Moje malé tajemství

Díl první

Vadim:

To snad není možný. Proč ?! Někdo v městě zabil našeho souseda. Byl milý a tak. Ale já ho nezabil. Od té doby, co se lidi dozvěděli, co jsem zač, začali mě obviňovat z každé vraždy v okolí. Nevím co je to popadlo, asi protože jsem to, co jsem a tím jsem od nich jiný. No tak snad se ospravedlním a dokážu, že jsem to nebyl. ,,Debile!" křikl můj spolužák a hodil po mně něco. Mimochodem, on, ten co po mně teď hodil, jak tipuji odpadek, byl můj nejlepší kamarád. Teda pokud se tomuhle dá říkat, nejlepší kamarád, protože ten by vám stál po boku, ať by jste byli třeba Zombie. No ale tak všichni, co se se mnou bavili a já je bral za kamarády, tak mi dali košem. Byli to ti kamarádi jen na oko. Falešní jako protézy starých lidí, ale copak já za to můžu ?! Můžu snad za to, že to máme v rodině a že jsem prostě prokletý ? Ne! Nemůžu. Přemýšlení jsem nechal, jelikož jsem byl před školou a tady si musím dát pozor a soustředit se. Na to, abych nevybuchl a neproměnil se ve vlkodlaka, jinak pro okolí zrůdu. 

Ahoj tady je můj nový příběh snad se bude líbit a zaujme. No to je vše :) Sorry za hrubky a ahoj