"Who are you?.."

2.- Londýn

„Crrrrrrrrrrrrr.“ Probudil mě domovní zvonek. Rukou sem začala hledat telefon který sem po chvíli našla, bylo deset hodin ráno. Takže ten kdo zvonil byl… Rychle sem se zvedla z postele a utíkala ke dveřím „Dobrý den, promiňte já ještě spala.“ Snažila sem se o úsměv „Dobrej, tak kde máte ty věci?“ Ukázala sem za sebe, ten chlap se otočil do zadu a mávl na náznak, ať ti ostatní jdou za ním.

„To bylo všechno?“ Zeptal se mě, kývla sem hlavou „Já pojedu s svým autem, a vy svým pojedete za mnou. Dobře?“ Oznámila sem asi sedmi chlapů kteří mi nosili nábytek do jejich dodávky nebo co to bylo. „Můžeme jet?“ Zeptala sem se ještě pro jistotu „A kdy dostaneme zaplaceno?“ Zeptal sem jeden který byl z nich asi nejmladší „Až dojedeme na místo.“ Mrkla sem na něj a vlezla si do auta. Když jsme vyjížděli bylo něco kolem jedné hodiny odpoledne.

Teď je kolem pátý takže nějakých čtyř hodin jedeme, dostala sem hlad a tak sem zabočila na benzínku a taky mi docházel benzín. Ty náklaďáky jeli za mnou. „Proč zastavujeme?“ Zeptal je dá se říct ten hlavní „Za prvé, mám hlad. A za druhé dochází mi benzín.“ Ukazovala sem mu na prstech „Ok, chlapi jde se jíst.“ Zahoukal do auta, a na to vyskočily všichni ven. Když jsme vešli dovnitř tak chlapi se někam rozešli a já si to mířila k pokladně „Dobrý den, dva ty čokoládové muffiny a-„ „Zamknite hned!“ Začal křičet jeden chlap, který vešel na benzínku a za ním dalších pět kluků. Ta paní poslechla a co nejrychleji běžela zamknout „Můžu se vás zeptal proč támhle ta paní měla zamknout?“ Zeptala sem se toho chlapa a pomalu k němu šla „Promiňte, jestli sem vás vylekal. Ale jak sama vidíte tak tam venku je několik fotografů, a támhle.“ Ukázal prstem na posezení které bylo o kousek dál „To je nejslavnější boyband na světe. A oni.“ Ukázal prstem na těch pět kluků „To už nemohly vydržet v tourbusu, a potřebovali si odskočit.“ „Aha.“ Řekla sem jenom tohle a mířila si to zpět k pokladně „Paule? Kdo to byl?“ Slyšela sem, no mohla bych si to poslechnout „Nevím, jenom se ptala proč jsme to tady potřebovali zamknout.“ Na to ten blonďáček jenom kývl hlavou „Promiňte? Mohla bych si doobědnat?“ Zeptala sem se mile na prodavačku „Jistě. Tak co to bude dál?“ Mile se na mě usmála a já začala pokračovat „Takže ty dva čokoládové muffiny, jednu krabičku cigaret RedWhyte a coca-colu.“ „Všechno?“ „A ještě benzín.“ „Dobře.“ „Kolik to bude?“ Zeptala sem se „95, liber.“ Podala sem jí danou částku, a chtěla sem jít zpátky do auta „Promiňte? Mohla by jste, mi prosím odemčít?“ Zeptala sem se mile, a prodavačka mi odemčela „Děkuju.“ Koukla sem se, jestli chlapi jsou už v náklaďácích. Nasedla sem do auta a vyjela, tohle bude ještě dlouhá cesta..

Je kolem osmé hodiny večer, a konečně vidím světla Londýna.

Když jsme dojeli před můj nový domov, chlapi vyndali nábytek a ostatní věci z náklaďáků. „Kolik kolik chcete?“ Zeptala sem se a hledala v kabelce šek, který bych jim vypsala „Tak nám dejte, co máte.“ Řekli na šek jsem napsala smyšlenou částu a předala jim to. „Děkuju, Nashle.“ „Nashledanou.“ Když odešli zamčela sem dveře, otočila sem se a před sebou viděla jenom krabice a nábytek. Šla jsem k nejbližší krabici a sedla si na ní „Udělám to zítra.“ Zvedla sem se, a pomocí své upírské síle odnesla postel do mé budoucí ložnice. První noc v Londýně. V krabicích sem našla ještě peřinu a polštář, zalehla sem do postele a za pár minut jsem usnula.

Tak tady máte další díl! :)) Pro další musím být aspoň dva votes. I am bad girl 3:D