý impuls, který ho k tomu dokopal. Trochu totiž doufal že na to nějak zareaguje, nějak víc než jen s názvem písničky. A třeba mu ta reakce dá nějakou stopu. Proto v posledních pár dnech předělal layout streamu a teď už mu vážně chyběla jen ona kamera.
„Waltre!" Ozvalo se za jeho zády a on se otočil na Lindu co na něj s úsměvem mávala. Taky se usmál a vyrazil od lavičky směrem k ní volným krokem. Nečekal ale že se k němu rozběhne a vrhne se mu kolem krku.
„No páni, takhle nadšená si jen protože mě vidíš?" Zeptal se zmateně, ale pobaveně se usmál a objal jí nazpět, a ještě jí jako princeznu zatočil ve vzduchu. A Linda se šťastně smála na celé kolo.
„No jasně, to by se ti líbilo co?" Ušklíbla se, když jí položil na zem a pomohl já urovnat ramena jejího letního topu s kopretinami, které se jí vtipně vyhrnula při tom akčním pohybu, na který taková řasená halenka nebyla dělaná.
„Tak co se stalo tak úžasného, že jsi tak vysmátá?" Koukl na ní zvědavě a ona se zase začala culit. „No tak, nenapínej..." Ušklíbl se Walter a hodil si ruku kolem jejích ramen, zatímco se vydali směrem k nejbližší prodejně kamer.
„Právě jsem se dozvěděla výsledek testů a dostala jsem dost dobré skóre. Potvrdili mi výjezd do Korey!" Zazubila se na něj nadšeně a Walterovi chvíli trvalo, než si uvědomil, co to znamená.
„Počkat... takže-"
„Takže jedeme spolu!" Vyjekla Linda a znovu ho objala kolem pasu. Walterovi se na tváři rozlil úsměv.
„To je skvělý! Můžeme si najít i byt spolu!" Culil se a Linda mu s odfrknutím rozcuchala vlasy.
„Věděla jsem, že z toho budeš mít radost jen protože si nebudeš muset hledat spolubydlícího." Ušklíbla se a Walter se od ní odtáhl, aby si mohl uraženě urovnat vlasy.
