|Walter|
|5. listopad|
Ticho, tedy pokud se tomu tak dalo říkat, když hrála kavárnou hudba, přerušila Linda.
„Ahoj, promiň, nechtěli sme tě vyděsit." Usmála se na chlapce omluvně ale pak se zarazila. „Omlouvám se, je v pohodě, když ti budu tykat? Myslím, že jsme stejně staří tak-" Začala zmatkovat ale klučina, který se až s jejím nervózním hlasem probral a prolomil tak pohled s Walterem, se na ní rychle otočil a začal gestikulovat na znamení ať přestane s omluvami. Tak si to minimálně Walter vyložil. V ten moment přišel předešlý muž s kočkou v náruči a kývl na pozdrav mladšímu klučinovi, který se na něj s lehkou panikou otočil.
„Co koukáš tak vytřeštěně? Neboj už jsem jim vysvětlil, že nemluvíš-" Začal ho uklidňovat, ale černovlasý kluk na něj začal horlivě „mluvit", něco ukazovat (?), znakovou řečí. Starší se na chvíli nadechl, aby odpověděl, ale po tom, co mu mladší rychle naznačil, aby byl zticha, to ještě Walter poznal i když zbytek kontextu mu silně unikal, odložil něžně strakatou kočku, co mu doteď hověla v náruči na bar, odtáhl mladšího chlapce stranou a začal mu znakovou řečí odpovídat.
„Bože ten je tak roztomilej..." Zašeptala z ničeho nic Linda vedle Waltera až sebou cuknul a otočil se na ní.
„Kterej?" Zeptal se, když si jí změřil pobaveným pohledem a pak se zase zaměřil na dvojici. Měli oproti sobě zajímavý kontrast.
Černovlasý byl vyšší, vlastně tak celkově hodně vysoký, určitě nadprůměr. Waltera hned napadlo že by ho zajímalo, jestli je vyšší i než on sám. Zatímco světlovlasý byl průměrně vysoký. Jejich výškový rozdíl ale v ten moment nebyl tolik znát, protože se černovlasý dost hrbyl, a druhý naopak stál vzpřímeně a vypadal že se baví tím co mu jeho pomocník "říká". A čím déle se na ně Walter díval tím víc mu ona dvojice připomínala Nica a Willa z Percyho Jacksona. Teda s výškou obráceně... a kdyby byl Nico Korejec.
„Vlastně oba. A nekoukej na ně, je neslušný odposlouchávat cizí rozhovor." Drcla do něj najednou Linda a on jí věnoval ironický úsměv.
„Fakt vtipný, vždyť ty se taky koukáš! A chudák Nico nemluví a ty si z něj ještě utahuješ."
„Nico?" Zamrkala zmateně Linda, ale Walter nad tím mávl rukou.
„To bys nepochopila, na to by si musela přečíst alespoň jednu sérii od Ricka Riordana." Odfrknul si a oči se mu svezly na kotě v jeho klíně, které se začalo dožadovat jeho pozornosti, zatímco Linda si otráveně odfrkla.
„Jo ty myslíš tohle... Tak abys věděl, kvůli tobě jsem si zjistila, kdo Nico di Angelo je, ale abych to pochopila, tak bys musel říct celé jeho jméno, víš!" Odsekla a založila si ruce na hrudi. „Co dalšího mi řekneš moudrého? Že ten druhý vypadá jako ten jeho přítel Will?" Rozhodila pak ruce a Walter musel uznat, že na něj udělalo dojem, že si vážně něco načetla. Než ale stihl její hrdinské činy pochválit ozval se nad nimi pobavený hlas.
„Zajímalo by mě, jak znáš moje jméno?"
Linda i Walter se rychle podívali za hlasem. Nad jejich stolem stál 'Will', s 'Nicem' hned za zády a usmíval se od ucha k uchu.
Linda v ten moment začala rudnout a koktat jakési vysvětlení. A Walter si chvíli myslel, že jí v tom nechá a užije si jak se ztrapňuje před svým novým crushem, ale nakonec se rozhodl jí přece jen pomoct.
„Porovnal sem vás vzhledem k postavám v knížkách, co čtu." Koukl na ně lehce omluvně. „Na mou obranu, nebylo to myšleno negativně, sou to mí oblíbenci." Dodal pak a usmál se.
