Moje malé tajemství

Díl Devátý

Katherine:

Přibližoval se ke mě a já začala utíkat, i když to bylo marné. Slyšela jsem že upír svoji kořist cítí dost daleko ale nevím no. Zaběhla jsem za nějaký strom a doufala jsem že mě nenajde. Přede mnou byl špičatý klacek, zkusím štěstí. Potichu jsem se napřáhla a vzala klacek do ruky.

Vadim:

Koukal jsem na Taly, jak přemýšlí co udělat.

,,Takže říkáš, že ta holka je tady od vedle ?" Koukla na mě a já kývl.

,,Takže já půjdu pro ten deník, protože tohle je jediná brána k ní"

,,Dobře a co budu dělat já? Trochu se uculila.

,,Ty? Kámo ty by si se měl převlíct" zasmála se a já taky. Převlekl jsem si tepláky na spaní za něco jiného a oblekl jsem se a koukl z okna kde je Taly. Nikde jsem ji neviděl a tak jsem usoudil, že je ještě uvnitř.

,,Baf!" vykoukla na mě a začala se smát.

,,Hahaha" řekl jsem na oko naštvaně.

,,Tak pojď ty bručoune" rozcuchala mi vlasy, položila deník na mou postel a otevřela ho. Hned nás vtáhl velký zlatavý vír. Trochu jsem se lekl a než jsem se nadál byli jsme v 19. století.

Když jsme dorazili do 19. století, nevěřil jsem , že tu opravdu jsme.

Koukal jsem se zda je někde Kath, bohužel jsem ji nikde neviděl. Slyšel jsem ale plno hlasů. Když jsem se koukl tím směrem, bylo tam několik upírů. Teda ne několik ale celá smečka. Sakra co se to tu děje. Já jsme vlkodlak a ten se s upíry nezahazuje. Už od pradávna se nesnášeli.

,,Pojď musíme jít hledat" řekla Taly a já přikývl. Všechno jsem ještě zmateně sledoval. Bylo to tak zajímavé.

Katherine:

Byla jsem za stromem a z těžce oddychovala. Čekala jsem co se bude dít. Pomalu jsem vykoukla z poza stromu a nikdo tam nebyl. Kde je ? Mám strach.

,,Panenka si myslela že se mi schová!" Začal se mi někdo smát nad hlavou. Nadskočila jsem leknutím. Pomalu jsem se koukla nahoru. Nikdo tam nebyl.

,,Hledáš mě ?" zašeptal někdo u mého ramena. Srdce mi tlouklo jako zběsilé a myslela jsme že vyskočí z hrudi. V ruce jsem pevně svírala klacek co jsem měla po celou dobu. Začala se mi potit ruka. Co se asi stane. Přijde mi někdo na pomoc ? Asi jsem ty deníky něměla vůbec číst.

,,To máš vždy tak poházené myšlenky?" uchechtl se někdo za mnou. Cože ? on čte moje myšlenky ?

,,Samozřejmě že čtu, jsme přece upír" začal se znovu smát.

Dostala jsem strach jak se dostanu zpět do 21. století ? Co se stane když tu zůstanu ?

°°°°Takže, zase jsem tu po dlouhé době s novou částí. Je to zase o ničem :// za to se moc omlouvám... Ale nic zvláštního co by děj okořenilo nemám :// budu se snažit napravit v dalším díle. Děkuju za přečtení této části :) Přeji vám i hezké prožití silvestra a hezký vztup do nového roku. Ať se vám podaří vyplnit všchna ta novoroční přání :)) mám vás ráda :)) xxZdeexx°°°°