"Who are you?.."

6.-Day with?

Asi po třech hodinách chození po obchodním domě, jsme si sedli do Starbucks „Lottie?" „Hmmm?" Vyšlo jenom z Lottie která se "rozplácla" na židli „Necítím nohy..." „Já taky." Takhle jsme seděli asi pět minut než k nám došla servírka „Dobrý den. Co to bude?" Usmála se na nás. Falešně „Já si dám tři čokoládové muffiny a karamelové latté." Vyšlo ze mě a už sem si normálně sedla „A vy slečno?" Na to se ozvala jenom Lottiino chrápání. Ona usnula? Koukla sem se na Lottie „Lottie?" Zatřepala sem si ní. Nic „Lottie!" Řekla sem už víc nahlas a drncla do ní „Co?! Já nespím." Rychle se zvedla a rozhlížet se kolem sebe „Tady ti kape sliny." Řekla sem v klidu aby nešlo poznat že se začnu smát „Kde?" Vykřikla ustrašeně a začala si utírat pusu. A na to sem se začala strašně moc smát, servírce taky cukali koutky „Ha, ha, ha. Moc vtipné." Podotkla Lottie „Tak já si dám tedy........ Bílou čokoládu a jednu čokoládovou sušenku." Řekla Lottie. Pořád sem se trochu chechtala. „Dobře, hned to bude." Když servírka odešla Lottie mě 'bouchla' do ramene „Auuu." Pohladila sem si rameno „To mělo jako bolet?" Usmála sem se na ní „JO!" Chvíli dělala uraženou ale pak se začala smát se mnou „Tady to máte." Servírka nám to položila na stůl „Přeji pěknou chuť. Platíte dohromady?" Zeptala se mile „Ano." Řekla sem, a na to na mě padl Lottiin pohled. Alá 'Já si to zaplatím sama'. Zakroutila sem hlavou. A peníze předala servírce.

Lottie sem šla doprovodit domů, i když bydlíme hned naproti sobě „Ahoj! Tak zase někdy." Řekla Lottie o na to mě objala „Ahoj." Zavolala sem na ni ještě než sem zalezla do domu. Když sem byla doma šla sem do své ložnice, kde sem se převlékla do sportovních legín, volnějšího trička a tmavě fialové mikiny. Zašla sem si ještě do koupelny kde sem se odmalovala a udělala si culík. Seběhla sem zpět do chodby kde sem si obula boty Nike. Vzala sem si ještě klíče abych zamčela dveře, jde se běhat. Vím, říkáte si proč chodím běhat? Ať dělám co dělám, stejně budu mít stejnou postavu. Já nechodím běhat, ale já chodím "běhat".

Když sem byla docela daleko někde uprostřed lesa, rozhlédla sem se ještě kolem sebe jestli tady někdo není. Přeměnila sem se na vlkodlaka, a jde se na lov.

Přibližně půl hodiny sem bloudila po lese, ale pak sem zaslechla pohyb. Koukla sem se kolem sebe, a pak se potichu vydala za tím zvukem. Když sem došla k tomu místu, viděla sem tam srnku. Mňam. Udělala sem útočnou pozici, a vyskočila na ni. Nic nečekala, tím líp pro mě.

Jak mile sem měla snězeno, koukla sem se opět kolem sebe. Jen pro jistotu. Proměnila sem se zpátky na člověka. Upravila sem se v mobilu a vydala se domů. Celou cestu sem znovu běžela, potkala sem i zajíce. Zastavila sem se, a ZNOVU se koukla kolem sebe. Nakonec sem zakroutila hlavou, a znovu vyběhla. Chtělo by to i lidskou krev, dlouho sem neměla. Před tím než sem doběhla domů, rozhodla sem se že si zajdu do nějaké temné uličky. Dlouho sem chodila a pak sem narazila na šlapku „Čau." Řekla sem s klidem a blížila se k ní. Na to mi jenom kývla, blížila sem se pořád k ní"Potřebuješ něco?" Koukla se na mě a z úst jí vyšel kouř z cigarety „Jo." A to sem už stála u ní. A sála sem z ní „Pomóc!" Křikla, ale já ji zacpala pusu „Nekřič. Bude to jenom horší." Zašeptala sem. Chutná vážně dobře. Když už se neudržela na nohou, pustila sem ji. Nevysála sem jí celou, může přežít. Ale taky nemusí, kdo by jí zachránil? Ale i tak pro jistotu. Zohnula sem se k ní, chytla sem jí hlavu tak aby mi koukala do očí „Přišla si sem. Upadla si. Nic víc si nepamatuješ. Nikdy si mě neviděla." Luskla sem před jejím obličejem. Na to hned usnula, během pěti minut se probudí. Zvedla sem se tedy, a znovu vyběhla. Tentokrát sem běžela domů.

Když sem byla doma, zamknula sem za sebou dveře. Vydala se do koupelny, kde sem si napustila vanu. Pomale sem vlezla do vany, a začala relaxovat. Hlavu sem potopila, takže sem byla celá pod vodou. A pák...... „Crrrrrrrrrrrrrrrrrr!" Vynořila sem se z vany „Do prdele. Kdo to zase je!?" Řekla sem si pro sebe. Vylezla sem ven, omotala kolem sebe ručník „Crrrrrrrrrrr!" „Už jdu!" Zařvala sem. Sešla sem schůdky a otevřela dveře „Harry?" Schovávala sem se za dveřmi „C-Co tady d-děláš?" „Přišel sem ti poděkovat za to, jak si mi 'pomohla'." Ukázal uvozovky ve vzduchu. Chvíli bylo ticho. A pak mu asi došlo, že pořád nechápu „Koupil sem věci, na to abych udělal večeři." Zvedl do vzduchu igelitky, jak sem si jich nemohla všimnout? „Dobře. Tak pojď dál." Odstoupila sem ode dveří aby mohl projít „Jen chvíli počkej, půjdu se převlíct." Jak sem řekla, tak sem udělala „Kde je kuchyň?" „Tam." Ukázala sem prstem, a vydala se zpět do ložnice. Ze skříně sem vytáhla obyčejné černé legíny a tričko s nápisem 'No Control', je mi větší ale to řešit nebudu. Odešla sem tedy zpět do kuchyně kde měl být Harry „Harry?" „Hmm?" Zamumlal a při tom krájel papriku „Co vaříš? A proč si přišel tak pozdě? A taky proč chodíš tak daleko? Když musíš bydlet daleko." Zeptala sem se, a to se už na mě koukl „Čínu. Nepřišel sem pozdě, je teprve půl osmé. A bydlím hned naproti." A nožem ukázal na hodiny které byly na zdi „Aha. Nebydlíš náhodou s Lottie?" Vyšlo ze mě „Jo. Znáš ji?" Zeptal se „Jop." Potvrdila sem mu. Harry se koukl na moje triko a zaculil se „Co je?" Koukla sem se na tričko, a začala si ho prohlížet „Nic. Jenom.." Větu nechal ve větru. Co s ním je? „Jenom?" Chtěla sem aby pokračoval. Upřel znovu na mě zrak „Tak se jmenuje jedna naše písnička." Řekl jakoby se nic nedělo. Vypadal docela smutně. Proč? „Harry? Jak jako vaše písnička? Ty si zpěvák? A nebo zpíváš ve skupině?" Hrnula sem na něho milion otázek „V kapele." Papriku kterou měl nakrájenou, dal do misky „A proč si to řekl tak............. Smutně?" Koukala sem mu do očí, a on mě „Protože, sem ti to neřekl." „A?" Naznačila sem rukou aby pokračoval „Tak sem si myslel, že by si byla naštvaná." Řekl. Kouknul do země, a pak ne mě „A proč bych měla?" „Já nevím." Pokrčil rameny, a na to se usmál. Ty jeho ďolíčky.

Kolem půl jedenácté jsme měli snězeno a uklizeno. Harry mi stihl všechno říct o kapele v které je, podle toho co říkal bych řekla že musí být fajn. Šla sem vyprovodit Harryho „Ahoj. Tak zase někdy." „Ahoj." Řekl Harry a obejmul mě. Po pravdě? Tohle gesto sem nečekala, ale i tak sem mu objetí opětovala. Než zašel do domu, ještě mi zamával. Konečně do postele. Vydala sem se do ložnice, kde sem se převlékla do delšího trička. Šla sem ještě zkontrolovat jestli sem všude zhasla a zamčela, a po té sem konečně ulehla do postele. Kde sem během chvíli usnula.

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

Sem zpět!:D Tohle je zatím nejdelší část EVER!:D V mediích máte jak vypadá Becca, když se promění!:D A u další kapitoli vyžaduju......................... Chvíle napětí!:D..................................4. Votes+1. Komentář!:D Sem jako vždy, BadGirl!:D Tak Bye! Vaše: BadGirl3:D